Kominíci potřebují také počítač

Kdy jste se na ulici naposledy chytali za knoflík, když jste zahlédli kominíka? Že to je spíš výjimka? Kominíků sice ubývá, stále jich je ale občas potřeba. Jen obměnili své nástroje.

Lidé si na kominíka většinou vzpomenou až tehdy, když v televizi slyší o nějaké tragédii spojené se zanedbaným komínem. Tato profese se tak v poslední době stává ohroženým druhem. V Čechách existuje pouze jedno učiliště, kde se lze tomuto řemeslu vyučit. Je jím SOŠ stavební a zahradnická v Praze 9. Zájemci ale také mohou projít rekvalifikačním kurzem, který pořádá Společenstvo kominíků České republiky.

Štětky nezmizely
Od kominického řemesla v pravém slova smyslu už se dnešní kominík o něco málo vzdálil. „Hlavní náplní práce kominíka dnes je provádění revizních a kolaudačních zpráv, vložkování komínů, měření emisí a účinnosti spotřebičů a samozřejmě také kontrola a čištění komínů na tuhá i plynná paliva,“ řekl pražský cechmistr Jiří Souček.

Oproti minulosti se změnily také nástroje, které kominíci potřebují. Stále se ještě neobejdou bez čisticího strojku, provazu a různých druhů kartáčů (štětek). „V dnešní době je to navíc automobil, komínová kamera, měřící přístroje a počítač,“ dodal Souček.

Marie Terezie: Máš štěstí
To, že kominík přináší štěstí, není žádnou novinkou. Rychlé hledání knoflíku na oblečení a zklamání, když se žádný nenajde, zná každý. Ještě účinnější ale je si na kominíka přímo sáhnout. Ovšem ono je to s tím trošku jinak. Mezi kominíky se traduje, že za celou pověrou stojí samotná Marie Terezie. Na zámeckém dvoře údajně potkala dvorního kominíka a zeptala se ho, jestli vyčistil všechny komíny. Když odpověděl, že ano, ověřila si pravdivost jeho tvrzení tím, že rukou přejela jeho oděv. A když její ruka zůstala černá, řekla kominíkovi: „Máš štěstí“.