Anketa: Milan Kubek, prezident České lékařské komory
1. Jak vidíte perspektivu zaměstnání ve zdravotnictví? Jaké profese / obory jsou žádané?
Povolání lékaře má pochopitelně velkou perspektivu, neboť vždy budou bohužel lidé nemocní. V České republice však zůstává práce lékařů i ostatních zdravotníků stále nedoceněná. Vysoká kvalita a široká dostupnost lékařské péče jsou dosahovány na úkor ceny naší práce, na úkor příjmů zdravotníků. Se znepokojením sleduji množící se případy, kdy zejména kvalifikovaní lékaři odcházejí kvůli penězům za prací do zahraničí. V Česku pracuje v současnosti více než tisíc dvě stě lékařů ze Slovenska. Bez nich by musela řada nemocnic některá svá oddělení zavřít.
2. Jaký okamžik nastartoval vaši kariéru?
Pokud chce člověk něčeho dosáhnout, musí tvrdě pracovat. V medicíně to platí dvojnásob.
3. Co je ve vaší práci nejnáročnější?
Fyzicky i duševně lékaře nejvíce vyčerpávají noční služby. Jak se může cítit člověk, který je v práci nepřetržitě čtyři dny a tři noci. A přitom nese plnou odpovědnost za životy a zdraví svých pacientů, a to vše za necelých 150 korun na hodinu? Já osobně jsem v nemocnici pracoval dvanáct let a za tu dobu jsem strávil dva a půl roku ve službách. Domnívám se, že na práci lékaře je nejtěžší ten pocit odpovědnosti. Lékař se totiž musí rozhodovat a konat i v případě, že si vůbec není jistý. Má před sebou člověka, který potřebuje pomoc, a nemůže si dovolit čekat, až budete mít k dispozici všechny výsledky, které mu pomohou určit správnou diagnózu. Je třeba se rozhodnout hned, byť na základě nedostatečných informací.
4. Kolik hodin denně pracujete a jakým způsobem odpočíváte?
Můj současný životní styl nemohu nikomu doporučit. Mám dvě povolání: jsem soukromý lékař angiolog a zároveň prezident České lékařské komory. Snažím se uspořádat své povinnosti tak, abych obě role plnil co nejlépe. Bohužel kvůli práci zanedbávám svoji svoji rodinu a své dvě malé dcery. Často pracuji čtrnáct hodin denně. To se však nedá vydržet dlouho. Člověk musí umět odpočívat. Když jsem měl více času, běhal jsem a četl knihy. Dnes zůstala mým jediným pohybem chůze do schodů a přečíst stihnu stěží noviny.
5. Co byste poradil tomu, kdo právě začíná svou kariéru?
Aby se snažil naučit se co nejvíce. Aby nespoléhal na náhodu nebo na pomoc druhých, ale jen sám na sebe, na své dovednosti, znalosti a pracovitost.
6. V současné době se hodně diskutuje o potřebě reformovat poskytování zdravotní péče. V zahraničí funguje několik modelů, myslíte si, že některý z nich by vyhovoval našim podmínkám? Který a proč?
Jsem viceprezidentem Evropské federace lékařů zaměstnanců (FEMS. Během uplynulých let jsem měl možnost účastnit se desítek mezinárodních zasedání, na kterých se jednalo o zdravotnictví. Proto vím, že žádný univerzální fungující systém neexistuje. V každé členské zemi Evropské unie je zdravotnictví organizováno jinak a všude se potýkají s většími či menšími obtížemi. Ty jsou způsobeny stárnutím populace a rozšiřující se propastí mezi možnostmi lékařské vědy a neschopností ekonomiky tyto zázraky zaplatit. Bylo by naivní se domnívat, že některý ze systémů financování by bylo možné beze zbytku použít v České republice, a ani ten nejhloupější politik si nemůže myslet, že takový experiment by fungoval a odstranil všechny problémy.
V této souvislosti je třeba zdůraznit, že české zdravotnictví vůbec není špatné. Je mnohem lepší, než by se někomu mohlo zdát po přečtení novinových titulků. Základním problémem je nedostatek peněz. Výdaje na zdravotnictví rostou pomaleji než naše ekonomika, proto se snižuje jejich podíl na hrubém domácím produktu (HDP) – v loňském roce již na pouhých 7,0 %. Pro srovnání: nejbohatší státy skupiny G7 (USA, Kanada, Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Japonsko) vydávají 9,3 % HDP a Evropská unie svým členům doporučuje investovat do zdravotnictví alespoň 8 % HDP. Díky nedostatečnému ohodnocení práce lékařů a zdravotních sester je tak české zdravotnictví vlastně zázrakem efektivity.
