Zodpovědní lidé myslí věcně a mají tendenci řešit poruchy v komunikaci také tak. Pokud k takovým lidem patříte, tak na vás nehorázný výrok z něčích úst zapůsobí jako úder hromu svým propastným nesouladem se skutečností. Všechno ve vaší mysli křičí "tak to není", "to je naprostý nesmysl", "to vůbec není pravda"!
Reagovat na nehorázného lháře ihned věcně je však ta nejhorší taktika, jakou si lze představit. On si právě toto přál a pase se na vašem rozhořčení. Vy se propadáte do psychického stavu, kdy jste stále méně schopni chladnokrevně uvažovat a racionálně se bránit.
Připomínáte jelena, který se po prvním lehčím kousnutí vlkem obrátí rovnou na záda a odkryje břicho, místo aby zkusil útěk nebo sílu svého paroží. Nehorázný lhář totiž zasazuje ránu do vašeho sebecítění slovy, která se nedají okamžitě věcně vyvrátit.
Prohlásí třeba, že jste dříve něco slíbili, něco řekli, něčím jej nebo jiné ujistili - a nyní trestuhodně nesplnili. Jak chcete vrátit minulost a doložit mu, že tomu tak vůbec, ale vůbec nebylo? V prvním momentě si tedy třikrát horečně zopakujte "nejde mu o věc, nejde mu o věc, nejde mu o věc".
A pak nasaďte metodu upřímnosti. Třeba takto: "To už vám došly všechny věcné argumenty, že na mne zkoušíte takový řečnický trik?" Vždy použijte otázku! Byť s obsahem stejným, jako by se dal použít pro větu oznamovací.
V krajních situacích lze v nutné obraně použít stejný trik. Jako člověk, kterého v zaměstnání lotrovský kolega nařkl, že se pohlavně stýká se svou devatenáctiletou dcerou. Nařčený právě vstupoval do dveří, když nehoráznost před kolegy padla - a zaslechl ji. Oplatil stejnou mincí: "A to víte, vážení, že autor tohoto výroku totéž dělá se svým dvacetiletým synem?" Do mrazivého ticha pak dodal, že to je stejně nedokazatelné a ovšem stejný nesmysl jako původní chrstnutí špíny.
