Ten z rodičů dítěte, který má příjmy z jiné než ze závislé činnosti podléhající dani z příjmu, je povinen soudu prokázat příjmy a předložit podklady pro zhodnocení majetkových poměrů tak, aby soud mohl zjistit skutečnosti rozhodující pro stanovení výživného. Kdo platí daň ze závislé činnosti, jeho příjmy lze zjistit u plátce mzdy. U podnikatelů majících příjmy z nezávislé činnosti je věc složitější. Do nákladů patří i takzvané odpisy z movitého či nemovitého majetku. O všechny tyto položky se snižuje daňový základ. Je proto možné, že podnikatel je daňově ve ztrátě, a přitom je jeho životní úroveň poměrně vysoká. Existuje i řada firem, které nabízejí podnikatelům studijní zájezdy. Podnikatel pak odjíždí do zahraničí, údajně se vzdělává, a přitom nejde o nic jiného než o snahu snížit daňový základ a zahrnout do odpočitatelných položek i výlety.
Z těchto důvodů soudy požadují předložení dalších dokladů, jako je například peněžní deník, ze kterého vyplývá, co dotyčný zaplatil za tu kterou službu. Soud může rovněž posoudit, zda tyto vynaložené náklady sloužily skutečně pro podnikání, nebo k osobní potřebě. Pokud dotyčný nesplní svoji povinnost, má se za to, že jeho průměrný měsíční příjem činí patnáctinásobek částky životního minima potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Patnáctinásobek životního minima činí v současné době zhruba 100000 korun. Je proto na vás, abyste se rozhodl, zda doklady soudu předložíte, či zda je pro vás výhodnější, aby soud vycházel z předpokládaného příjmu ve výši 100000 korun měsíčně.
OLDŘICH CHODĚRA Autor je právník
