A začíná se jim dařit. Tak rychlý rozjezd firmy a rostoucí zájem o ručně vyráběné zboží z Uherského Hradiště samy nečekaly. Vytvářejí pracovní příležitosti už pro více než 20 žen a jejich firma Catness Design má dobře našlápnuto k úspěchu i za hranicemi. „Nevíme o žádné české firmě, která by dělala to, co my,“ říkají Lucie Ježová a Kateřina Svobodová.
Na počátku jejich společného podnikání, které rozjely v roce 2014, byla chuť dokázat, že jsou šikovné holky, které si umí poradit. „Koupila jsem si do domácnosti pletený puf, čili podsedák. S tím to vlastně začalo. Po roce bydlení začal být zplihlý, přitom stál 2 700 korun. Postupně ztrácel tvar a nedal se ani vyprat. Řešila jsem to s Lucií,“ přibližuje Katka. „Hledaly jsme způsob, jak ho zdokonalit. A podařilo se nám to,“ dodává Lucie.
NepřehlédněteV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Uháčkovaly jste první uherskohradišťský podsedák samy?
Kateřina: Ne, výrobu jsem zadala, i když Lucie umí háčkovat. Ale kdybyste viděla, co vzniklo. Musel se mnohokrát párat a začít znovu.
Lucie: Chtělo to trpělivost neustálou komunikaci s pletařkou. Našly jsme ale způsob, jak do něj dosypávat výplň, a když se ušpiní, obal se dá bez problému vyprat, aniž by utrpěla kvalita.
Jak se stalo, že jste se rozhodly v tomto oboru zkusit podnikat?
Kateřina: Seděly jsme na podzim u burčáku a najednou padlo: „Co kdybychom vyráběly a prodávaly bytové doplňky?“
Lucie: Ale když už máte určitý věk, napadne vás, co všechno se může stát, když zakládáte firmu.
Měly jste obavu postavit se na vlastní nohy?
Kateřina: Určitě.
Lucie: Napadne vás, že si můžete utrhnout ostudu, že musíte investovat peníze, nakoupit první materiál, mít nějaké zázemí.
Mluví vám do podnikání váš manžel, Katko?
Jasně, to víte, že se snaží. Je podnikatel, má k tomu tendenci (smích). Tak třeba ohledně stanovení cen se snažil, ale my jsme si to ustály a myslím, že jsme udělaly dobře.
A co váš přítel, Lucie, snaží se vám radit?
Řekne mi svůj názor, ale moc mě nezmění (smích). Tu cestu si musíme vyšlapat samy.
Jak se rodily první výrobky z vaší vlastní tvůrčí dílny?
Lucie: Výroba ručně háčkovaných a pletených bytových a módních doplňků je složitá. V hlavě máte určitou představu, jak by měl doplněk vypadat. Ale vymyslet vše tak, aby byl výrobek kvalitní a funkční, snadné není.
Kateřina: Rok trvalo, než jsme našly kvalitní materiál a vyrobily první produkty. Teprve v roce 2015 jsme udělaly první objednávku.
Profil
 |
Jak jste na to šly, abyste prodaly své zboží?
Lucie: Naše okolí, kamarádi a známí věděli, že něco vyrábíme. Tak jsme si řekly, že je pozveme domů a naše výrobky jim ukážeme. Naplánovaly jsme akci, sezvaly známé a výrobky rozprostřely v obýváku. Pak jsme už jen mezi pozvanými lítaly, vysvětlovaly a ukazovaly.
Bylo těžké prodat zboží přátelům a známým?
Lucie: Pro nás to těžké nebylo, první prodejní akce vznikla na jejich popud, protože se o naše výrobky zajímali. Viděli je na našem webu.
Kateřina: Chtěli si je osahat a vidět na vlastní oči. Vidět něco na webových stránkách a sáhnout si je velký rozdíl.
Kolik jste na své prodejní akci nakonec utržily?
Kateřina: Přes sto tisíc korun. Zájem byl prakticky o všechny naše výrobky od podsedáků přes koberce, polštáře až po drobné bytové doplňky či kabelky.
Lucie: Obrat přes 100 tisíc korun nás překvapil. Bylo to první nakopnutí. Získaly jsme tam i další objednávky a zjistily, že se musíme zaměřit i na zakázky podle představ klientů. Že nechtějí mít všechno doma stejné.
Jak jste na tom dnes? Jaký je váš měsíční obrat?
Kateřina: Od prvního prodeje uběhlo půl roku, rosteme měsíčně o desítky procent. Narůstá nám maloobchod prostřednictvím našeho internetového e-shopu a budujeme už velkoobchod a partnerskou síť po republice. Začaly jsme spolupracovat i s architekty. Celkový měsíční obrat je nyní už kolem půl milionu korun.
Vaše výrobky se prodávají, i když nejsou nejlevnější. Hádaly jste se, když jste stanovovaly ceny?
Lucie: Ne, my se v práci nehádáme (smích).
Kateřina: Materiály jsou zahraniční, jde o ruční práci, která je časově náročná. Řada žen, které s námi spolupracují, plete nebo háčkuje po večerech, když se vrátí z práce. Cenu musíte nastavit tak, aby si vydělaly ony i naši obchodní partneři, kteří s námi začínají spolupracovat.
Jak máte nastavena pravidla, aby si vydělaly pletařky i vy?
Kateřina: Za uháčkovaný nebo pletený výrobek je vždy stanovená určitá částka. Záleží pak na nich, jak jsou rychlé. Jsou mezi nimi supervýkonné, některé jsou pomalejší. Vždy je pak rozhodující, aby výrobek udělaly dobře.
