Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Za jeho firmu mu nabídli miliony. Neprodal, i když by měl vystaráno

aktualizováno 
Lukáš Kořínek patří k mladé generaci, která se umí postavit na vlastní nohy. On to dokázal už ve 13 letech. Sám si tehdy vytvořil unikátní webové stránky o mobilech Siemens. Založil diskusní fórum, psal recenze, představoval novinky, získal si obrovské množství příznivců a začal vydělávat.

„Když vám někdo za firmu nabídne opravu dost peněz, říkáte si, co všechno by s tím šlo dělat,“ říká Lukáš Kořínek. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Díky tomu si ho všimla i samotná společnost Siemens a postupně mu začaly přicházet nabídky na spolupráci od dalších renomovaných značek. Dnes Lukáš Kořínek spolupracuje s více než 25 mladými lidmi. Společně s nimi vymýšlí, jak zařídit, aby se do povědomí lidí zapsaly zajímavé projekty, témata, dobré nápady a značky. A je v tom dobrý.

Lukáš Kořínek (26)

  • Ve 13 letech začal vydělávat, měl úspěšné webové stránky, založil diskusní fórum. Poté se věnoval tvorbě mobilních aplikací a různým on-line kampaním.
  • V šestnácti odešel z rodného Brna kvůli práci do Prahy. Poslední dva roky gymnázia studoval v Plzni dálkově.
  • Svou první firmu založil s podporou otce v roce 2007, druhou firmu Follow Bubble založil v listopadu 2012. Dnes dosahuje ročního obratu v řádech desítek milionů korun.

Jeho agentura Follow Bubble, kterou založil před necelými třemi lety, dosahuje desetimilionových obratů. Pracuje například pro Sazku, T-Mobile, Jameson, Karlovarské minerální vody, Škodu Auto. On-line kampaně, které se svým týmem vymýšlí, oslovují obrovské množství lidí. „Zakázky jsem aktivně zatím nevyhledával, klienti k nám chodí na doporučení, což je super,“ říká podnikatel Lukáš Kořínek.

Jako většina internetových mozků mluví sympatický blonďák velmi rychle. Používá přitom slova, která vytvořil virtuální svět: on-line, sharovat, lajkovat, tweetovat, postnout. „Do počítače koukám často, ale když je příležitost dělat něco jiného o víkendech a po večerech, nemám s tím problém, nejsem maniak,“ poznamenává. Když mluví o své práci, září mu oči. To, co dělá, ho obrovsky baví a stejně tak i celý jeho tým.

Na první obchodní schůzku jste šel ve 13 letech do Siemensu, doprovázel vás otec a manažeři byli v šoku, že mají jednat s klukem. Co jste tehdy cítil?
Hrozně jsem se bál. Poprvé jsem jel do Prahy, vůbec jsem to tu neznal. Nevěděl jsem, co od toho mám čekal. Z jednání a prezentování projektů jsem měl dlouhou dobu respekt, byl to pro mě nový svět, nevěděl jsem, jak to funguje.Ten strach a nervozita začaly mizet až v mých zhruba 23 letech. Snažil jsem se najít vlastní styl a začal to brát tak, že chci věci neustále posouvat dál.

Lukáš Kořínek

Jak berete své podnikání a jak velké máte ambice?
První firmu jsem založil v 18 letech, druhá firma Follow Bubble funguje už zhruba tři roky. Nikdy jsem si nevzal žádnou půjčku. Fungujeme tak, že máme dlouhodobý plán. Na všechno jsme si postupně vydělali. Začínal jsem sám, pak jsme byli ve dvou, v pěti a postupně přibývali další lidi. Teď už je nás okolo pětadvaceti. Podle toho se nakupovala i technika a rozrůstala kancelář. Jdeme krok za krokem. Klientů přibývá. Náš cíl je takový, že chceme působit z Prahy. Praha je super, mám to tady hrozně rád. Z ní chceme dělat projekty pro české a zahraniční klienty a pořád se učit něco nového, protože když děláte pro nové klienty, učíte se něco nového.

Dostal jste nabídku, abyste svou firmu prodal, byly to velké peníze?
Hodně velké, šokovalo mě to. Bylo to zvláštní. Když vám někdo za firmu nabídne opravdu dost peněz, říkáte si, co všechno by s tím šlo dělat. Asi bych dlouho nemusel nic dělat.

A dovedl byste si to představit?
To bych se zbláznil. Kdybych firmu prodal, asi založím vzápětí novou. Mám k tomu citový vztah, neberu to jen jako byznys, proto je rozhodování vždy daleko těžší.

