Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Český textil je hrob, tvrdili jim. Úspěch Marty a Michala to vyvrací

aktualizováno 
V pořadu Den D se Marta a Michal Plecití pokoušeli před dvěma lety získat 280tisícovou investici, aby v Česku rozjeli šití ryze českého dětského oblečení. U investorů neuspěli. Věřili však, že jejich Veselá Nohavice je dobrý nápad a nevzdali to. Jejich rodinná firma má dnes obrovský úspěch.

Manželé Plecití navrhují a šijí české dětské oblečení značky Veselá Nohavice. | foto:  Dan Materna, MAFRA

Nápad vymyslet a šít barevné dětské oblečení se zrodil před čtyřmi lety v hlavě Marty Plecité. „Když jsme byli na chalupě a seděli u našeho kanafasového ubrusu, napadlo mě, že by z toho byly hezké kostkované kalhoty pro naše mimino. Manžel si ze mě začal dělat legraci, že nevím, co s časem na mateřské,“ vzpomíná Marta Plecitá na impulz, který celé rodině změnil život.

Marta šít neuměla, kalhoty proto nakreslila, našla si švadlenku a nechala je ušít. „Moc se mi líbily, dokonce až tak moc, že mě to překvapilo. Napadlo nás, že kdybychom jich ušili víc, třeba by si je lidé koupili,“ říká.

Profil

  • Marta (1977) a Michal (1971) Plecití navrhují a šijí české dětské oblečení značky Veselá Nohavice.
  • Mají dva syny – Matouše (6) a Mikuláše (4)
  • Pro svůj podnikatelský projekt se snažili v roce 2012 získat v pořadu Den D investora, investici ve výši 280 tisíc korun však nezískali.
  • Jejich rodinná firma prodává 95 procent zboží prostřednictvím internetu, ročně zvyšují obrat o 20 procent. O českou značku Veselá Nohavice začíná být zájem i v zahraničí.

Věřil vám manžel, že je to dobrý nápad, který vás jednou bude živit?
Že bychom se s tím jednou živili, tak daleko jsme tehdy nekoukali. Manžel ale věřil, že se kalhoty mohou líbit i dalším rodičům. A hlavně – byl nadšený z mého nadšení. Nechali jsme našít třicet kalhot a já s nimi vyrazila na velikonoční jarmark do Slivence. Zbyly mi jen dvoje.

V pořadu Dne D jste svůj nápad představili pod značkou Veselá Nohavice, kdo to vymyslel?
Byl to můj první nápad, napadl mě v noci. Tehdy jsem to brala tak trochu z recese. Nikdy nic lepšího mě ale už nenapadlo. Tak jsem nechala vyšít loga a značka nám zůstala. Kdybych věděla, že nás to bude živit, že se dostaneme se zbožím i do ciziny, možná bych to vymyslela strategičtěji a „marketingověji“ (smích).

Pro váš podnikatelský projekt jste se v pořadu Den D ucházeli o 280tisícovou investici. Neuspěli jste. Jak to dnes berete?
Zpětně se na to díváme jako na velmi zajímavou zkušenost. Asi měsíc poté se nám ozval jiný investor, který nám chtěl investici dát. Nakonec jsme se rozhodli, že se nedohodneme, že si firmu necháme pro sebe. Ale to, že o nás měl někdo zájem, nás posunulo dál. Cítili jsme, že jsme rodinná firma. I když manžel měl v té době jinou práci, jeho podíl byl prakticky každodenní. Já říkala, co mě k projektu napadlo, on mě tak trochu usazoval na zem. Má mužský nechaotický, systematický pohled, který mi hodně pomáhá.

Fotogalerie

Jeden z investorů tehdy skepticky poznamenal, že český textilní průmysl je otevřený hrob, do kterého spadnete. Vy jste dokázali, že tomu tak není. Čím to je, že Češi opět slyší na český textil?
Je to trend, který postupně sílí. Vidíme to půlrok od půlroku. Čím dál víc lidí vidí smysl v tom, aby si pořídili české výrobky a lokání značky. Přemýšlejí o tom, kam jdou peníze, které za zboží zaplatí, zda z tří set korun zůstane doma alespoň padesátikoruna či ideálně celých 300 korun. Když je to utkáno v Čechách, z českého materiálu, s českými knoflíky a zipy, je to vyrobené českýma rukama a má to české etikety, tak na to lidé slyší. A je jich čím dál víc, kteří takto přemýšlejí, řeknou si to mezi sebou a vracejí se. Jsem za to ráda. I já nakupuji ráda české výrobky.

V pořadu Den D vás investoři kritizovali, že vaše dětské oblečení je oproti asijské nabídce drahé. Měli pravdu? Museli jste slevit?
Myslím, že neměli pravdu. Prodáváme za férovou cenu a zároveň takovou, kterou si může průměrný rodič dovolit. V ceně je samozřejmě odražena česká práce, český materiál, nemyslím si, že je přemrštěná. Naopak je řádově nižší než značkové oblečení v zahraniční.

