Vystudovala jste farmacii, tedy lukrativní obor. Co se stalo, že jste tuto profesi opustila a pustila se do něčeho jiného?
Před třinácti lety se mi narodila dcera a já práci v lékárně přerušila. O čtyři roky později se mi narodila druhá dcera. Pak už jsem pracovala jen na částečný úvazek. Práce s lidmi mě bavila, od dětství mám kladný vztah ke starým lidem. Lékárna byla místo, kde jsem s nimi byla v každodenním kontaktu. Když moje dcery odrostly, nastal čas, abych se k práci v lékárně vrátila. Hlavou mi ale pořád vrtala myšlenka o vlastním podnikání, kterou mi vnuknul můj dědeček.
Zajímavá povoláníV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Co vám dědeček řekl?
Můj dědeček byl novinář. Byl úžasný vypravěč a odmalička jsme od něj slýchali řadu příběhů. Se sestrou jsme milovaly večery před spaním, kdy nám vyprávěl o naší rodinné historii, těšily jsme se na příběhy, které zažil, s napětím jsme poslouchaly legendy ze staré Chocně a okolí, kde se narodil a vyrůstal.
Když mu bylo téměř devadesát let, dal celé naší rodině krásný dárek. Na starém psacím stroji sepsal rodinnou historii, vzpomínky a doplnil vše fotografiemi. Za pomoci mé tety a sestřenice ji v malém nákladu vydal a věnoval každému z nás.
To byl tedy impuls, že jste začala dělat něco podobného?
Ano, inspirovala mě právě dědečkova rodinná kronika. Tehdy mě napadlo, že by bylo hezké umožnit všem prarodičům sepsat své vzpomínky, i když třeba nemají literární talent, jako měl můj dědeček. Dát jim prostě možnost napsat o svém dětství, mládí, o svých rodičích a době, ve které žili.
Co následovalo?
Začala jsem tvořit dvě knížky - Babičko, vyprávěj a Dědečku, vyprávěj, které jsou určeny jako dárek pro prarodiče. Nejsou to ale klasické knížky, jsou to vlastně alba, která umožní zachytit vzpomínky každému staršímu člověku a uchovají tak rodinnou historii pro budoucí generace. V knížkách jsou návodné otázky od dětství po současnost, řada dobových obrázků, místo pro vlepení vlastních fotografií, aby se lidem lépe vzpomínalo.
Obsah knih, tedy otázky, jste vymýšlela sama?
Snažila jsem se nalézt co nejuniverzálnější otázky tak, aby celé budoucí album mohlo obsahovat zachycení vzpomínek ze všech oblastí a období života našich předků. Takzvané prvonávrhy jsem mnohokrát testovala a radila se v okruhu rodiny, konzultovala je s babičkami a známými a podle toho pak otázky upravovala. Myslím, že nyní působí mile a dobře se na ně odpovídá.
Monika Kopřivová (39 let)
|
Můžete prozradit některé z otázek ve vašich knihách?
V knížce „Babičko, vyprávěj“ jsem měla například původně otázku „Co bys v životě udělala jinak?“, ale babičky na to reagovaly negativně. Po poradě s nimi jsem ji proto změnila na „Jaké zkušenosti, nebo ponaučení jsi v životě získala?“ Nechybí tam ani zásadní otázka „Co bys chtěla vzkázat svým dětem, vnoučatům a dalším generacím?“.
Vraťme se k podnikání. Jaké byly začátky, kdy jste se rozhodla, že se z farmaceutky stanete spisovatelkou a vydavatelkou?
Když jsem začala psát první dvě knížky, myslela jsme si, že to bude takový malý projekt. Knížky jsem se rozhodla vydat sama a založila vydavatelství. Protože jsem chtěla, aby měly krásnou grafiku a byly vytištěné na kvalitním papíře, věnovala jsem pozornost každému detailu. Našla jsem šikovnou grafičku, podařilo se mi navázat spolupráci s kvalitní tiskárnou, bylo to opravdu hodně práce. Mnohem víc, než jsem původně čekala.
Kdy první knihy vyšly?
Bylo to na podzim 2013. V té době jsem také založila internetový obchod a nazvala ho Babičkářství. Lidé na něm najdou nejen moje knížky, ale i další dárky, které pomohou babičkám a dědečkům zlepšit kvalitu života.
Jaké?
Jsou to zdravotní a praktické pomůcky jako například pomocník pro oblékání a svlékání ponožek nebo protiskluzové návleky na boty. V nabídce jsou také dárky na trénování mozku. Nechybí ani retro dárky, například síťovky nebo kovové hračky. Zájemci najdou na e-shopu i kreativní dárky, například stavebnici pro sestavení krmítka.
Když vás tak poslouchám, řekla bych, že jste udělala velký skok do neznámá. Nebála jste se, že knihy nebude nikdo kupovat?
Obavy jsem samozřejmě měla, zejména proto, že jsem se náhle ocitla v oboru, který byl pro mě úplně nový. V mém počínání mě od počátku podporoval manžel a celá rodina. Bez jejich pomoci a rad bych svůj sen nemohla uskutečnit. Měla jsem navíc štěstí na skvělé spolupracovníky, kteří mi pomohli knížky a internetový obchod přivést na svět.
V čem vám pomáhali?
Celá rodina mi pomáhala s psaním knížek. Manžel, děti, rodiče i kamarádi přicházeli s nápady, poznámkami, hledali fotografie a testovali, jak vše udělat co nejlépe. Babičkářstvím naše rodina doslova žije a bez její podpory a především nadšení bych se svému podnikání nemohla věnovat.