Takže jste nabídku odmítl. Naznačíte o jakou částku šlo?
O desítky milionů korun.

Lidem jako vy se říká baby milionáři. Jak to vnímáte?
Že bych se osobně cítil jako milionář, to ani ne. Firma má určitou hodnotu, firmě se daří a je úspěšná. Snažíme se dělat věci, které ve svém oboru chceme dělat. A když to děláme dobře, peníze s tím přijdou. Navíc nerozhazujeme.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. Další příběhy čtěte zde.

Kolik vám bylo let, když do firmy přišel první milion?
Bylo mi 18 let. Na horách v Rakousku jsem tehdy udělat prezentaci, která byla mou vizí a motivací, kam až se dá dostat v mobilním marketingu. Poslal jsem to několika lidem a oni to poslali dál. Ozvali se mi zástupci Coca-Coly přes mediální agenturu, že by stáli o komplexní kampaň pro jejich značku Fanta. To byl první dobře placený projekt mé první firmy.

Jaký to byl pocit, když vám peníze dorazily na účet?
Jel jsem tehdy s rodiči za babičkou autem a během jízdy mi přišla esemeska z Komerční banky. Ukázal jsem ji tátovi a řekl: „Fajn, ne?“ (smích). Ono je to ale hrozně virtuální. Účtem firmy prošly už desítky milionů korun a pořád to máte jako cifru na účtu. Ty peníze jsem nikdy neměl v rukách, reálně je vlastně nevidíte. Vím, jakou mají peníze hodnotu a jak s nimi hospodařit, co koupit a nekoupit. Teď je vidím jako prostředek k tomu, abychom mohli jako firma zdravě růst a budovat si dobré prostředí.

„Bubble (bublika) je skvělá v tom, že do ní můžete dát úplně všechno a být ve...

Svou druhou firmu jste nazval Follow Bubble (následujte bublinu). Co jste tím chtěl vyjádřit?
Follow vyjadřuje napojení na sociální média, že s nimi pracujeme. A název Bubble mi poradil kamarád – to z toho důvodu, že se bublina rozpíná, vytváří si vlastní svět, který je tvárný, hýbe se ve vzduchu, mění své odlesky. Bubble je skvělá v tom, že do ní můžete dát úplně všechno a být ve vlastním světě a neřešit nic okolo.

Ale bublina může splasknout, nehlodá ve vás červík, co bude v budoucnu?
I takový výklad může bublina mít, ale první význam se mi líbí mnohem víc. Všichni děláme maximum, abychom neusínali na vavřínech, neflákáme se, každý den jedeme naplno. Jinak by mě to ani nebavilo.

Dnes si vybíráte, pro jaké značky budete dělat. Podle čeho se rozhodujete? Máte na to nějaký vlastní klíč, komu otevřít dveře a koho odmítnout?
Fungujeme atypicky, hrozně nerad bych chtěl pracovat podle nějakých svázaných šablon. Pro nás je důležité, když se vzájemně pro věc nadchneme. Teď třeba děláme pro globálního klienta, který nás vzal na několik dnů do továrny. Reálně jsme viděli celý proces výroby, celou továrnu, mluvili se všemi lidmi z jejich byznysu. Umožnili nám, abychom je poznali a dali nám čas na to, abychom jim připravili projekt na míru. Neradi děláme šablonovitá řešení. Nikdy neuděláme jednu věc, abychom ji prodali desetkrát. Potřebujeme mít čas na to, abychom vymysleli, jak to udělat, aby lidé chtěli sledovat kampaň klienta a povídat si s ním. Pro nás je důležité, když to můžeme udělat, jak nejlépe umíme. Pak můžeme pro klienta reálně něco zlepšit, něco přinést, propojit jeho projekt s lidmi. To je naše práce.

Slovníček

Pojmy ze světa sociálních médií:

  • sharovat - sdílet obsah na sociálních sítích s virtuálními přáteli nebo fanoušky 
  • tweetovat - umístit příspěvek o 140 znacích na sociální síť Twitter
  • on-line&social svět - svět webových stránek a sociálních médií (Facebook, YouTube, Twitter, apod.)
  • lajkovat - kliknout u příspěvku na Facebooku na tlačítko "To se mi líbí", a vyjádřit tak pochvalu danému příspěvku/fotce
  • postnout - umístit příspěvek na sociální sítě

Myslíte, že za pár let bude platit, že kdo není na sociálních sítích a neumí je využívat, jako by nebyl?
Spíš bych to bral tak, že kdo netvoří žádný obsah, jako by nebyl. Lidé dnes tráví spoustu času v on-linu, v práci i doma jsou na mobilu, tabletu, internetu. Konzumují nějaký obsah a chtějí si i hrát a bavit se. A když to někdo nebude dělat nějakou chytrou formou, aby lidi zaujal, nebude vidět. Mít sebelepší kampaň v televizi za desítky milionů a další inzerci v médiích dnes nestačí. Musíte mít obsah, na který budou lidé reagovat a zapojovat se. Musíte si s nimi povídat a budovat s nimi vztah.

