Řešení konfliktů dvou stran třetí osobou patří k běžnému životu, aniž by jejich účastníci o tom nějak hluboce přemýšleli. Nejčastěji je přirozeným zprostředkovatelem smíru osoba, jež požívá určité autority nebo formální moci nadřízený, učitel, starosta. Na základě této zkušenosti byl v uplynulých dvou desetiletích v USA úspěšně vyvinut cílený metodický postup mediace.
Co je to mediace?
Mediace především znamená jednat místo hádat se. Dává možnost účastníkům sporu ovlivňovat průběh jeho řešení. Mediátor sice přejímá odpovědnost za řešení konfliktu, jednání usměrňuje, řídí, ale nijak do něj z hlediska věcného obsahu nezasahuje. Konfliktní strany, zpravidla věcně nejkompetentnější, samy přijímají společné řešení, a tím ukončí konflikt. Vedle soudního procesu, jehož role je v určitých situacích samozřejmě nezastupitelná, zaujala mediace místo jako seriózní metoda řešení konfliktů.
Čas na mediaci
Kdy zvolit mediaci? Od určité fáze konfliktu se účastníci vrací zpět ke spolupráci velmi obtížně. S jeho stupňováním a s nárůstem emocí totiž přestávají kvůli silně zafixovaným představám vnímat protistranu reálně. Každý v podstatě bere na vědomí pouze to, co je v souladu s jeho míněním. Jen nalezení společného jazyka bývá někdy skoro nemožné. Situaci je přitom třeba řešit rychle, zároveň zachovat důvěrnost informací a zabránit poškození image jedné nebo obou stran. V tu chvíli se dostává ke slovu mediátor, odborník na efektivní vyjednávání. Předpokladem mediace je, že obě strany bez nátlaku a svobodně deklarují svou vůli účastnit se tohoto procesu. Zatímco při soudním projednávání bývá veřejnost připuštěna, při mediaci jsou stanoviska a výpovědi stran považována za důvěrná. Tato skutečnost ulehčuje výměnu myšlenek a zabraňuje případné ztrátě tváře jedné či druhé strany.
Cílené jednání místo hádky
Mediace bere ohled na pocity a potřeby obou znesvářených stran. Na základě jejich vzájemného vnímání a naslouchání lze konflikt ukončit a vrátit se ke spolupráci. Platí zde jednoduchá pravidla správného jednání: každý má dostatek času vyjádřit svůj pohled na věc a své pocity; každý má právo úplně rozumět tomu, co druhý říká; žádné urážky a výpady! Mediátor zaujímá roli lodivoda tak, aby účastníky citlivým způsobem provedl úskalími k dohodě. Při mediaci nikdo nepátrá v minulosti, aby mohl označit viníka konfliktu. Mnohem větší důraz je kladen na tvorbu takových řešení do budoucna, jež jsou přijatelná pro obě strany. Výsledkem mediace je dohoda zpravidla zakotvená ve formě smlouvy, dohodnutých pravidel nebo vnitropodnikové směrnice. Cílem mediace nesmí být vyjednání kompromisu, protože tento model zanechává v účastnících vždy pocit ztráty a poškození. Mediace zlepšuje komunikační schopnosti znesvářených stran a umožňuje jim zvládnout konfliktní situace v budoucnu.
Vysoká úspěšnost
V Evropě začala mediace budovat svou tradici teprve před deseti lety. Nicméně křivka zájmu o tento způsob urovnávání sporů je strmá. V posledních letech začíná být využívána i v Česku a také tady lze očekávat obdobný zájem. Zejména v současnosti, kdy soudní spory trvají i několik let, nabízí mediace účelnou a finančně výhodnou možnost řešení sporů. Mediace bývá úspěšná až v 80 procentech případů. Je to dáno tím, že strany opravdu řešení najít chtějí, proto také po mediaci jejich vztahy dál normálně pokračují, zpravidla ještě posíleny (na rozdíl od soudního procesu). To je velmi důležité především v hospodářských a pracovních vztazích, kdy tato metoda může zabránit odchodu pro podnik důležitých pracovníků nebo ztrátě jejich angažovanosti a motivace.
Co je to mediace?
Mediace především znamená jednat místo hádat se. Dává možnost účastníkům sporu ovlivňovat průběh jeho řešení. Mediátor sice přejímá odpovědnost za řešení konfliktu, jednání usměrňuje, řídí, ale nijak do něj z hlediska věcného obsahu nezasahuje. Konfliktní strany, zpravidla věcně nejkompetentnější, samy přijímají společné řešení, a tím ukončí konflikt. Vedle soudního procesu, jehož role je v určitých situacích samozřejmě nezastupitelná, zaujala mediace místo jako seriózní metoda řešení konfliktů.