Je v tom navíc zohledněná i přidaná hodnota, kdy si zákazník kupuje pocit, že je to kvalitní české zboží. Naši zákazníci vědí, že nikde nedáváme slevy, rozhodně nás nenajdou na slevových portálech ani ve slevových akcích. Cítíme to tak, že bychom šidili všechny, kteří si zboží koupili již před tím. V podstatě bychom museli ubrat peníze jen sobě, již není kam ubrat. Je to cena tak akorát.

Kalhoty sice nešijete, ale navrhujete. Jak se z bývalé ekonomky a novinářky stane podnikatelka a módní návrhářka?
Myslím, že s notnou dávkou drzosti a smyslem pro humor. Potřebovala jsem k tomu jen papíry a synovy pastelky. Už na vysoké jsem se ráda zapojovala do různých recesistických akcí, pořádali jsme různé výtvarné a sportovní hry. Vždycky jsem byla duší dobrodruh. Tak proč bych nezvládla navrhnout oblečení, které by se mi líbilo i dětem mých kamarádů. A ono to šlo. Zpočátku jsem neznala obor, nevěděla jsem, co si mohu dovolit nakreslit. Teď to vidím jako výhodu, kdy jsem nebyla omezena tím, co se smí a nesmí.

A co na váš manžel, nemluvil vám do toho?
Začal mít postupem času také spoustu nápadů, které jsme zrealizovali. Do výtvarného zpracování mi nemluvil, mluvil mi to toho, kde oblečení šít, jak vše zorganizovat a distribuovat.

Dnes živí vaše firma už sedm lidí. Jak to máte zorganizované?
Máme jednu paní v Praze, která se nám stará o objednávky a expeduje s námi balíky. Jinak máme tři šicí dílny – na Šumavě, v Hodoníně a u Berouna. V Praze jsme několikrát zkoušeli šít, ale nebylo to cenově reálné. Proto jsme mimo Prahu, funguje to tak, že jednou či dvakrát týdně nám z každé šicí dílny chodí zboží.

Naznačila jste, že jste první zákazníky získala na trhu. Ovšem udržet si je a získávat nové je pro každého podnikatele těžké. Jak jste na to šli, čím to je, že se vracejí?
Vracejí se hodně, dnes více než 40 procent, nejvíce jich přibývá na doporučení. Z našich miniprůzkumů zjišťujeme, že si to maminky řeknou mezi sebou třeba na pískovišti nebo v herně. I mně se stalo, že ke mně přišla maminka a řekla: „Co má váš syn na sobě je moc pěkné, to jsem ještě neviděla.“ A můj syn měl přitom na sobě oblečení, které podědil po starším bratrovi. Pak ale samozřejmě o sobě dáváme vědět na internetu, přes internet prodáváme 95 procent oblečení, dobře udělané webové stránky jsou základ.

Veselá Nohavice je dnes známá i v zahraničí. Jak jste se dostali na zahraniční trh?
Naše oblečení běhá po dvaceti zemích světa. Nejdál je v Austrálii, pak třeba ve Finsku, ve Švédku, v USA, Kanadě a Argentině. Funguje to většinou tak, že v těchto zemích žije nějaká česká maminka, která si ho po internetu koupí pro své děti a pak kolem sebe vytvoří skupinku svých kamarádek, které začnou objednávat taky a jsou z nich po čase opravdu věrní zákazníci.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. 

Další příběhy čtěte zde.

V tuto chvíli již také máme obchodní zastoupení v Maďarsku, jednáme o obchodním zastoupení v Německu a začínají se nám ozývat i prodejci z dalších zemí, které jsme zaujali na veletrzích v Praze a v Brně. Zatím jsme se však nedopracovali k tomu, abychom aktivně vyrazili do Evropy a začali naše zboží propagovat. Vidím to tak, že příští rok budeme stabilizovat český trh a pak se vydáme i na zahraniční veletrhy.

Jaký to je pocit, když firma roste a prosperuje? Mluvíte o tom doma?
Mluvíme o tom pořád, je to náš život, všechno máme tak nějak dohromady – děti, složenky, práci. Vůbec jsem nečekala, že se naše podnikání takto rozvine, že manžel opustí svou dobře placenou práci v telekomunikacích a bude podnikat se mnou. Naše společná práce má smysl, je to takové naše společné třetí dítě. Rosteme o 20 procent ročně, což je radost. Zároveň je to i starost, jako každá živnost.

