Co signalizuje, že už končí lepší časy a přijde krize?
Signálů je několik. Předně začíná tempo růstu české ekonomiky zpomalovat, což je charakteristické pro konec růstové fáze ekonomiky. Dále nám začíná zrychlovat inflace a i když se pohybuje v horním pásmu tolerance ČNB, inflační tlaky rostou. Zejména se dostává více peněz mezi lidi a rostou mzdy. Dalším rysem charakterizující vrchol cyklu je extrémně nízká nezaměstnanost. Hlavní obavy však vidím ve zvyšování úrokových sazeb ze strany centrálních bank. Zažíváme růst, který jsme si mnoho nezasloužili, ale zařídily nám jej centrální banky záplavou levných peněz a ohromnou expanzí dluhů v ekonomice po krizi z let 2008-2009. S rostoucími sazbami budou tyto dluhy pro ekonomiku stále větší zátěží, a ekonomika tak bude více zranitelná a hůře odolná vůči negativním událostem.
Kdy podle vás může dojít k razantnímu propadu ekonomiky? Dá se to vůbec odhadnout?
Toto se predikuje špatně. Po bitvě je každý generál a zpětně většina ekonomů říká, že to přece bylo jasné a krizi jsme mohli očekávat, protože docházelo k tomuto a tomuto a bylo to nezdravé, neudržitelné. Často jsou to však ti stejní ekonomové, kteří na vrcholu cyklu okolí ujišťovali, že do krize máme daleko. Jisté je to, že jsme krizi blíže každý den. Od poslední krize je již 10 let a nahromadili jsme mnohem více dluhů a čelíme mnohem více rizikům než před krizí. Přibyl nám brexit, dluhová krize na jihu EU, kdy v nejbližších měsících budeme často slýchat o Itálii. Celosvětově je rizikem růst sazeb ze strany amerického FEDu a s tím spojený odliv kapitálu z rozvíjejících se trhů. A ohromným rizikem jsou rozbíhající se obchodní války. Osobně očekávám příchod krize v období od jednoho roku do tří let. Bude podle mě mnohem horší a hlubší než v roce 2008. Mnoho času nám již nezbývá. Ale znovu zdůrazňuji, je to můj osobní názor.
Je lepší se už krize bát, nebo si s ní hlavu zatím moc nelámat?
Myslím si, že oba postoje nejsou zdravé a ani na místě. Nikdo nechce žít ve strachu. Chorobný strach nás oslabuje, vysává to z nás energii, některé z nás i paralyzuje. Stejně tak nelámat si s tím hlavu je špatný přístup. Ten má totiž většina populace a díky tomu, že nemají „zdravý strach“ se chovají rizikově, díky čemuž přifukují bubliny na investičních aktivech a v krizi jsou tito lidé velmi zranitelní a realizují ohromné ztráty. Správný by měl být vyrovnaný přístup, kdy vím, že krize přijde, že to bude brzy. Na místě je proaktivní přístup, kdy se na příchod krize připravuji. Vybírám zisky z investičních aktiv, která mi v posledních letech hodně vydělala, protože vím, že se trhy otočí. Přeskupuji své investice do defenzivního nastavení. V tomto období bych měl pracovat více s hotovostí, pracovat s rychle likvidními konzervativnějšími nástroji. Měl bych posilovat své pozice v aktivech, které v krizi a nejistotě rostou, například bych měl přesouvat své prostředky do fyzických drahých kovů. Obecně bych měl snížit svůj objem zadlužení.
Českým domácnostem se teď daří. Máme prakticky plnou zaměstnanost, kdo chce pracovat, může si vydělat slušné peníze, dostat vyšší plat či mzdu, víc utrácet. Jaký má na ekonomiku dopad, když mzdy rostou?
Jednak to má vliv na růst inflace. Když se mezi lidi dostane více peněz, vzroste v nich pocit jistoty a jsou ochotni více utrácet. Zvýší se tak rychlost oběhu i množství peněz v ekonomice. Tím naroste riziko významného růstu inflace vysoko přes 3 %. V takovém případě bude muset ČNB dále zvedat základní úrokové sazby, od kterých se odvíjí v bankách sazby úvěrů. Rychlý růst mezd zároveň zvyšuje náklady firem a snižuje jejich ziskovost a konkurenceschopnost. Tato kombinace může snadno vyústit v další zpomalení růstu české ekonomiky.
Pokud se zpomalí česká ekonomika a ČNB začne dál zvedat úrokové sazby, pro koho je tato kombinace událostí nejméně nepříznivá?
Především pro lidi, kteří jsou hodně zadlužení, protože se rozhodli pořídit si vlastní bydlení na hypotéku. V předchozích letech jsme zažili pokles úrokových sazeb u hypoték a ohromnou expanzi hypotečních úvěrů. Na hypotéku dosáhli i ti, kteří neměli a nemají velké úspory. Úrokové sazby u hypoték již začínají růst a hypotéky budou dále zdražovat. Kdo nemá mnoho volných prostředků a má hypotéku „na krev“, může se po skončení fixace dostat do finančních potíží.
Co znamená mít hypotéku „na krev“?
Jde o domácnosti, které po zaplacení hypoteční splátky a nákladů na život nejsou schopny ušetřit alespoň několik tisíc korun měsíčně. Některé odhady uvádějí, že téměř dvě třetiny lidí s hypotékou nejsou schopny tvořit rezervu alespoň dva tisíce korun měsíčně nebo vyšší. Tito lidé se v budoucnu dostanou velmi pravděpodobně do velkých potíží. Bohužel se to týká až stovek tisíc domácností.
