Kriticky na Komoru finančních poradců

Ne všichni finanční poradci vítají vznik Komory finančních poradců. Přinášíme vám výhrady a námitky jednoho z nich týkající se právního postavení KFP, obsazení lčenů jejího prezídia a dalšího.

Na téma finanční poradenství se píše v odborném tisku i ekonomických přílohách denního tisku čím dál tím více. K problematice se vyjadřují zástupci různých finančních institucí, společností, i jednotlivci – finanční poradci. Složitosti netřeba zdůrazňovat těm, kteří se danou problematikou zabývají hlouběji. Těžší je přiblížit vše veřejnosti tak, aby byť jen okrajově pochopila složitosti finančního trhu. Pokoušejí se o to mnozí. Otázkou však je nejen jejich odbornost, ale především jejich motivace – jejich morálka. V tom všem hraje velkou úlohu reklama, ať už je v jakékoliv podobě – televizí počínaje a letáčky konče. Každá reklama je jen lákadlem, která obvykle vyjadřuje jen výhody vytržené ze souvislostí s jediným záměrem: získat klienta za každou cenu. Tedy přesněji – jeho peníze. Je to boj mnohdy dost nečistý a rafinovaný. Pro potencionálního klienta je nemožné objektivně vybrat vhodnou finanční instituci a vhodný produkt. Mnohé slibují různé společnosti pracující většinou systémem MLM (Multi Level Marketingu). Jejich záměrem je však především vybudovat si svojí strukturu – co nejširší, bez ohledu na odbornost a morálku získaných pracovníků, jimž pak udělují tituly finančí poradce. Ti však jimi ve skutečnosti nejsou, neboť jen prodávají finanční produkty finančních společností, mnohdy vybírané pouze dle výše proplácené provize. Charakterizovat rozdíl mezi prodejcem – dealerem a skutečným finančním poradcem není nijak snadné. I to je však možné. Ale to by byla samostatná kapitola. V daném chaosu se náhle objevila instituce, která zaujala už svým názvem: Komora finančních poradců.

Co to je Komora finančních poradců, která slibuje oddělit „koukol od pšenice“, zaštiťujíc se ideály, které nemohou neoslovit. Nejdříve fakta:
Komora finančních poradců není komorou ve smyslu Lékařské či Advokátní komory, ale občanským sdružením s názvem Komora finančních poradců (www.mvcr.cz – registr občanských sdružení). Tím se ovšem představitelé KFP v tisku nijak nechlubí, KFP založily společnosti pracující systémem MLM,

• iniciátory, členy statutárních orgánů a mluvčími KFP jsou pánové Síkora a Sluka,
• oba zmínění jsou účastni buď jako majitelé, nebo statutární orgán, většinou však obojí v dalších 5ti – 6ti společnostech, z nichž jedna je rozhodnutím soudu v konkurzu (www.justice.cz – obchodní rejstřík – vyhledávání dle jmen),
• bez zajímavosti není ani článek 16 závěrečných ustanoveních Stanov občanského sdružení
• oproti běžným zvyklostem občanských sdružení jsou neobvyklé i názvy statutárních orgánů – prezídium místo představenstvo, prezident místo předseda představenstva,
• certifikační zkoušky jsou sice z různých oblastí, ale vcelku tvořeny dosti obecnými otázkami

Výše uvedená fakta vyvolávají řadu otázek:

1. Jaké jsou kompetence KFP k provádění a hodnocení certifikačních zkoušek?
2. Jaké jsou kompetence k udělování certifikátů a jaká je jejich skutečná hodnota?
3. Jakým právem tvrdí, že právě jejich certifikát odliší skutečného finančního poradce od prodejců – neodborníků?
4. Jaká je morálka představitelů a zakladatelů tzv. KFP?
5. Jaké jsou úmysly a motivace těchto zakladatelů a představitelů?
6. Proč si dali zakladatelé KFP do svých Stanov právo veta?

V otázkách by se dalo dále pokračovat, avšak myslím, že tyto jsou základní, které by měli být zodpovězeny. Uvedené skutečnosti silně zpochybňují hlásané ideály a poctivé úmysly, a vyvolávají oprávněné dojmy: po mnoha pokusech výrazně se zviditelnit přišli na scénu finančního trhu výše zmínění zakladatelé KFP s velice rafinovaným nápadem, a to již od samotného počátku;

• oklamat názvem společnosti a statutárních orgánů odbornou i laickou (prostřednictvím tisku) veřejnost,
• vyvolat dojem důstojného a důležitého orgánu zastřešujícího dění finančního trhu (jako je Advokátní či Lékařská komora – ty ale byly zřízeny zvláštním zákonem)
• soustředit tak na sebe pozornost (i polemikami, čímž jim i my nahráváme), a z této ekonomicky (získáním klientů a financí za certifikační zkoušky – 1 500,-Kč) profitovat

Jen díky obtížnosti prokázání těchto úmyslů nelze toto počínání nazvat podvodem. Zda jím opravdu je, nechť posoudí každý sám. I když lze předpokládat, že ti co naletěli a za certifikační zkoušky již zaplatili, svůj omyl nebudou chtít přiznat a tzv. KFP budou i nadále obhajovat. Lidé totiž velice neradi přiznávají své chyby – i finanční poradci.

Reakci prezidenta Komory finančních poradců Tomáše Síkory na tento článek naleznete zde.

Jaký je Váš názor na Komoru finančních poradců? Setkali jste se někdy s nepoctivým jednáním některého finančního poradce? Nebo jsou naopak Vaše zkušenosti kladné?