Když se řekne peníze, co pro vás znamenají?
Říká se, že peníze jsou energie, kterou získám za to, co vydám, co přináším lidem. Pokud to ocení, tak nikdy nebudu mít peněz málo. Pokud se budu snažit přinášet takovou službu a takové produkty, které budou lidem přinášet přidanou hodnotu, tak bych se o své peníze neměla bát. Snažím se tím řídit. Dříve jsem si myslela, že si v životě vystačím i s málo penězi, teď už to vidím jinak, snažím se směřovat k tomu, abychom měli peněz hojnost, protože mi připadá fajn, když je peněz dost.

Jak dobře vás teď firma živí?
Řekla bych, že asi stejně, jako nás živila naše předchozí zaměstnání. Je to na slušné živobytí, na dovolenou, úspory a investice do budoucna. K tomu ještě máme dobrý pocit, že to živí i další lidi kolem nás, že tvoříme něco, co dává lidem práci.

Zvažoval váš manžel dlouho, než se rozhodl opustit zaměstnání a věnovat se naplno rodinné firmě?
Přemýšlel dlouho, podnikání ho přitahovalo stále víc. Z práce chodil pozdě večer, nemohl být s rodinou tak, jak by si představoval. A já tehdy dospěla s firmou do bodu, kdy už jsem sama nemohla a bylo jasné, že musím podnikání omezit nebo rozšířit. Můj muž viděl smysl v tom, že budeme dělat něco společně, co nás bude oba bavit. A pak viděl i všechny výhody, které přináší podnikání na volné noze – být pánem svého času, nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Je to jen na nás. Řekla bych, že je nám tato řeka života bližší.

Jak to máte rozdělené, kdo je šéf?
Myslím, že je to půl na půl. Bez nás obou by firma nebyla tam, kde je. Máme přesný harmonogram, kdy v pracovním týdnu každý vstáváme, od kdy dokdy pracujeme, kdo vyzvedává které dítě… Jinak by to nefungovalo.

Zvažujete rodinné podnikání?

Jak podnikat při dětech najdete v diskuzi na webu eMimino.cz.

Když jsou děti, je to v podnikání složitější.
Určitě. Děti mají přirozenou schopnost soustředit na sebe veškerou energii a pak jsme tu práci doháněli oba po nocích, což nebylo dobré. Dokud jsme tomu nechávali volnost, bylo to neefektivní a vedlo to ke konfliktům. Tabulka nám vnesla řád do rodinného života. I když nejsem tabulkový typ, musela jsem zpětně uznat, že je to dobré řešení.

I když máte tabulku, zajiskří to občas mezi vámi?
Určitě, jiskří to pořád. V podnikání se přeme o to samé jako v soukromém životě. Manžela rozčiluje, že jsem chaotická, impulzivní, intuitivní, že jsem někam nezavolala včas… A mně zase vadí, že manžel až puntičkářky trvá na některých detailech. Učíme se to ale respektovat a vidět to spíš jako silné než slabé stránky. Je to vzájemný osobní rozvoj.

Co na společné podnikání říkají vaši malí kluci, zapojují se taky?
Mladší syn Mikuláš je zatím ve světe autíček, ale když má někdo na ulici oblečení od nás, pozná to už stejně jako ten starší. Starší Matouš to vnímá už hodně, moc ho baví počítat s tatínkem tržbu a pomáhá mu prodávat na trzích. Dětí, které potkáváme v našem oblečení, je po Praze už docela hodně. Naši kluci pak volají: „Hurá, hurá, mami koukej.“ Synové v tom vyrůstají. Jsem ráda, že vědí, co děláme, co nás vlastně živí, že vidí naše zákazníky. Připadá mi to jako dobrý příklad pro děti.

Umíte zahánět myšlenky, co kdyby se firmě nedařilo?
Neřekla bych, že je umím zahánět. Obavy k podnikání patří. Neznám žádného podnikatele, který by si byl jistý, že má na věky jasno. Hlavou se mi občas takové myšlenky honí, ale reálný důvod k obavám zatím nevidím, tak doufám, že to tak zůstane i do budoucna.

Když by chtěl někdo podnikat ve vašem oboru, co byste poradila, na co si dát pozor a co je nejtěžší?
Nejtěžší bylo najít ty správné lidi, najít kvalitní šicí dílny. Na těch to stojí a padá. Prošlo nám jich rukama docela hodně. Když bych do toho šla znova od začátku, byla bych obezřetnější a méně důvěřivá k lidem. Investovala jsem třeba zbytečně moc peněz do někoho, kdo dětské oblečení neušil kvalitně a já musela zboží vyházet.
V textilu je opravu velká konkurence a vyrábět jen tak nějaké tepláky nebo jen tak nějaká trička nemá smysl. Musí to mí ducha, nápad, potenciál zaujmou nějakou skupinu zákazníků. Proto je dobré najít si na trhu prostor s něčím, co nikdo jiný nevyrábí.
A určitě bych každému poradila, ať pustí z hlavy, že se zalíbí všem, ať jde konkrétním směrem pro konkrétní lidi.

Autor:


Hlavní zprávy

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Vedoucí ekonomického oddělení

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.