Pavel Ryba (1978)
 |
Které události mohou nejvíce ovlivnit schopnost splácet hypotéku?
Většinou se lidé nejvíce obávají ztráty zaměstnání, změny životní situace, jako je narození miminka nebo třeba rozvod či zhoršení zdravotního stavu a dlouhodobá pracovní neschopnost. Mnohem závažnější jsou však „systémová“ rizika, která nemůžeme ovlivnit ani zvrátit. Jsou v zásadě dvě: riziko růstu sazeb a pokles cen nemovitostí. Osobně si myslím, že pokles cen nemovitostí je nejnebezpečnějším rizikem. Je to proto, že s ním nikdo z Čechů a ani z bank příliš nepočítá. V posledních letech ceny nemovitostí doslova explodovaly a vytvořily prostor pro významný pokles.
Jak se bude podle vás dále vyvíjet hypoteční trh?
Zcela jistě přistoupí ČNB k dalšímu zvýšení sazeb. Nyní je základní sazba na úrovni 1,5 % a rozhodně to není konec. ČNB pravidelně zvyšuje sazby a vzhledem k přehřívající se ekonomice jen tak nepřestane. Tím zároveň budou zdražovat hypotéky. Reálně se během dvou let mohou sazby hypoték vrátit na historický medián, který se pohybuje okolo 5,5 %. To velmi dramaticky zvýší měsíční splátky, prakticky o nemalé tisíce korun měsíčně. Další věcí je pokles cen nemovitostí. Tyto dva negativní jevy se navzájem posilují. Klesající ceny zhoršují bonitu zajištění hypoték, banky zvyšují své rizikové prémie a sazby dále zvedají. To utlumuje poptávku po nemovitostech, což opět tlačí ceny nemovitostí níže. Vím, že toto neradi slyšíme, ale bohužel to tak v praxi probíhá. Neměli bychom mít tak krátkou paměť. Přesně k tomuto došlo v USA mezi lety 2006–2009. Hypoteční sazby prudce vzrostly během necelých tří let z 1,5 % na téměř 6 % a trh hypoték a nemovitostí zkolaboval. Bankovní systém začal krachovat. Nemovitosti v USA propadly o zhruba 40 % a mnoho rodin skončilo na ulici. Vypukla tak největší ekonomická krize od třicátých let. Za vším stálo zvýšení hypotečních sazeb, protože centrální banka musela krotit vysokou inflaci a lidé s vysokými hypotékami nárůst splátek neustáli.
Ale jak se na takovou situaci připravit, dá se tomu nějak čelit?
Základem je připustit si rizika a začít se chovat preventivně. Optimální by bylo, aby lidé nebyli předluženi a nebrali si hypotéky bez rezerv. Pokud již někdo hypotéku má, musí vymyslet způsob, jak si vytvořit dostatečnou rezervu, aby měl kam sáhnout, až problémy nastanou.
Co znamená vytvořit si dostatečnou rezervu, jak velká by podle vás měla být?
Rodina by měla být schopna odkládat si stranou alespoň 50 % hypoteční splátky. Vede mě k tomu logická úvaha. Uvedu příklad – hypotéka, která měla při sazbách ve výši 5–6 % měsíční splátku 15 až 17 tisíc korun, má nyní díky poklesu úroků pod 2 % splátku okolo 10 tisíc měsíčně. Pokud se sazby zvednou na předchozí úroveň, vroste opět i splátka na předchozí úroveň, tedy o pět až osm tisíc korun měsíčně. S tím musí majitelé hypoték počítat. Nejjednodušší způsob přípravy je chovat se již nyní tak, že k navýšení došlo a odkládat stranou na horší časy alespoň 50 % hypoteční splátky. Kdo toho není schopen, bude velmi zranitelný.
Většina rodin však nedokáže při splácení hypotéky odkládat část peněz stranou, jak to mají řešit?
Kdo není schopen odkládat k hypotéce zhruba 50 % splátky stranou, nejspíše má potíže s příjmem. Dobrá zpráva je, že se s tím dá něco dělat. Jen to něco stojí a člověk musí něco změnit. Obecně doporučuji, aby člověk nebyl spokojen s tím, co má. To, co nás jako lidi posouvá, je chtít od života více. Mít hypotéku a nebýt schopen tvořit si rezervu stranou, můžeme vnímat jako určitou výhodu a příležitost. Záleží na úhlu pohledu. Je to zkrátka motivace, i když ne pozitivní. Ale funguje.
Co tedy doporučujete?
Řada lidí s hypotékou se stáhne a začne být opatrná, protože se bojí přijít o práci a musí se chovat „bezrizikově“. Často však kvůli tomu nevidí příležitosti okolo sebe. Tím nemyslím, že takový člověk má dát výpověď a jít hledat lépe placené místo. Měli bychom především zvyšovat svoji kvalifikaci a své kompetence. To náš zaměstnavatel či obchodní partner ocení. A pokud ne, tak si toho dříve nebo později všimne někdo jiný a dá nám příležitost. Určitou možnost také vidím v dalším příjmu. A co doporučuji nejvíce, je rozjet si nějaké vlastní podnikání. Opět to neznamená podat výpověď v zaměstnání. Ale rozšířit si obzor, možnosti a dovednosti. Získám větší sebedůvěru a jistotu. Navíc lze začít mnohdy podnikat na „vedlejšák“ k zaměstnání, přivydělat si slušné peníze a mnohé se naučit. Podstatné rovněž je, že snižuji závislost na zaměstnavateli. Přece jenom v krizi roste nezaměstnanost a mnohdy se propouští.