Lucie: Umím rozvrhnout práci, co které dát a jaká práce pletařce vyhovuje, aby si vydělala. Každá je na něco šikovná.
Je už i na vaše výplaty?
Kateřina: Ano, vyplácíme si kolem 20 tisíc korun.
Lucie: A to co vyděláme, investujeme do rozvoje firmy.
Kolik máte dnes pletařek, abyste zvládly objednávky?
Kateřina: Jejich počet se rozrůstá, už jich máme kolem dvaceti.
Jak si je vybíráte?
Lucie: Vůbec poprvé jsme si daly inzerát. Přihlásilo se jich kolem padesáti. Musely přinést na ukázku, co umí. Pak dostaly klubíčko, materiál, jehlice nebo háček, podle toho, co která dělá, a dala jsem jim zakázku, co mají vyrobit. A to rozhodlo. Když vidíte, co vám přinesou, je jasné, zda by spolupráce šla, nebo ne. Někomu navíc nemusí vyhovovat tato práce ze zdravotních důvodů, protože při háčkování nebo pletení z pevného materiálu trnou ruce.
Sáhly jste dobře? Máte šikovný háčkovací a pletací tým?
Kateřina: Myslím, že ano. Spolupráci s pletařkami nechávám ale na Lucce, já je vidím minimálně. Lucka si kvalitu umí pohlídat a ví, komu svěřit určitý druh práce.
Lucie: Každá naše pletařka má za sebou nějaký příběh. Jsou mezi nimi důchodkyně, maminky na mateřské, které si potřebují přivydělat. Zjistila jsem, že ty, které jsou skromné a pokorné, jsou nejlepší. Například paní Vlastička má 75 let, je nesmírně optimistická a zručná.
Stalo se vám, že jste musela práci některé pletařce vrátit?
Lucie: Ano, musím být i přísná. Je jasné, že se jim to nelíbí, ale když máte určitý požadavek a někdo ho nesplní, nedá se nic dělat. Snažím se jim to říkat opatrně a lidsky, aby to přijaly. Dobré pletařky nechci ztratit. Jsme jenom lidi, každý někdy uděláme chybu.
Kateřina: Ono totiž nejde o pletení jen tak, u televize. Pořád se u toho musí počítat a přemýšlet.
Máte v týmu jen samé ženy. Je těžké ukočírovat ryze ženský tým?
Lucie: Neřekla bych, že je to těžké. Vždycky jim říkám: „Pokud máte jiný názor, řekněte ho, vždycky najdeme řešení.“ Máme už i tři zaměstnankyně. Neměly práci, přišly z pracovního úřadu, na vytvořená nová pracovní místa dostáváme dotace.
Kateřina: Myslím, že jsme měly štěstí. Navzájem si důvěřujeme.
Když společně podnikají dvě ženy, jaké to má podle vás výhody?
Kateřina: Jednou mi jedna podnikatelka řekla: „Já jsem na to sama, vy jste dvě, můžete se poradit.“ Je důležité mít se s kým poradit, slyšet druhý názor. Lucka je navíc kliďas, uklidňuje mě.
Lucka: Kačka přijde vždycky s nějakou myšlenkou a nadšením a já jen pokývám hlavou, aby se vrátila na zem (smích). Navzájem se respektujeme, a to i se všemi holkami, s nimiž spolupracujeme.
Ozývají se vám zákazníci už i ze zahraničí. Jak reagují?
Kateřina: Nechci to zakřiknout, jsme na začátku. Když vidí naše výrobky a katalog, mnozí si myslí, že jsme firma ze zahraničí. Nechtějí věřit, že jde o ručně vyráběné zboží z Uherského Hradiště.
Kolik peněz jste do své firmy zatím investovaly?
Kateřina: Až dosud jsme investovaly téměř tři miliony korun. Daly jsme dohromady vlastní úspory. Nejdražší byl zatím japonský pletařský stroj na výrobu plédů.
Lucie: Ty by totiž nešly ručně vyrábět, výroba takového plédu by jim trvala třeba i tři týdny. Ani strojová výroba se však neobejde bez ruční práce. Každý pléd se musí ručně obháčkovat a ručně ukončit.
Jak vznikají nové výrobky? Kde se inspirujete?
Lucie: Vymýšlíme je samy a přicházejí s nimi i naše pletařky. Je to týmová práce. Máme spoustu nápadů.
Kateřina: Každá přijde s vlastním nápadem a pak o tom diskutujeme.
Lucie: Loni jsme navštívily veletrh přízí ve Florencii, abychom viděly, jaké materiály jsou možné a co je dostupné. Chceme se lišit, být originální.
Jak moc byste chtěly tímto podnikáním zbohatnout?
Lucie: V podnikání musí být na začátku hlavně chuť něco dokázat. Peníze jsou přidaná hodnota.
Kateřina: Nemáme zatím na vyskakování, platíte materiál, musíte zaplatit práci, prostory, kde podnikáte. Teď děláme internetový obchod v anglické mutaci. Je ale skvělé když vás začnou oslovovat architekti a další zákazníci. To je pak super.
Nelitujete, že jste se rozhodly postavit na vlastní nohy?
Kateřina: Jsem ráda, že máme šanci něco dokázat. V České republice je spousta šikovných děvčat, které něco umí.
Lucie: Myslím, že se tak člověk může realizovat, že může ukázat kreativitu, což v zaměstnání není až tak snadné.
Jak vás berou ve vašem okolí?
Kateřina: Všichni čekají, co z toho bude.
Lucie: Naše okolí a rodiny nám drží pěsti.
