Zákoník práce ukládá zaměstnanci, aby nepožíval alkoholické nápoje a nezneužíval jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, a aby pod jejich vlivem nevstupoval na pracoviště. Neuposlechnutí tohoto ustanovení může být pokládáno za porušení pracovní kázně. Ovšem v případě sporu musí zaměstnavatel prokázat, že skutečně zaměstnanec alkohol nebo jinou návykovou látku požil. Proto by měl každý zaměstnavatel buď v kolektivní smlouvě, nebo ve vnitřním předpisu jmenovat vedoucí, kteří jsou oprávněni provádět kontroly, tedy i dechové zkoušky, zda zaměstnanec je pod vlivem alkoholu.
Pojem pod vlivem alkoholu" však u řadového zaměstnance neznamená, že nepožil alkohol vůbec, nýbrž že požil alkohol v takové míře, že je na jeho chování a jednání patrný vliv alkoholu. To se ovšem netýká řidičů, u nichž existuje úplný zákaz požívání alkoholu. Jestliže tedy v podniku v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu nejsou určeny osoby oprávněné provádět dechové zkoušky, může zaměstnanec takovou dechovou zkoušku odmítnout, aniž závažně poruší pracovní kázeň.
Rovněž zaměstnanec, který například nastupuje na odpolední směnu a vypil během oběda jedno pivo, nenastupuje do práce pod vlivem alkoholu. Proto doporučuji zaměstnavatelům, aby v podnikových předpisech jmenovali vedoucí zaměstnance, kteří jsou oprávněni provádět dechové zkoušky. Pak lze totiž odmítnutí dechové zkoušky vyžadované oprávněnou osobou považovat za závažné porušení pracovní kázně. Pokud tedy ve vašem případě není v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu určena osoba, která je oprávněna provádět decho- vé zkoušky, a zaměstnanec odmítl tuto dechovou zkoušku, a tím mu ani nebylo možné prokázat, že alkohol skutečně požil, soud by patrně neuznal za platnou jeho výpověď pro závažné porušení pracovní kázně.
