Představte si všední den, třeba pondělí. Ráno se probíráte těžce, v noci jste nejmíň dvanáctkrát vstávali. Vaše dcera měla totiž kašel a stále se budila navzdory reklamám na léky, co zaručují okamžitou úlevu a klidný spánek.
Cestou do práce přemýšlíte, z čeho zaplatíte opravu auta, kterou v servisu odhadli na několik desítek tisíc a doporučili vám to už neodkládat. Už při příchodu vás vítají podmračené tváře kolegů a vy víte, že to bude těžký den.
Večer se logicky vracíte domů pozdě. Vaše druhé dítko, pubertální syn, se tento večer rozhodne vybojovat s vámi další bitvu na téma úklid. Když vám za zády zabručí cosi o svobodě a nesmyslné buzeraci, říkáte si, že nic horšího vás potkat nemůže. Váš protějšek má evidentně špatnou náladu a ve vašem dvoupokojovém bytě prostě není kam utéct…
Kolik ještě vydržíte? Večírek v bytě nad vámi? Prasklou hadici u myčky? Nebo by vám stačilo už jen strčit do hrnku s čajem a polít program na televizi? Jak by vypadala ta poslední kapka?
Kumulace stresu
U běžných stresových situací, chceteli starostí, vám většinou nic vážného nehrozí. Nejste-li přecitlivělí nebo netrpíte-li nějakou psychickou poruchou, přežijete běžné starosti bez újmy. Ovšem i ty normální a dennodenní problémy mohou vyvolat prudkou reakci.
Určitě jste někdy jako děti při dovádění ve vodě zažili, že vás někdo z legrace potopil. A pak ještě jednou a pak znovu. Vždycky jste se stačili vynořit jen na pár vteřin a šup, už jste zase byli pod hladinou. Najednou se vám nedostávalo vzduchu, začali jste se opravdu bát a bojovat život. Kumulovaný stres funguje podobně, ale v delším časovém úseku.
Po každé zátěži potřebujete určitý čas na regeneraci. Pokud se psychika nemá čas vzpamatovat, začne být oslabená. Nejprve se to projeví v emočním ladění, většinou jde o pocit vnitřního napětí. Potom se změní vaše vnímání a daleko výrazněji vystupuje do popředí to negativní z každé situace. Svět zčerná. I když se snažíte vidět onu pověstnou sklenici z poloviny plnou, stále vám připadá spíše poloprázdná. A konečně vaše myšlení se zasekne a začne se opakovaně vracet k tomu, co vás trápí. Schopnost vydržet i běžnou zátěž se tenčí.
Pokud se nechcete nechat běžnými starostmi umořit, případně pokud nechcete tak říkajíc "vybouchnout“, je třeba se programově bránit. Především je nutné počítat s tím, že občas takový den blbec prostě přijde. Asi si teď říkáte, že jich máte podezřele moc, ale to je jen optický klam. Jako když na papír posetý šedými a bílými kruhy umístíte tři červené. Ty výrazné věci si prostě lépe pamatujete. Pokud se špatnými dny budete počítat, můžete použít pohled z perspektivy nadhledu. Víte, že se na to vyspíte a ono to bude o trochu lepší.
Přerušit řetěz
Když už cítíte, že se začínají starosti nepříjemně kumulovat, přerušte řetěz negativních událostí a programově udělejte něco, co vám bude příjemné. Dejte psychice šanci zregenerovat. I kdyby to znamenalo přeorganizovat si den nebo odložit nějakou věc na zítra, udělejte to. Uvědomte si, že pokud budete pokračovat, dojde k vyčerpání vaší schopnosti stresu odolávat. Většinou přitom stačí i drobné povzbuzení: telefonát se spřízněnou duší, pár stránek hezké knížky na sluníčku v parku na lavičce nebo dobrá káva vypitá v klidu.
Samozřejmě nejideálnější situací je starosti vůbec nemít a tady existuje přímo konkrétní návod. Je to výrok Jeho Svatosti dalajlamy: "Má-li problém řešení, je zbytečné si s ním dělat starosti. Nemá-li problém řešení, starosti nám stejně nepomohou." Nyní už jen tu geniální myšlenku převést do praxe.
Text je ukázkou z připravované knihy psychologa Tomáše Vašáka s názvem Jak se nezbláznit.
