Likvidita investice určuje, jak snadno a jak rychle se dá investice zlikvidovat (prodat) a to stále za dobrou cenu. Když budeme mít dům a budeme ho chtít dobře prodat, budeme k tomu potřebovat několik měsíců času. Když ho budeme chtít prodat během několika týdnů, třeba se nám to podaří, ale odrazí se to na ceně. Určitě by byla nižší.
Likvidita investice do nemovitostí není příliš dobrá. Když budeme mít peníze na běžném účtu, můžeme je mít k dispozici ještě ten samý den. Likvidita běžného účtu je výborná.
Likvidita je spíše pocitová veličina a neměří se přesně jako výnos a riziko, které mají pro svůj výpočet přesnou metodiku. Např. stavební spoření je primárně určeno na 6 let, ale je možné ho ukončit dříve. Dřívější ukončení s sebou nese ztrátu státní podpory a tím pádem rapidní pokles výnosu.
Omezení likvidity se projevuje nejvíce u produktů, kde je nějaká forma státní podpory. Např. podpora penzijního připojištění je vázána na věk účastníka a je omezena i minimální doba spoření.
Nižší likviditou investice (pomalejším přístupem k penězům) na sebe bereme jistá omezení. Za tato omezení chceme náhradu. Touto náhradou je nejčastěji vyšší výnos investovaných peněz. Tento princip je dobře vidět u termínovaných vkladů v bankách. Termínovaný vklad na 1 měsíc má nižší roční sazbu než termínovaný vklad na 1 rok.
Státem „dotované“ produkty mají (díky podporám) vyšší výnos než jiné srovnatelné investice. Výnos penzijního připojištění je vyšší než výnos srovnatelného dluhopisového fondu. Státní podpora je vykoupena nižší likviditou investice.
Při volbě investice většinou nejprve zvažujeme, jestli nám vyhovuje její likvidita. Pokud zjistíme že ano, potom se rozhodujeme podle dalších kritérií. Podle výnosu a rizika.
Úryvek je z knihy 
