Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Loajalita není podlézání

  11:00aktualizováno  11:00
Kde je nouze o práci, tam se zaměstnanci snaží ke svému chlebodárci chovat loajálně. I když někdy naoko, ze strachu, že přijdou o práci. Čím větší je pak možnost utéci na lepší, tím rychleji na takovou loajalitu člověk zapomene. Je umění zaměstnavatele, když přiměje pracovníky, aby za něj takzvaně dýchali a ještě ze srdce rádi.

Loajalita nemá nic společného s podlézáním a podstrojováním šéfovi. A neprojevuje se jen na pracovišti, ale také mimo ně. Tvářit se oddaně v zaměstnání a venku před známými spustit proud nadávek na zaměstnavatele, to k němu není zrovna férové. "Loajalita se v českém prostředí projevuje tak, jak to umožňuje nabídka na trhu práce," říká říká Alice Hamidová, ředitelka personální agentury Mercury Group.
Podle ní se z dlouhodobého hlediska bude loajalita českých zaměstnanců zvyšovat jednak pod tlakem méně dostupných kvalitních míst na trhu práce, jednak v souvislosti s firemní politikou zaměřující se více na pohodlí vlastních zaměstnanců.

Loajalita není samozřejmost

Co si představit pod pojmem loajalita zaměstnance k zaměstnavateli? "Znamená to, že zaměstnanec dělá svou práci rád. Je rád i se svými kolegy včetně toho, že snáší svého šéfa a neuteče v momentě, kdy se ve firmě vyskytne první problém," říká

Dodržovat alespoň základní pravidla slušného chování by na pracovišti měli všichni!

lektorka manažerských dovedností Halka Baláčková. "Jde o jakýsi psychologický kontrakt, čímž mám na mysli určitou míru ztotožnění s firmou, v níž člověk pracuje," vysvětluje.
Pokud zaměstnanec věří v podnik, v němž je zaměstnán, věří v jeho cíle, které považuje i za své, a ví, že podnik vedou ti správní lidé, nemá s loajalitou problém. "Pro řadu zaměstnanců je naprosto přirozené být loajální, není to něco, čemu se musí učit. Důležitou roli však hraje firemní kultura dané společnosti," upozorňuje personalistka Jana Lamačová.
"Ve firmě, kde se jedná otevřeně, k zaměstnancům je chován respekt a jsou vedeni k odpovědnosti za svou práci, je získání jejich loajality mnohem snazší," dodává.

Oddanost vynucená bičem

Jistě, zdánlivé loajality, či spíše poslušného hrbení zad, lze dosáhnout i bez snahy o respekt či získání důvěry zaměstnanců - jen prostým vzbuzováním strachu. Čím direktivněji a neprůhledněji se šéf či vedení firmy chová, tím míra loajality na pracovišti klesá. Člověk udělá jen to, co nutně musí.
Nikdy se nestane třeba to, že když kdokoli z pracovníků vidí nepořádek v místnosti, kam chodí klienti, uklidí ho a nečeká, až přijde ten, kdo to má na starosti. "Prostě se chová, jako kdyby mu firma tak trochu patřila, a taky za ni tak přemýšlí," dodává lektorka Baláčková.
I strach ze ztráty místa nutí lidi, aby ledaco překousli. Nemusí mít šéfa a jeho jednání v oblibě, ale nikdy se na něho zle nepodívají - je to pro ně otázka živobytí. A bohužel se najdou i zaměstnavatelé, kteří této situace zneužívají.

Ješitnost, oblíbenkyně hochštaplerů

Postava servilního Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero s jeho švestičkami z vlastní zahrádky, kterými se vlichocuje do učitelovy přízně, vyvolává úsměv a ve své podstatě je neškodná. Neúnavný patolízal dokáže neskrývaným pochlebováním a podkuřováním šéfovi atmosféru na pracovišti pěkně otrávit. A když na něj šéf dá, riskuje odchod tahounů firmy, u nichž docela ztratí respekt.
Servilnost má i skryté, zákeřnější podoby. "Některé jsou obtížněji postřehnutelné a trvá déle, než je spolupracovníci zaregistrují. O to horší mohou mít následky," varuje Jana Lamačová. Ono takové postupné napodobování šéfova chování, sem tam nějaká pochvala a zájem o jeho problémy, to příjemně brnká na strunu ješitnosti. Poměrně velké množství vedoucích pracovníků si na komplimenty či poklonkování rádo zvykne.
Hlavně ti nejistí a především v dnešní uspěchané době, kdy se na ně valí jeden úkol za druhým a musí se rozhodovat pod tlakem. Pak je obdivné poklepávání na rameno a ujištění, že rozhodují správně, to nejlepší pohlazení. Šéf musí být zdravě sebevědomá a silná osobnost, aby takovému hochštaplerovi odolal.

Pozor na servilnost!

* Patolízal je často člověk, který se bojí riskovat a říci vlastní názor. Zároveň však touží po moci, ale sám nemá na to, aby získal autoritu vlastními silami.
* Ten, kdo pochlebuje šéfovi, dokáže pracoviště změnit na vzájemně znepřátelené strany a válčící tábory.
* Hochštapler bývá příčinou odchodu schopných lidí. Kvůli němu na pracovišti klesá produktivita, lidé řeší, co nemají, a neřeší, co mají.

Loajální, nebo servilní zaměstnanec?

Hledá ve vaší firmě místo loajální, nebo servilní pracovník? Položte mu otázky typu: Jaký byl váš šéf? Jak hodnotíte jeho řízení firmy? Proč od něj odcházíte? * Loajální zaměstnanec je zpravidla při hodnocení zdrženlivý a předchozího zaměstnavatele nepomlouvá. Neznamená to však, že se nemůže kritickým, ale korektním způsobem vyjádřit k některým negativním stránkám. Ani jeho kritické připomínky však nejsou v osobní rovině, mají věcné zdůvodnění.
* Servilní zaměstnanec většinou hovoří emotivně, má potřebu dávat najevo souhlas, porozumění a zájem. Možná svého bývalého šéfa pomluví.
Nebo jeho hodnocení přejde zmínkami o tom, že slyšel, jak je tato firma dobrá: A zvláště o vás, o vás pane řediteli, jsem slyšel jen to nejlepší...

Autor:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Majitel vinařství v Kutné Hoře Lukáš Rudolfský
Obnovuje staré vinice a vyrábí naturální víno. Učí se od něj i cizinci

Lukáš Rudolfský je původně ajťák. K podnikání se dostal úplně náhodou, ale v zemědělství se našel. Vyrábí zcela přírodní nápoj, obnovuje středověké vinice a...  celý článek

Ilustrační snímek
Nikdy dříve se nám nežilo lépe, vzkazují čeští milionáři

Nahlédnout do života bohatých Čechů, kteří mají na svých kontech miliony, není snadné. Už po několik let se o to snaží unikátní průzkumy bank. Přímým...  celý článek

Ilustrační snímek
Trend: trh práce se mění, teď si lidé vybírají firmy. Co je láká?

Rekordně nízká nezaměstnanost v České republice má i odvrácenou tvář. Na trhu práce prakticky nejsou „volní“ lidé. Získat a především si pak talentované...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.