Kritika není osobní útok ani půjčka za oplátku

Každý šéf má umět lidi pochválit i zkritizovat. I když se mu do toho nechce. S chutí totiž kritizují snad jen ti, kteří mají "seřvávání" druhých jaksi v krvi. Většině normálních lidí nedělá dobře ani to, že mají někoho kritizovat, ani to, že by měli kritiku přijmout. Když někoho kritizujete, vyslovte své námitky hned, dokud jsou jeho chyby ještě malé. Snažte se přitom být věcní, nekřičte a nerozčilujte se. Nevstupujte do hádek, ani je sami nevyvolávejte.

Zkuste kritizovaného nejprve za něco pochválit. Kritizované nedostatky nezveličujte, i když jste na něj pořádně naštvaní. V závěru vyslovte přesvědčení, že jde o problém, který se dá snadno napravit. Rozhodný, mírně naléhavý, přitom však klidný tón pomůže obvykle předejít tomu, abyste skončili u emocí.

Kritika bývá účinná jen tehdy, pokud je okamžitá, věcná, odehrává se mezi čtyřma očima (a ušima) a je započata příznivě. Úvodní věta: "Jak jste mohl vy, takový výborný pracovník, udělat tuto chybu?" je mnohem lepší, než když řeknete: "To snad není ani možné, jakou blbost jste udělal!"

Nezapomeňte, že kritizovaný se cítí dotčený a má tendenci se bránit. Více nebo méně hlasitě vám chce dát najevo, že nemáte pravdu. A to i v případě, že ji máte. Může dokonce začít obviňovat vás. Případně se rozpláče, a vy abyste ho ještě ošetřovali.

Nepříznivá reakce na kritiku vyplývá z toho, že každý člověk má o sobě určitou příznivou představu. A teď mu někdo říká, že má nějaké nedostatky.

Jak tedy reagovat na kritiku? Pokud možno bez emocí. Rozbouřené emoce vedou k tomu, že lidé kritiku berou jako prohru. Je lépe ji v klidu vyslechnout a zamyslet se nad ní. Nemusíte však sklopit uši a přijmout ji celou.

Stačí kladně reagovat na hlavní či nejdůležitější výtky. Říci kritizujícímu, že jste si svých nedostatků v daném směru vědomi a pokusíte se s nimi něco udělat, je určitě vhodnější, než mu v této chvíli dokazovat, že to tak není.

Pokud je ale kritika zcela neoprávněná, je třeba to dát najevo. Slušně, ale důrazně.