Ilustrační snímek

(ilustrační snímek) - kosmetika | foto: Profimedia.cz

Majitelka kosmetického salonu podniká hlavně kvůli dětem

Astma jejích dětí a potřeba zorganizovat si čas podle sebe, to přivedlo Petru Pilařovou k podnikání. Úplně tak změnila svoji dosavadní profesi.

Když se Petra Pilařová (32) chtěla vrátit po mateřské do práce, zjistila, že práci v administrativě s péčí o rodinu ani při nejlepší vůli neskloubí. A tak se rekvalifikovala a otevřela si ve Smědčicích, kde bydlí, kosmetický salon.

Co vás přivedlo k myšlence začít podnikat?
Především končící rodičovská dovolená a moje tři děti. Jak školka, tak i družina v sousedním Chrástu jsou totiž otevřené jen do 15:30 hodin. To by znamenalo v zaměstnání denně končit nejpozději v 15 hodin. To na mém dosavadním místě nepřicházelo vůbec v úvahu.

Ve firmách v okolí to nebylo o mnoho lepší, a tak jsem dospěla k názoru, že se budu muset stát sama sobě šéfem, aby netrpěla má rodina. Věděla jsem jistě, že nechci mít děti s klíčem na krku, o nichž netuším, kde právě jsou.

Proč jste si vybrala právě obor kosmetika a aromaterapie?
Hlavně u dvou starších dětí jsem se dlouhodobě potýkala s problémem zdraví - obě trpí astmatem. Jednou, když se chronické problémy vlekly už několik měsíců, děti se střídaly v nemocnicích a já k tomu měla doma nejmladší miminko, jsem se vypětím "složila". Byla to už poslední kapka. Když jsem se dostala z nejhoršího, rozhodla jsem se zkusit i jiné metody než jen klasickou medicínu. Navštívili jsme homeopata a já se pak přihlásila ještě na kurz aromaterapie. Začala jsem pronikat do tajů léčby přírodním způsobem.

Později jsem absolvovala další zajímavý kurz o léčení bylinami. Ke kosmetice už byl jenom krůček, protože kůže je vlastně zrcadlo zdraví celého těla. To, co se projevuje na ní, se musí řešit nejen zevně, ale hlavně vnitřně. V obou případech je hlavní věc stav psychiky, kterou aromaterapie ve správných rukou umí velmi účinně a příjemně uvolnit.

Rodina a kariéra Petry Pilařové

Vystudovala obchodně-podnikatelský obor na Obchodní akademii v Orlové, pak dělala tři roky asistentku ředitele. Poté odjela na rok jako au-pair do USA, kde zároveň studovala angličtinu a informatiku. Po návratu pracovala jako asistentka tiskového mluvčího Plzeňského Prazdroje, za rok odešla na mateřskou dovolenou a porodila postupně tři děti, Honzíka (7), Emu (5) a Vítka (3). Letos na jaře se rekvalifikovala v oboru kosmetické práce a aromaterapie a 1. října si otevřela ve Smědčicích na Plzeňsku vlastní salon.

Už v té době jste začala pomýšlet na vlastní salon?
Ta myšlenka se rodila postupně asi od druhých narozenin nejmladšího syna. Začala jsem se zúčastňovat zpočátku zájmových kurzů, urovnávala si myšlenky a setkávala se s lidmi z oborů, které mne zajímaly. Po čase jsem si uvědomila, že bych mohla pomáhat lidem a zároveň dělat práci, která mě baví.

Musela jsem však legislativně vyřešit svou rekvalifikaci, a hlavně najít vhodné prostory. V tom mi hodně pomohl starosta Smědčic - také díky jeho vstřícnému přístupu jsem svůj salon mohla otevřít, a to dokonce pouhé dvě minuty chůze od domova.

Co na váš nápad říkal manžel?
I když je hodně časově vytížený, protože pracuje jako ředitel firmy a zároveň ještě studuje management v Praze, od začátku mi fandil a snažil se pomáhat i se zařizováním salonu. Hlavně se věnoval o víkendech dětem, abych já mohla absolvovat různá odborná školení a semináře.

Jak si organizujete čas?
Zákaznice si objednávám zásadně na čas, který si předem dohodneme. Pokud jsou všechny děti zdravé, jsem v salonu pravidelně ve všední dny dopoledne a většinou ještě večer od 18 do 21 hodin, což vítají hlavně pracovně zaneprázdněné ženy. Manžel už v tu dobu bývá doma, takže se u dětí vystřídáme.

Pokud je muž někdy ve škole a přijíždí později, zákaznice na večer si už samozřejmě neobjednávám. Poměrně často se ale s některými domlouvám i na víkendová ošetření, což ony velmi ocení a mně to vzhledem k blízkosti salonu a tomu, že děti může na chvíli ohlídat tatínek, nedělá problém.

Pomáhá vám s dětmi ještě někdo?
Na Plzeňsko jsme se přistěhovali za prací, takže nemáme v okolí zázemí rodiny. Jedni prarodiče žijí v Liberci a druzí v Havířově, takže na děti jsme s manželem vesměs sami. Proto musíme svůj čas opravdu dobře plánovat.

Zatím to funguje a jsme se současným stavem spokojeni. Pokud chceme večer občas někam vyrazit, poprosíme slečnu ze sousedství, kterou děti zbožňují a bez problému s ní usnou. To se však stává opravdu málokdy.