Jaké byly vaše začátky?
V osmnácti jsem odešla z domu a už se tam vracela jen občas nabrat sil a povzbuzeni. Kamarádky zakládaly rodiny, stavěly hnízda, jezdily na dovolenou a já pracovala v Praze a různě po světě. Dlouho po podnájmech a bez klidného zázemí.
Po studiu filmové produkce na pražské FAMU jsem několik let byla v denním kontaktu s médii, vydavateli, spolupracovala na mnoha projektech, kde jsem měla možnost poznat a pracovat se zajímavými lidmi. V životě přichází situace, kdy se člověk rozhoduje, jestli je chce, nebo nechce vyzkoušet.
Ve Spojených státech jsem dostala nabídku modelky, což jsem zkusila a líbilo se mi to. Vystudovala jsem úspěšně na FAMU produkci. Jiří Bartoška mě oslovil abych pomohla s produkcí karlovarského festivalu. Nakonec jsem se rozhodla pro profesi tiskové mluvčí, kterou jsem dělala asi šest let – jak v komerční, tak také v politické sféře. Po třech letech v čele tiskového oddělení ODS jsem se rozhodla založit vlastní PR agenturu.
Začátky České miss byly takové, že jsem v roce 2003 byla oslovena klientem mé agentury, který chtěl koupit soutěž Miss ČR. Měla jsem být zprostředkovatelkou tohoto obchodu, protože jsem sama touto soutěží prošla. Osobně znám pana Zapletala a také to byla kombinace určitého PR a marketingu. Nakonec z koupě sešlo, což je v obchodě běžné, vždy je to otázka nabídky a poptávky.
Asi po roce jsem náhodou v Praze potkala spolupracovníka Miss Universe, který se mě zeptal, zda bych nechtěla v budoucnu v Praze uspořádat světové finále. Tuto nabídku jsem ráda přijala s tím, že je potřeba znát základní podmínky, co vše podobná akce obnáší. Jestli je to tedy vůbec možné. V New Yorku, kde jsem později jednala o podrobnostech této akce, mi byla nabídnuta také licence, která do té doby patřila panu Zapletalovi.
Tak jako si dnes na českém trhu konkurujeme my dva, tak si ve světovém měřítku „šlapou na paty „Miss World a Miss Universe. Jedna je pořádána anglickou rodinou, Miss Universe patří do aktivit NBC a Donalda Trumpa z USA. Důležité bylo, že o tuto soutěž projevily zájem dvě české TV stanice, čehož si velmi vážím, a tak mohl vzniknout projekt Česká Miss. Investice poskytl můj obchodní partner, bez jehož důvěry by nebylo tento projekt možné uskutečnit.
PR AGENTURANebála jste se konkurence?
Málokdo byl spokojen s monopolem jedné miss. I určitá únava vedla pana Zapletala k tomu, že chtěl skončit. Myslím si, že konkurence je zdravá pro obě strany. Fakt, že novináři, partneři i diváci projevují zájem a hlásí se mnoho dívek, je jen potvrzením toho, že je akce zajímavá. Pokud by po založení České Miss a první tiskové konferenci přišlo deset přihlášek, pak by bylo jasné, že pouštět se do projektu byla chyba. Nicméně se potvrdil můj odhad, že zájem je veliký. To mě opravdu potěšilo a povzbudilo. Považuji to stále za velkou výzvu a zkušenost. Nemůžeme ustrnout na místě, protože bychom opakovali bychom chyby předchůdců.
Může si člověk na začátku podnikání připustit nezdar?
Musí si jej připustit, ale nesmí člověka ochromit. Musí tomu, o co usiluje a čeho chce dosáhnout, věřit. Věřila jsem v úspěšnost, ale také jsem měla připravené různé varianty a počítala s komplikacemi. Pochybnosti a strach musí být slabší než nadšení a víra v to, co dělám. Velmi důležitá je pozitivní energie a tým, který tomu natolik věřil, že přesvědčil všechny okolo, že to má smysl. Pro mne to byla ohromná životní zkušenost, další posun v pracovní kariéře.
Které zkušenosti vás nejvíce obohatily?
