-
zájemce o hypotéku přeceňuje své finanční možnosti, zapomíná mimo jiné i na to, že kromě splátky úvěru bude hradit i pojištění nemovitosti, případně životní pojistku
2. Málo vlastních peněz
-
banky požadují, aby klient pokryl zpravidla nejméně 30 procent ceny bytu či domu z vlastních peněz, což je například u nemovitosti za jeden milion korun alespoň tři sta tisíc korun
-
zájemce často nepočítá ani s desetitisícovými poplatky, které je třeba zaplatit při vyřizování úvěru
-
žadatel spoléhá na reklamu bank, že půjčí i 90 procent ceny nemovitosti, ale neuvědomí si, že banky vycházejí ze svého ocenění domu či bytu, který může být (někdy i podstatně) nižší než cena, na které se dohodl s prodávajícím
3. Prodávající nechce čekat, dá přednost kupujícímu, který platí hotově
-
vyřizování úvěru trvá zpravidla několik měsíců, protahuje ho zejména zápis do katastru nemovitostí
4. Klient se při splácení úvěru dostane do finančních potíží, například ztratí práci nebo dlouhodobě onemocní a není pro takový případ pojištěn
5. Banka po pěti letech, tedy období, na které se zpravidla domlouvá výše úroků, zvedne úrokovou sazbu, čímž se zvýší splátky a klient není schopen dále splácet
 |
Zpět na hlavní téma: "Hypotéky útočí: je čas podlehnout?" |
