Moc jsme si sice zatím nepolepšili, ale stěhování nelitujeme...

Vyplatí se přestěhovat se kvůli práci na druhý konec republiky? Pokud je člověk mladý, nemajetný a bez závazků, je na tuto otázku vcelku jednoznačná odpověď ­ ano. Starší usazenější" lidé mají rozhodování těžší ­ stojí za to opustit solidní bydlení, slušnou práci, přátele a začít v podstatě od začátku? Najdou se i takoví, kteří tohle riziko podstoupí. A nemusí jít jen o peníze: pro některé může být klíčovým argumentem kvalita nové práce a její prestiž včetně možnosti růstu.

 

Když jsme odcházeli z Ostravy do Prahy, věděli jsme, že finančně si moc nepomůžeme. Ale dostal jsem nabídku nastoupit na náročné, ovšem prestižní místo u největší firmy v oboru. Přijal jsem ji, ačkoli jsem měl vybudovanou dobrou pozici. Je to šance ­ jako když hrajete hokej za Vítkovice a draftují vás do NHL," říká třicátník Robert Heger. Se svou manželkou Klárou (děti ještě nemají) prodali slunný šedesátimetrový byt v Ostravě-Porubě za ­ na místní poměry solidních ­ 270 tisíc korun a začali shánět v Praze.

Tyhle peníze jsou ale v Praze směšné, museli jsme si vzít dvě půjčky. Koupili jsme dekret na 45metrový byteček na okraji Prahy. Nebydlíme zdaleka tak pěkně, ale nestěžujeme si," říká Klára Hegerová.

Vyřešit bydlení nebylo jediným problémem. Vysokoškolačka Klára našla uplatnění jako publicistka poměrně brzy. Firmu však po roce koupila větší společnost a nastalo propouštění. Klářina pozice byla zrušena. Teď je už pár měsíců na pracovním úřadě a dostává nevelkou podporu. Práci hledám všude, ale mám určitou představu, z níž vzhledem ke své dosavadní praxi zatím nechci moc slevit. Se svým vzděláním bych mohla jít učit, to však pro sebe beru jako nouzové řešení," říká Klára. Robert je sice v práci spokojen, ale zpočátku pro něj bylo těžké se do nového prostředí zapracovat. U nás to byl takový klidný rybník, nasazení v Praze je oproti představám lidí na Moravě mnohem vyšší," říká Robert s narážkou na závistivé pohledy svých bývalých kolegů. Přál bych jim to tady zkusit. Ale litovat není čeho, takové zkušenosti bych jinde nezískal," tvrdí.

Sečteno a podtrženo, finančně ani v bydlení si Robert a Klára příliš nepomohli, a navíc přišli o zázemí u rodičů ­ i jako případných babiček na hlídání ­ a přátel, s nimiž vyrůstali. Ale samozřejmě nelitujeme. Za pár let se to usadí a na rozdíl od Ostravy se tady můžeme dostat k mnohem zajímavějším příležitostem. A taky děti tady budou mít více šancí prorazit," shodují se mladí manželé.