Klienty hledám mezi kolegy

V Česku se velmi rychle rozšířil přímý prodej kosmetiky a dalšího zboží. Prodejci využívají své přirozené prostředí a výrobce ušetří za reklamu.

Nosí vaše kolegyně do práce katalogy s kosmetikou, čisticími přípravky či domácími spotřebiči a nabádá vás, abyste si od ní něco koupili? Není to nic výjimečného. Málokterý Čech takového prodejce ve svém okolí nezná.

Firmy obchodující se zbožím našly chytrý způsob, jak své produkty dostat mezi lidi - neprovozují prodejny, nepotřebují masivní reklamu. Využívají přirozených společenských vazeb. Příbuzný či kolega je pro zákazníky věrohodnější než neznámý zaměstnanec obchodu.

To potvrzuje Zuzana Kvasničková, která ve svém okolí nabízí kosmetiku a přírodní léčivé přípravky. Na otázku, zda před ní někteří známí či kolegové neutíkají, když se blíží s katalogem, odpovídá, že je to naopak. „Kamarádi a přátelé vědí, že bych jim nedoporučovala nic špatného, mají ke mně větší důvěru,“ podotýká.

Seriózní výdělek není rychlý
Přímý prodej zboží v práci či na setkáních s přáteli vychází z takzvaného multi-level marketingu. Firma neoslovuje zákazníky přímo, ale její marketingové aktivity jsou mnohem menší a levnější - zaměřují se hlavně na nábor a podporu nezávislých prodejců. Ti si vyřídí živnostenský list, zboží od firmy za své peníze nakupují a pro jeho další prodej si už shánějí zákazníky sami.

„Uvědomujeme si, že nejlepší reklamou naší značky je právě doporučení nezávislého prodejce. Díky tomu, že kosmetiku sám používá a produkty dobře zná, může zákazníkům vhodně poradit,“ říká Simona Kijonková, manažerka společnosti Oriflame, jejíž kosmetika se prodává právě tímto způsobem.

Zuzana Kvasničková, která ve svém okolí nabízí výrobky více společností, považuje své obchodování především za koníček. Učinit z něj hlavní zdroj příjmu a vydělávat slušné sumy totiž není jen tak. „Dá se takhle poměrně dobře vydělávat, ale určitě to nejsou snadno získané peníze. Musíte stále shánět nové zákazníky. Výrobky většinou vydrží lidem dlouho, i kosmetiku mají třeba půl roku, rok. Nemůžete tedy čekat, že si od vás znovu něco koupí za měsíc,“ upozorňuje Kvasničková.

Tento způsob prodeje proto nedoporučuje zkoušet lidem, kteří nemají dostatečně silné společenské zázemí či vrozený obchodní talent. Větší výnosy navíc nemohou prodejci čekat hned od začátku. „Pokud začínáte ve velkém, první dva roky z toho nemáte v podstatě nic. Je to vlastně normální podnikání, a musíte tedy investovat,“ varuje Zuzana Kvasničková.

Výdělky se zvyšují, pokud sami seženete nové prodejce, o které se pak staráte jako poradce. „Není ale povinnost někoho dalšího shánět, od nikoho to nevyžadujeme,“ říká Simona Kijonková z Oriflamu.

Některé firmy neznají meze
Od klasického přímého prodeje, který nikomu neškodí a okolí ho vnímá spíše pozitivně, je nutné odlišit praktiky firem, jež si žádají „celého“ člověka. Nabídka spolupráce vypadá zdánlivě podobně. Jednání s prodejci však mnohdy připomíná sektářské rituály. Mají posílit jejich loajalitu, jež snadno přerůstá v ekonomickou i psychickou závislost.

Podobná společnost před lety nalákala i Hanu Dědinovou z Prahy, která si prodejem výrobků pro domácnost chtěla přivydělat na studiích. „Brzy mi došlo, že jde o klasické vymývání mozků. Dostala jsem třeba domů kazety s motivačními řečmi a měla si je pouštět aspoň hodinu denně,“ popisuje Hana.

Účastnila se také velkých shromáždění, na kterých si prodejci stoupali na židle a skandovali povzbuzující hesla. „Musela jsem si kupovat výrobky i do vlastní domácnosti. Postupně jsem neměla mít doma žádnou jinou značku -kvůli návštěvám,“ přibližuje Hana, která spolupráci po dvou měsících raději ukončila. „Nechala jsem se dotlačit až k tomu, že jsem na jedno setkání pozvala rodiče a kamarádku. Dodneška se za to před ní stydím.“

Firmy, které se snaží prodejce co nejvíce vplést do svých sítí, někdy využívají principu známého jako „letadlo“ či „pyramida“. Prodejci musí shánět další spolupracovníky a od toho se odvíjí jejich odměna. Kdo přivede víc nováčků, postoupí v hierarchii výše. Systém odměňování prodejce natolik spoutá, že své pozice velmi těžko opouštějí.

Mimo jiné i proto, že příjmy bývají opravdu vysoké. Umožňuje to často nadsazená cena zboží. „Zubní pastu, která tehdy běžně stála 15 korun, jsme prodávali třeba za 150 korun. Samozřejmě měla ,zázračný‘ bělicí efekt,“ doplňuje dnes už s úsměvem Hana Dědinová.

Rada MF DNES
Hodně podfukářů se stále snaží nalákat lidi na rychlé a snadné peníze. Ty jsou vždy podezřelé, stejně jako spolupráce typu: zaplať za materiály, pošli je dál a podobně.

 
, ,