Čas na mediaci
|
Postup při úspěšné mediaci |
| První kontakt - příprava, většinou oddělená (není vždy nutné) jednání se stranami, analýza konfliktu. |
| Kulatý stůl - komunikace zpravidla přes mediátora, zmapování konfliktu, první uvolnění napětí. |
| Vyjasnění zájmů - strany vysvětlují konflikt ze svého hlediska a pokoušejí se přijmout pohledy protistrany, mediátor moderuje jednání jako aktivní posluchač. |
| Náměty na řešení - strany se pokoušejí o první nástiny řešení. Negativní energie konfliktu se mění na pozitivní tvůrčí aktivitu, roste tendence k věcnosti, spolupráci. |
| Řešení - jedno ze společně vypracovaných možných řešení konfliktu je označeno jako konsenzus. Mediátor prověří jeho použitelnost stranami v praxi; pokud ve zkoušce neobstojí, je nutno jej přepracovat nebo i opustit a hledat jiné. |
| Písemná smlouva - snaha o maximální jednoznačnost a průhlednost. Obsah stanoví strany samy, mediátor zasahuje, není-li formulace dostatečně jasná a srozumitelná. |
| Pomediační setkání - písemná smlouva sice symbolicky ukončí konflikt, ale zpravidla bývají sjednána ještě další setkání, při nichž mediátor sleduje, zda se přijaté řešení v praxi osvědčilo. |
Kdy zvolit mediaci? Od určité fáze konfliktu se účastníci vrací zpět ke spolupráci velmi obtížně. S jeho stupňováním a s nárůstem emocí totiž přestávají kvůli silně zafixovaným představám vnímat protistranu reálně. Každý v podstatě bere na vědomí pouze to, co je v souladu s jeho míněním. Jen nalezení společného jazyka bývá někdy skoro nemožné. Situaci je přitom třeba řešit rychle, zároveň zachovat důvěrnost informací a zabránit poškození image jedné nebo obou stran. V tu chvíli se dostává ke slovu mediátor, odborník na efektivní vyjednávání. Předpokladem mediace je, že obě strany bez nátlaku a svobodně deklarují svou vůli účastnit se tohoto procesu. Zatímco při soudním projednávání bývá veřejnost připuštěna, při mediaci jsou stanoviska a výpovědi stran považována za důvěrná. Tato skutečnost ulehčuje výměnu myšlenek a zabraňuje případné ztrátě tváře jedné či druhé strany.
Cílené jednání místo hádky
Mediace bere ohled na pocity a potřeby obou znesvářených stran. Na základě jejich vzájemného vnímání a naslouchání lze konflikt ukončit a vrátit se ke spolupráci. Platí zde jednoduchá pravidla správného jednání: každý má dostatek času vyjádřit svůj pohled na věc a své pocity; každý má právo úplně rozumět tomu, co druhý říká; žádné urážky a výpady! Mediátor zaujímá roli lodivoda tak, aby účastníky citlivým způsobem provedl úskalími k dohodě. Při mediaci nikdo nepátrá v minulosti, aby mohl označit viníka konfliktu. Mnohem větší důraz je kladen na tvorbu takových řešení do budoucna, jež jsou přijatelná pro obě strany. Výsledkem mediace je dohoda zpravidla zakotvená ve formě smlouvy, dohodnutých pravidel nebo vnitropodnikové směrnice. Cílem mediace nesmí být vyjednání kompromisu, protože tento model zanechává v účastnících vždy pocit ztráty a poškození. Mediace zlepšuje komunikační schopnosti znesvářených stran a umožňuje jim zvládnout konfliktní situace v budoucnu.
|
Víte, na co dát pozor v pracovní smlouvě?Informace na toto téma naleznete ZDE. |
Vysoká úspěšnost
V Evropě začala mediace budovat svou tradici teprve před deseti lety. Nicméně křivka zájmu o tento způsob urovnávání sporů je strmá. V posledních letech začíná být využívána i v Česku a také tady lze očekávat obdobný zájem. Zejména v současnosti, kdy soudní spory trvají i několik let, nabízí mediace účelnou a finančně výhodnou možnost řešení sporů. Mediace bývá úspěšná až v 80 procentech případů. Je to dáno tím, že strany opravdu řešení najít chtějí, proto také po mediaci jejich vztahy dál normálně pokračují, zpravidla ještě posíleny (na rozdíl od soudního procesu). To je velmi důležité především v hospodářských a pracovních vztazích, kdy tato metoda může zabránit odchodu pro podnik důležitých pracovníků nebo ztrátě jejich angažovanosti a motivace.
 |
Víte, čemu byste se měli vyhnout při psaní životopisu? Poradíme vám v tomto článku. |
