O přirozenou autoritu není potřeba se snažit za každou cenu. Tu získává manažer především tím, že ví, o čem hovoří. Pokud dokáže správně argumentovat, vysvětlit věci jednoduše a ví, o čem hovoří. Pokud má člověk úctu sám k sobě, má ji i k druhým. Dokáže splnit slib, dané slovo. Oblíbený je také takový manažer, který nebere sebe před ostatními příliš vážně. Šéf, který nerozumí legraci a nedokáže mít nadhled, je většinou jen pro legraci. Přirozená autorita je jednou z největších hodnot šéfa.
Rozum, nebo instinkt?
Najít správnou hranici, kdy se zachovat lidsky - citově a kdy naopak jednat z formální pozice šéfa, je možné hlavně instinktivně. S každým podřízeným je potřeba jednat jinak, podle jeho povahy, míry emocí. Šéfovi, který je studený nejen na pohled, ale i uvnitř, se nemůže podařit získat si své podřízené na svoji stranu, nemůže hledat u svých podřízených otevřenost a v krizových situacích ani podporu. Emotivní šéf nevzbuzuje příliš důvěry. Emoce jsou pro práci s lidmi nesmírně důležité, ale musí se umět kontrolovat.
Umění naslouchat
Důležitý je ohled jednoho k druhému. Není možné vyžadovat respekt a přitom s lidmi jednat s patra. Šéf, který jedná s lidmi jen z pozice moci a formálně, nikdy nemůže dosáhnout osobních a pracovních úspěchů jako ten, který si umí vyslechnout názor druhých. Konečné rozhodnutí by ale mělo být jen na manažerovi. Zaměstnanci také ocení, pokud mají jasně stanovené úkoly, dobře zorganizovaný čas a vědí, proč mají vykonávat zadané úkoly. Úspěch spočívá také ve vnitřní sebekázni, sebekontrole a přizpůsobivosti.
Manipulace jako motivace
Řídící pracovník musí být manipulátorem, ale v tom pozitivním smyslu. Nesmí s lidmi manipulovat za každou cenu. Takové jednání se mu pak může vymstít. Otočit proti němu. Musí ale vědět, jak přinutit lidi, aby dělali to, co je potřeba. To znamená, že své pracovníky pozitivně motivuje. Šéf může nabídnout rychlý kariérní postup, vyšší pravomoci, lepší plat, větší respekt kolegů. Bez této motivace by lidé ve firmě žádné dobré výkony nepodávali. Dobrý šéf musí umět podřízené pro věc zapálit a přesvědčit je, že se jim jejich čas a energie, kterou do práce vloží, efektivně vrátí.
Kdo je víc než já?
Chybou manažera je, pokud se bojí, že by mohl mít ve svém týmu kvalitnější lidi, než je on sám. Lidé a jejich osobité talenty jsou největším bohatstvím jakékoli firmy. Proto i první odpovědností manažera je stále tyto lidi hledat, poskytovat jim pravomoci, možnosti. A neustále je motivovat. Existuje ještě celá řada dalších drobností, které je třeba od svých podřízených vyžadovat. Ty jsou individuální podle typu práce a požadovaného výkonu. "Neomylný a nesmlouvaný " šéf patří spíše do kategorie stresorů a jeho tým nemůže fungovat stoprocentně. Pokud manažer pokládá za svůj úspěch pouze slepé vykonávání svých pokynů, možná má pocit uspokojení, ale jeho firma nemá šanci prosperovat. Jedině nové pohledy nezaujatých osob mohou totiž posunout vývoj dopředu.
Víte, kdy se svému šéfovi svěřit?
Získat si důvěru druhých je otázkou času. Většinou se tyto vztahy navazují velmi dlouho a ani potom si nemůžeme být stoprocentně jisti, že jsme navázali ten pravý vztah. V profesním životě není příliš vhodné směšovat osobní a pracovní vztahy. Vyvarujme se důvěrných, intimních debat o našem soukromí. Také se může stát, že později přestaneme být se svým šéfem v dobrém vztahu a veškerá naše důvěrná sdělení mohou být použita a využita proti nám.
