Mám poslechnout zákon, nebo ministra?

Živnostníkům není co závidět. Stát jim na bedra naložil povinnou minimální daň a následně je postavil před otázku, jestli svou obživou neporušují zákon o zaměstnanosti. Ten totiž paragrafem 13 znemožňuje svěřit živnostníkům, kteří nemají zaměstnance, jakoukoli zakázku. Kdo jim ji přesto dá, hrozí mu až dvoumilionová pokuta. Výsledek je jasný: podnikatelé bez zaměstnanců nemají práci.

A to jen proto, že namísto předchozího ustanovení, které umožňovalo svěření zakázky fyzické či právnické osobě, nyní v § 13 stojí, že ji lze svěřit zaměstnavateli. Když se podnikatelé ohradili, že jsou diskriminováni, přišlo ministerstvo práce s výkladem, který je má uklidnit. Ale stal se pravý opak. Podle ministerstva je v pořádku, když třeba stavební firma, která má v předmětu činnosti také instalatérské práce, část zakázky svěří instalatérovi-podnikateli s vlastním živnostenským oprávněním. Nevadí ani, že nemá zaměstnance.

Ženské a mužské zbraně v práci. Více čtěte ZDE.

Ministerstvo však ve výkladu zdůrazňuje, že se musí jednat o obchodně závazkový vztah. Sám § 13 mluví jasně. Výklad ministerstva taky. Ale oba si tak nějak protiřečí. Mám se řídit výkladem ministerstva, nebo zákonem? ptají se oprávněně podnikatelé. Chtějí vědět, jak se věci mají, chtějí právní jistotu. Co nejrychlejší upřesnění zákona by jim pomohlo. Už nyní je pozdě, když uvážíme, že někteří z nich jsou pár měsíců kvůli nejasnostem v zákonu bez práce. Mají tedy pověsit živnost na hřebík?