Všechny složité situace, které nastávají. Oslovování partnerů, hledání spolehlivého týmu, lidí, nápadů… Nejvíce práce mi dalo sebeovládání, hraní správné šachové partie, potlačit emoce, naučit se pokoře a zároveň si získat a udržet autoritu. Nebát se zodpovědnosti. Důležité je vyhrát válku a ne bitvu. Beru práci i život jako běh na dlouhou trať.
Stejně důležité je naučit se strategicky plánovat, pozorovat pozitivní i negativní věci. Toto bylo nejen zocelení, ale také nabrání mnoha zkušeností do dalších životních kroků. Situací, kdy člověku není do zpěvu, vše se nedaří tak, jak by si přál, bylo a bude. To vše, co jsem dodnes dokázala, se mi nepodařilo ze dne na den. Studovala jsem, pracovala mnoho let a ne vždy jako šéfová. Nikdy jsem kromě šance nedostala nic zadarmo. Ale šla jsem jí naproti a měla oči i uši otevřené. Pak už si vás investoři najdou – na trhu je hlad po mladých, aktivních a cílevědomých lidech. Mnoho lidí sedí doma, vymýšlí co by, jak by, ale do obýváku k mamince za vámi žádná úžasná nabídka nepřijde.
Pomohl vám váš vzhled?
Určitě trochu vzhled, nadání ke komunikaci, schopnost jednání s lidmi. To je podle mého názoru díky rodinnému zázemí a vzdělání. Vše ostatní bylo dáno nabídkou, kterou jsem dostala a uměla ji využít. I o svém vzhledu jsem musela přesvědčit. Důležitá je osobnost člověka. Je to mozaika mnoha věcí, která se skládá postupně dohromady. Velkou roli hraje kus štěstí.
Nikdo učený z nebe nespadl. Kolikrát se mi do nějaké práce ani projektu nechtělo, nakonec jsem se přemohla a výsledek byl velmi zajímavý. Takže člověk nikdy neví, kde co a kdo na něj čeká.
Do mnoha jednání a akcí jdu jako do investice. Neočekávám, že mi hned za vše někdo zaplatí, že se mi vše okamžitě vrátí. Věřila jsem, že si mi můj přístup k životu jednou zúročí a po několika letech si mi to začíná stonásobně vracet. Je důležité dívat se daleko dopředu. Potkala jsem mnoho lidí, kteří byli dříve velmi bohatí, byli vidět na každém kroku, dnes jsou buď ve vězení nebo o nich nevíme. Jejich nabídky mě nezlákaly. Vědomě jsem vycítila, že toto není můj partner a ta správná chvíle.
A když se nedaří?
REKLAMA: KAM S INZERÁTEM?Určitě jsou období, kdy se člověku nedaří jak v osobním, tak pracovním životě. Máte pocit, že ostatní jsou na tom daleko lépe a začnete se litovat. Nechce se vám ani vstávat, vše vidíte černě, nemate sílu vyjit mezi lidi. Ale dnes si říkám: zaplaťpánbůh i za toto období. Člověk se musí zamyslet, udělat krok jinam, vyřešit věci, které si nechtěl přiznat a které nechtěl řešit. Nedá se jít pořád jen nahoru, přestali bychom si svých výher vážit.
Každý z nás má nadání na něco jiného, důležité je to hledat a povzbuzovat se. Možná, že i rodiče by měli více motivovat děti v tom, na co mají nadání a podporovat je. Investovat do vzdělaní, cestování a otevírání obzorů. Jsem ráda, že mohu kdykoliv za svými rodiči přijít, mám se kam vrátit i ve chvílích, kdy mi není nejlépe.
Jak vnímáte závist?
Naštěstí mě to netrápí proto, že nejsem závistivá. Naopak mě úspěchy jiných motivovaly k tomu, abych se sama o něco pokusila. Nezazlívám lidem, že se jim daří a mně zrovna ne. Bohužel u nás závist přetrvává a je neustále živena. Místo toho, abychom si uvědomovali, že za své životy vděčíme jen sami sobě, dívali se na to s určitou moudrostí, odstupem, tak své problémy přenášíme na druhé.
Důležité je žít vlastní život, být sám se sebou spokojený. Je to o vnitřní naplněnosti, hledání určitého smyslu života. Cest je mnoho. Nejsou o majetku, je to jen tom, jestli chcete nebo ne. Povrchnost, potlačování sám sebe, ukazování na druhé mi vadí.
