Povolání politik nemá v České republice zrovna velkou prestiž a ani způsob, jakým je ke správě věcí veřejných připravována nejmladší generace, není důvodem k přílišnému optimismu, že by se věci měly rychle změnit k lepšímu.
Na základních školách stále přetrvává stav, kdy občanská výchova se pohybuje jen v teoretické rovině: žáci se sice učí o demokratických pravidlech a toleranci, školní samosprávy ovšem neplní svůj úkol a dětské parlamenty zůstávají spíše ozdobou než fungující součástí veřejného života.
O věcech veřejných v dětských parlamentech
"Chceme, aby děti přicházely se svými vlastními nápady a dokázaly je samy představit a obhájit. Proto pomáháme rozvíjet dětské parlamenty v jednotlivých obcích. Do projektu je zapojeno více než sto dětských spolků, ve kterých se zajímají o věci veřejné mladí lidé od deseti do osmnácti let," sděluje Radka Čáslavová ze sdružení Duha, které projekt dětských parlamentů vede. Dětské parlamenty fungují v České republice při městech a školách, ale nově i při dětských domovech, a to i se zostřenou péčí. Problémy, které mladí lidé v tomto věku mají, jsou proto značně rozličné. Děti z dětských domovů narážejí na ústavní péčí omezená dětská práva. Při společných setkáních se tak zajímají především o režim a chod ostatních dětských domovech a snaží se spolupracovat s vedením dětských domovů. Ve vlastním časopise se pak informují o projektech jiných ústavů, které se snaží řešit velký problém, kam mohou odcházet plnoletí chovanci po dosažení osmnácti let věku.
Školní parlamenty mají jasnější podobu
Úspěšně se rovněž rozvíjejí školní parlamenty, které dostaly po počátečních nepochopeních ze strany učitelů a neadekvátních představách ze strany dětí každodenní spoluprací jasnou podobu. "Žáci měli zpočátku představu, že předloží vedení školy vlastní požadavky a to je splní. Když to tímto způsobem nefungovalo, museli se naučit vyjednávat, diskutovat a nabídnout také vlastní řešení," sděluje Radka Čáslavová ze sdružení Duha. Školní parlamenty tak mohou řešit problémy týkající se výuky, problémy s konkrétním učitelem nebo se zajímají o školní projekty, které probíhají na jiných školách. Dětské parlamenty již úspěšně pracují především ve Francii, ale i v jiných západoevropských zemích. Dlouholeté zkušenosti z těchto států ukázaly, že se rozhodně vyplatí podporovat dětskou samosprávu a brát ji vážně. I v České republice si po počáteční nedůvěře vybojovaly dětské akce své místo a starostové měst je nemohou podceňovat a nebrat vážně. Mladí zastupitelé se tak vyjadřují k problémům jim blízkých a praktickou a přirozenou cestou se učí zodpovědnosti a spolurozhodování. Zvyšují si rovněž právní povědomí, které je u české mládeže stále ještě nedostatečné.
Projekt Občan - škola demokracie?
V rámci tohoto projektu se žáci Základní školy v Obříství u Mělníka rozhodli poukázat na problém dopravy. V obci je totiž několik velmi nebezpečných míst, kde chybí chodník a dopravní situace je značně nepřehledná. Děti proto zaznamenávaly počet projíždějících aut, který je v obci mezi Prahou a Kralupy velmi vysoký. Zeptaly se na názor ostatních občanů obce a navrhly vlastní řešení. "Při společných diskusích ss občany a starostou zjistily, že se názory lidí na stejný problém značně liší a někdy i rozcházejí. Přestože obec zatím nepřišla sama s vlastním návrhem na zlepšení dopravy, poukázali žáci na problém, který i ostatní spoluobčané cítí jako palčivý, a otevřeli tak diskusi," sděluje ředitelka Základní školy v Obříství Jitka Kašová.
Kdy začít s občanskou výchovou?
Diskuse nad občanskými záležitostmi je možná již u žáků na prvním stupni. Ti pracují v rámci dvanácti lekcí na problémových situacích z občanského života, které jsou upraveny jejich věku. Žáci prezentují vlastní názor k příběhům, které jsou v každé lekci. Principy občanské společnosti tak zpracovávají praktickou metodou. "Program základů demokracie, Civitas, rozvíjí kritické myšlení a zpracování informací a nenutí k pouhému memorování poznatků. Diskuse a pracovní metoda vedou nejmladší žáky k uvědomování si zodpovědnosti na konkrétních praktických příkladech," sděluje Jana Válková z Ústavu výzkumu a rozvoje školství při PF UK v Praze. Tyto vlastnosti se jim budou jistě v budoucnu hodit - a to i tehdy, když si nezvolí dráhu profesionálního politika.