Na co lidé dnes reagují, co podle vašich zkušeností zabírá?
Zabírá zajímavý obsah, do kterého mají lidé chuť se zapojit.

Můžete to přiblížit?
Třeba pro Sazku jsme vytvořili hru, která měla ukázat obrovskou hodnotu Jackpotu, v řádech desítek milionů korun. Vymysleli jsme to tak, že jsme lidem dali možnost vstoupit do reálného obýváku a spočítat tisícovku po tisícovce, kolik je to peněz, když je v Jackpotu Sportky třeba 40 nebo 100 milionů korun. Když jsme hru vytvářeli, mysleli jsme si, že nejvíce napočítají tak 100 tisíc, protože po 15 minutách z toho počítání pořádně bolí prsty. Realita byla ohromující. Lidé hrou strávili 84 týdnů čistého času (588 dnů, 14 112 hodin pozn. red.) tím, že počítali skutečně celkovou hodnotu Jackpotu. A napočítali dohromady zhruba 60 miliard korun.

Ve vašem týmu jsou jen mladí lidé. Jaký je věkový průměr vašeho týmu?
Ten mohu jen tipnout, asi 24 let. Nemladší má 18 a nejstarší 29 let. Jsou to všechno lidé, kteří vyrůstali s internetem a žijí s ním každý den.

Jaký jste šéf, jak vás ostatní berou?
Všichni si na pracovišti tykáme. Každý je zodpovědný za to, co dělá, nemáme přesná pravidla. Pro mě je důležitý osobní kontakt s lidmi. Když spolu sedíte, dokážete se obohacovat, vzájemně inspirovat a projekty lépe vymýšlet. Proto jsme si vytvořili i novou kancelář, aby se v ní všichni cítili fajn.

Jak si vybíráte, koho vzít do týmu?
Nevybíráme si lidi podle toho, co mají uvedeno v životopisu a kde pracovali, ale podle toho, jak nás mohou posunout dál.

Gymnázium jste dostudoval dálkově, abyste stíhal podnikání. Nelitujete, že jste nešel na vysokou?
Ani ne. Já to bral tak, že jsem hodně zabraný do jednoho oboru, v tom jsem dobrý a chci se mu teď věnovat. Chtěl bych však jednou dálkově studovat v zahraničí obor, který bude pro mě nový a obohatí mě.

Co člověk musí mít, aby v podnikání ve vašem oboru uspěl?
Musíte tomu věnovat spoustu času, nepřestávat a každý den se vzdělávat. Většina lidí chce všechno hned a nevydrží.

Jak jste pilný? Kolik hodin denně pracujete?
Teď už méně (smích). Standardně pracuji od osmi ráno do osmi večer. Občas do počítače koukám i doma, přítelkyně mě pak od něj odhání. Ještě před dvěma lety to ale bylo klidně i 14 hodin a když nabíráte nové lidi nebo řešíte nové projekty, bývá to skoro non-stop.

To je hrůza. Co na to říkají vaše záda a oči, čím to kompenzujete?
Mám brýle (smích). Posledních pár let se snažím chodit i do posilovny, abych netloustnul, byl zdravý a mohl si užívat víkendy, během kterých teď už nepracuji. Chci svou práci dělat dlouho a bez zdraví to nejde, proto se snažím i jíst pravidelně.

Jste prý skromný člověk, je to pravda?
Nepotřebuji auta, drahé oblečení a drahé věci. Stačí mi notebook, mobilní telefon, internetové připojení a mohu fungovat všude. Ani v bytě a okolo sebe nechci hromadit spoustu věcí.

Říkáte, že auto nepotřebujete, ale není to proto, že zatím nemáte řidičský průkaz? Kdy si ho pořídíte?
Myslím, že tento rok. Zatím jsem auto nepotřeboval, měl jsem v hlavě tolik věcí, že kdyby k nim přibylo auto, byla by to další starost. Jak přibývá klientů mimo Prahu, už si ho ale budu muset pořídit (smích).

Autor:


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.