Jak se o vašich knížkách dozvěděla veřejnost? Musela jste vložit nějaké peníze do marketingu a reklamy?
Věděla jsem, že si moje knížky cestu k lidem samy nenajdou. Marketingu se od počátku učím, občas mi v tom pomáhá manžel, je to také jeho obor. Samozřejmě jsem neměla a nemám prostředky na velké kampaně, počáteční investice do marketingu se pohybovala v řádu desítek tisíc. Kromě toho, že hodně práce jsem udělala sama, obcházela jsem také knihkupectví, jejich vedení a centrály a knížky jim nabízela. A ony se líbily. Velmi mi pomohlo i to, že o tématu rodiny, vzpomínek a mezigeneračních vztahů se nyní hodně hovoří.
V jakém nákladu vyšly vaše dvě první knížky? Ležely na pultě, anebo o ně byl hned od počátku zájem?
Knížky jsem dala do distribuce na podzim roku 2013 v celkovém nákladu čtyři tisíce kusů. K mému překvapení se během několika týdnů vyprodaly, takže jsem již na konci listopadu musela dělat dotisk. Obě knížky byly vydány o rok později také na Slovensku a vloni v Polsku.
Máte tři děti, staráte se také o e-shop. Jak to všechno zvládáte?
Ráno vstanu, vypravuji děti do školy, pak se věnuji vyřizování objednávek a pošty. V roce 2014, kdy byl mému vydavatelství rok, se mi narodil můj nejmladší syn Mikuláš. Musela jsem skloubit svůj pracovní den s péčí o syna. Pomáhají mi rodiče, využívám též paní na hlídání. Během dne mám schůzky, telefony, odpoledne a podvečer se věnuji dětem, většinou končím pozdě večer u počítače. Jako pro každou zaměstnanou mámu je to i pro mě náročné, ale práce mě baví a naplňuje.
Na kolik vás přišly vstupní investice, do čeho jste musela konkrétně investovat?
Aby mohly knížky vzniknout, musela jsem investovat do grafické přípravy a tisku a také do spuštění e-shopu. S manželem jsme měli nějaké úspory, ty ale na rozjezd nestačily, proto mi vypomohli příbuzní. Prvotní investice byla zhruba 750 tisíc korun.
Máte představu, kdy se vám investice vrátí?
Investované prostředky se mi vrátily již po prvním roce. Neustále je vracím do podnikání, vydala jsem další knížky a nově také hru s názvem Jak to tenkrát bylo? Letos v říjnu jsme také výrazně vylepšili a upravili obchod s dárky pro babičky a dědečky.
Co bylo v začátcích vaší nové profese nejtěžší?
Na začátku podnikání jsem se musela naučit řadu nových věcí, se kterými jsem do té doby neměla zkušenost. Musela jsem komunikovat s různými dodavateli, absolvovala jsem obchodní jednání, důležité bylo také nastavení respektujících vztahů nebo dodržování termínů. Nic z toho jsem předtím nedělala. Všechny problémy s tím spojené mě ale neuvěřitelně posunuly dále.
A co byrokratické kolečko, které jste musela absolvovat coby začínající podnikatelka?
Zařizování různých povolení pro mě osobně nebyla nijak zábavná činnost, i když musím říci, že ke mně byli úředníci většinou vstřícní. Období, kdy jsem začínala, bylo náročné. Často jsem chodila spát ve čtyři hodiny ráno, vstávala v šest. Někdy to bylo i několik dní za sebou a já nevěděla, zda se mi investovaný čas, energie a peníze někdy vrátí. Tato nejistota trvala půl roku.
Říkala jste, že jste vymyslela i nějakou hru. O čem je?
Vydala jsem ji před několika týdny a navazuje na mé knížky a spolu s kolegy jsem na ni pracovala téměř dva roky. Je opět o vzpomínkách, které se však nezapisují, ale vyprávějí. Hra obsahuje řadu karet s retro fotografiemi, na jejichž základě hráči vyprávějí příběhy, které zažili.
Máte spočítáno, kolik knížek jste už prodala? Jaký je váš roční obrat?
Pokud vezmu v úvahu svůj web, knížky, hru a aktivity v Polsku a na Slovensku, chtěla bych letos dosáhnout obratu deseti milionů korun. Když nad tím přemýšlím, to číslo zní obrovsky. Hodně prostředků ale vracím zpět do podnikání a jsem tak ráda, že mi obrat dokáže pokrýt vysoké náklady na vydavatelskou činnost, provozování webu a zahraniční partnery.
Konzultujete s někým problémy seniorů?
Téma mezigeneračních vztahů provází celou mou práci, jsem v kontaktu s řadou odborníků, kteří se věnují péči o seniory. Moje knížky se mimo jiné využívají i v rámci reminiscenčních terapií a psychobiografické péče, byla jsem i hostem řady přednášek na toto téma.
Předpokládám, že svou prací chcete pomáhat i vztahovým problémům mezi generacemi. Jak tyto vztahy mezi seniory, jejich dětmi, vnuky a pravnuky vnímáte?
Když jsem začala pracovat na již zmíněné hře, bylo hlavní myšlenkou najít cesty, jak propojit vzpomínání všech generací a podpořit rodinné a mezigenerační vztahy. To, že moje knížky i hra pomáhají budovat rodinné vztahy, mi dává pocit velkého naplnění. Řada vnuků i vnuček mi píše, jak pomáhali vyplňovat knížky svým prarodičům, jak při tom s babičkou či dědečkem procházeli staré fotografie a strávili při tom společně hezké chvíle. Netají se tím, jak moc jsou pro ně rodinné příběhy cenné.