Na základních školách stále přetrvává stav, kdy občanská výchova se pohybuje jen v teoretické rovině: žáci se sice učí o demokratických pravidlech a toleranci, školní samosprávy ovšem neplní svůj úkol a dětské parlamenty zůstávají spíše ozdobou než fungující součástí veřejného života.
O věcech veřejných v dětských parlamentech
"Chceme, aby děti přicházely se svými vlastními nápady a dokázaly je samy představit a obhájit. Proto pomáháme rozvíjet dětské parlamenty v jednotlivých obcích. Do projektu je zapojeno více než sto dětských spolků, ve kterých se zajímají o věci veřejné mladí lidé od deseti do osmnácti let," sděluje Radka Čáslavová ze sdružení Duha, které projekt dětských parlamentů vede. Dětské parlamenty fungují v České republice při městech a školách, ale nově i při dětských domovech, a to i se zostřenou péčí. Problémy, které mladí lidé v tomto věku mají, jsou proto značně rozličné. Děti z dětských domovů narážejí na ústavní péčí omezená dětská práva. Při společných setkáních se tak zajímají především o režim a chod ostatních dětských domovech a snaží se spolupracovat s vedením dětských domovů. Ve vlastním časopise se pak informují o projektech jiných ústavů, které se snaží řešit velký problém, kam mohou odcházet plnoletí chovanci po dosažení osmnácti let věku.
Školní parlamenty mají jasnější podobu
Úspěšně se rovněž rozvíjejí školní parlamenty, které dostaly po počátečních nepochopeních ze strany učitelů a neadekvátních představách ze strany dětí každodenní spoluprací jasnou podobu. "Žáci měli zpočátku představu, že předloží vedení školy vlastní požadavky a to je splní. Když to tímto způsobem nefungovalo, museli se naučit vyjednávat, diskutovat a nabídnout také vlastní řešení," sděluje Radka Čáslavová ze sdružení Duha. Školní parlamenty tak mohou řešit problémy týkající se výuky, problémy s konkrétním učitelem nebo se zajímají o školní projekty, které probíhají na jiných školách. Dětské parlamenty již úspěšně pracují především ve Francii, ale i v jiných západoevropských zemích. Dlouholeté zkušenosti z těchto států ukázaly, že se rozhodně vyplatí podporovat dětskou samosprávu a brát ji vážně. I v České republice si po počáteční nedůvěře vybojovaly dětské akce své místo a starostové měst je nemohou podceňovat a nebrat vážně. Mladí zastupitelé se tak vyjadřují k problémům jim blízkých a praktickou a přirozenou cestou se učí zodpovědnosti a spolurozhodování. Zvyšují si rovněž právní povědomí, které je u české mládeže stále ještě nedostatečné.
Projekt Občan - škola demokracie?
V rámci tohoto projektu se žáci Základní školy v Obříství u Mělníka rozhodli poukázat na problém dopravy. V obci je totiž několik velmi nebezpečných míst, kde chybí chodník a dopravní situace je značně nepřehledná. Děti proto zaznamenávaly počet projíždějících aut, který je v obci mezi Prahou a Kralupy velmi vysoký. Zeptaly se na názor ostatních občanů obce a navrhly vlastní řešení. "Při společných diskusích ss občany a starostou zjistily, že se názory lidí na stejný problém značně liší a někdy i rozcházejí. Přestože obec zatím nepřišla sama s vlastním návrhem na zlepšení dopravy, poukázali žáci na problém, který i ostatní spoluobčané cítí jako palčivý, a otevřeli tak diskusi," sděluje ředitelka Základní školy v Obříství Jitka Kašová.
Kdy začít s občanskou výchovou?
Diskuse nad občanskými záležitostmi je možná již u žáků na prvním stupni. Ti pracují v rámci dvanácti lekcí na problémových situacích z občanského života, které jsou upraveny jejich věku. Žáci prezentují vlastní názor k příběhům, které jsou v každé lekci. Principy občanské společnosti tak zpracovávají praktickou metodou. "Program základů demokracie, Civitas, rozvíjí kritické myšlení a zpracování informací a nenutí k pouhému memorování poznatků. Diskuse a pracovní metoda vedou nejmladší žáky k uvědomování si zodpovědnosti na konkrétních praktických příkladech," sděluje Jana Válková z Ústavu výzkumu a rozvoje školství při PF UK v Praze. Tyto vlastnosti se jim budou jistě v budoucnu hodit - a to i tehdy, když si nezvolí dráhu profesionálního politika.
