To přesně si minulý rok řekl student jazykového gymnázia Jiří Konvalinka. „V podstatě zadarmo mi do klína spadla nabídka spolužačky odjet na letní práci v rámci studentské organizace v Exmouthu, na jihu Anglie,“ říká devatenáctiletý Jirka.
Dal tedy na doporučení kamarádky, která pracovala na podobné brigádě rok předtím a byla moc spokojená. „Věřil jsem tomu natolik, že jsem si už ani neporovnával jiné nabídky,“ dodává student.
Nakonec se na brigádu vydalo osm spolužáků z jedné třídy pražského gymnázia. Zprostředkovatelská agentura byla malá, všechno organizoval a zajišťoval jediný člověk. „Rozhodně to ale nebylo na úkor serióznosti či důvěryhodnosti, spíš to prostě nebylo tak oficiální, jak bych podle bombastických nabídek agentur z Česka čekal,“ upozorňuje Jirka.
Risk se vyplatil
Ještě doma před odjezdem student podepsal smlouvu, kterou si vytiskl z mailu, a zaslal ji do Anglie. „Byla to pouze smlouva o zprostředkování práce, nebylo v ní nic o tom, kolik si vydělám, ani jiné podmínky. Mohlo by se to sice zdát dost nedůvěryhodné, ale já se nebál. Podle zkušeností kamarádky jsem neměl důvod pochybovat.
Také jsem zaplatil poplatek 100 liber za zprostředkování práce a zálohu na ubytování a těšil se na cestu,“ říká budoucí vysokoškolák. Protože si brigádu sehnal dost brzy, mohl si také zajistit levné letenky. „U společnosti Easy Jet mě vyšla zpáteční na 1500 korun i se všemi poplatky, zaplatit jsem ji ale musel už v únoru,“ upozorňuje Jiří.
Ubytování si spolužáci platili sami a bylo podle Jirkových slov dost drahé. Kvůli většímu pohodlí zvolili raději bydlení v rodině než v hostelu. „Stálo nás to každého asi 50 liber týdně, což je dost, ale nelitovali jsme,“ říká student. Dalším nákladem bylo jídlo. Nějaké instantní potraviny si přivezli s sebou, párkrát jim udělala večeři rodina, kde bydleli, a obědy měli v práci.
Vydělali víc než Britové
Děvčata pracovala v hotelu jako servírky a kluci v blízkém zábavním parku ve fastfoodech. Jirka začal ve velké provozovně v kuchyni. Později pracoval v pokladně, což je prý pro člověka, který s tím nemá zkušenosti, a navíc v cizím jazyce, docela šok. Nakonec dokonce dostal na starost stánek, kde se dělalo v podstatě všechno, od hranolků přes párky v rohlíku a nachos až po zmrzlinu, pití a donuty. „Pracoval jsem s Angličanem, který se do práce moc nehrnul, takže mi nezbylo než se pěkně otáčet. Ale na druhou stranu jsem pořád mluvil, což bylo jedině dobře,“ popisuje.
„Nemůžu si na nic stěžovat, platové podmínky byly dobré, mívali jsme víc než místní. Díky nižším daním mají totiž studenti z cizích zemí vyšší výdělky než Britové. Byli jsme placeni od hodiny a týdně jsme si vydělali v průměru 150 až 160 liber v hotovosti. V korunách je to něco přes šest tisíc, což je víc než dobré. Děvčata v hotelu měla ještě víc, protože k podobné výši platu se jim připočítávalo spropitné, mohlo to být tak 50 liber,“ vypráví Jiří Konvalinka.
Jirkovi se v Anglii líbilo, hlavně je vděčný za zkušenost s druhem práce, o kterém by doma ani neuvažoval. Navíc se musel naučit určité disciplíně a slušnosti. A to nejlepší nakonec, po odečtení všech výdajů mu zbylo něco přes deset tisíc korun.
