Zkuste kritizovaného nejprve za něco pochválit. Kritizované nedostatky nezveličujte, i když jste na něj pořádně naštvaní. V závěru vyslovte přesvědčení, že jde o problém, který se dá snadno napravit. Rozhodný, mírně naléhavý, přitom však klidný tón pomůže obvykle předejít tomu, abyste skončili u emocí.
Kritika bývá účinná jen tehdy, pokud je okamžitá, věcná, odehrává se mezi čtyřma očima (a ušima) a je započata příznivě. Úvodní věta: "Jak jste mohl vy, takový výborný pracovník, udělat tuto chybu?" je mnohem lepší, než když řeknete: "To snad není ani možné, jakou blbost jste udělal!"
Nezapomeňte, že kritizovaný se cítí dotčený a má tendenci se bránit. Více nebo méně hlasitě vám chce dát najevo, že nemáte pravdu. A to i v případě, že ji máte. Může dokonce začít obviňovat vás. Případně se rozpláče, a vy abyste ho ještě ošetřovali.
Nepříznivá reakce na kritiku vyplývá z toho, že každý člověk má o sobě určitou příznivou představu. A teď mu někdo říká, že má nějaké nedostatky.
Jak tedy reagovat na kritiku? Pokud možno bez emocí. Rozbouřené emoce vedou k tomu, že lidé kritiku berou jako prohru. Je lépe ji v klidu vyslechnout a zamyslet se nad ní. Nemusíte však sklopit uši a přijmout ji celou.
Stačí kladně reagovat na hlavní či nejdůležitější výtky. Říci kritizujícímu, že jste si svých nedostatků v daném směru vědomi a pokusíte se s nimi něco udělat, je určitě vhodnější, než mu v této chvíli dokazovat, že to tak není.
Pokud je ale kritika zcela neoprávněná, je třeba to dát najevo. Slušně, ale důrazně.
