Pan Rauli Huikari se v roce 1993 přestěhoval se svou českou manželkou do Prahy s úmyslem zde trvale zakotvit. Jako správný Fin miluje saunování, což je obor, v němž se rozhodl u nás podnikat.
|
Připravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké je podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
Jaké byly vaše začátky v podnikání u nás?
To víte, coby cizinec jsem to na úřadech neměl právě jednoduché, navíc to bylo krátce po té vaší sametové revoluci, takže byrokracie ještě pěkně pučela. Strávil jsem celé dny lítáním po úřadech, pochopitelně jsem si ze všeho nejdříve musel vyřídit trvalý pobyt. Všude jsem, coby cizinec, narážel na nějaké problémy, pro mne zcela nepochopitelné. Nakonec jsem ale svolení k založení firmy získal, což je to hlavní.
Musím ale říct, že předmětem obchodní činnosti v podnikání hned nebyly sauny, ale dřevěné dveře, okna a dřevěné montované domky z Finska. Právě s tím, že jsem se specializoval na import, byl docela velký problém. Musel jsem se naučit vše kolem proclívání, zajistit si dobré podmínky u spedičních firem – a samozřejmě ty firmy nejdřív v tom postkomunistickém zmatku najít. Tehdy vám nikdo s ničím nepomohl, informace se získávaly skutečně velmi obtížně. Vždyť se psal rok 1993, to ještě ani nebyl internet! Měl jsem ale již patnáctileté zkušenosti s podnikáním u nás, i když v jiném oboru, ale ty zkušenosti pomohly.
Co se dlouhou dobu jevilo jako zásadní problém, byla znalost českého jazyka. Nemyslím ten běžný, hovorový, ale obchodní a technická čeština. To byl vážně malér. Do překládání technických návodů se tedy pustila manželka a později i dcera.
Jak to bylo s prostory k podnikání?
My jsme nejdříve podnikali doma. Mluvím v množném čísle, protože mi pomáhala manželka, sám bych ty začátky stěží zvládl. Doma jsme měli cosi jako kancelář a jezdili po republice za klienty. Těmi byli první roky architekti a stavební firmy. Také jsme hodně času a peněz investovali do veletrhů a výstav. Na veletrzích jsme spolupracovali s firmami z Finska, které se spolupodílely na zafinancování veletržních výdajů, spojených s propagačními prostory a prezentací samotnou. Propagace pro nás tehdy byla zásadní podmínkou na cestě ke zviditelnění firmy.
Až po roce a půl jsme si pronajali prostory u Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde jsme otevřeli kancelář. To už jsme začali nabízet i sauny, o něž klienti jevili zájem sami. Automaticky očekávali, že finská firma musí mít sauny v nabídce.
Pak už šlo všechno hladce?
Ale kdež. Řeknu vám, že přišlo období, kdy jsme s manželkou vážně uvažovali o přestěhování se zpět do Finska. Obchod se ne a ne rozjet tak, aby to bylo k uživení naší početné rodiny. Měli jsme ale štěstí, najednou, opravdu v době, kdy už jsme si řekli, že končíme, obchod začal fungovat, jak jsme si přáli. Bylo to vážně na poslední chvíli.
I tak ty začátky ale úplně hladce nešly. Český národ má totiž naprosto mylnou představu o saunování a saunách vůbec. Kolik mi dalo práce vysvětlit, jak se věci doopravdy mají! Není to jen o tom, že jsem klientům musel donekonečna vysvětlovat, proč například naše sauny nemají prahy pode dveřmi (s nimi dochází k nedostatku kyslíku v sauně), ale třeba i o tom, na kolik saunu mají vytápět, jaká má být správná vlhkost, jestli je opravdu nezbytné si k sauně pořizovat bazének na zchlazení těla a podobně. Od toho všeho se totiž odvíjí prodej saun, zařízení do nich a doplňků.
A pokud mají zákazníci zkreslenou představu o saunování (například si myslí, že správná teplota sauny je nad sto stupňů Celsia, zatímco Fini se saunují při osmdesáti), těžko jim doporučíte, aby si pořídili něco, co nesplňuje jejich ideály sauny jako takové. Takže já většinou začínám tím, že klientům vysvětlím, na jakých základech je finské saunování postaveno, čímž souběžně naznačím, co je opravdu k zařízení sauny potřeba.
Inu, všechno má své. Každou profesi musí člověk dobře znát, aby uměl profesionálně poradit. V tom máme my, Fini, výhodu. Ve Finsku vlastní saunu snad každá rodina, saunování je jakousi národní tradicí, a tak je každý inteligentní Fin předurčen k podnikání v oboru sauny. To říkám samozřejmě s nadsázkou, ale v podstatě je to tak. Máme to už téměř vrozené.
Co tvoří nejvyšší částku vašich finančních výdajů?
Každopádně skutečnost, že jsme firmou importní, sama ukazuje, za co nejvíce utrácíme – za dovoz, za spediční firmy. Kdysi to ale bývalo horší, šílené částky jsme dávali za telefony. To víte, volání do zahraničí nikdy nepatřilo k nejlevnějším a do zemí, jako je Finsko, se platilo několikanásobně víc. Internet tehdy nebyl, takže se veškeré zakázky obvolávaly, což se nevyřídí za pět minut. Ty telefonáty a pak jejich vyúčtování, to bývaly naše noční můry.
Dnes je naštěstí leccos jinak, technický pokrok dělá své. Jinak ale naší velkou výhodou je, že zboží nemusíme předem kupovat, protože sauny se většinou dělají na zakázku. Zákazník zaplatí předem zálohu, tím jsme alespoň částečně kryti, takže zásadně velké peníze předem neinvestujeme.
Sortiment jste nakonec rozšířili o další výrobky. Proč?
Opravdu to nebylo proto, že by se sauny prodávaly špatně, ale spíš si ty nové výrobky vyžádali zákazníci sami. Tak například parkety. To jsem se na jednom večírku seznámil s firmou, která byla doslova unešena mým vyprávěním o blahodárných účincích finského saunování. Hned druhý den se dostavil zástupce firmy s tím, že mají zájem o koupi sauny. Jenomže oni si přáli úplně jiný typ, než jakými se naše firma zabývá. Tehdy jsem prohlásil, že tohle bohužel není naše parketa, načež se klient optal, jestli bychom mu nemohli sehnat parkety ze dřeva.
Tak začal náš prodej dřevěných parket. Samozřejmě opět finský import. Pak jsme ze stejného důvodu začali dovážet finské dřevěné kuchyně, o které je stále větší zájem. Nebráníme se ničemu, co souvisí s finskými výrobky ze dřeva, i když připouštíme, že zásadní činností našeho podnikání jsou přeci jen ty sauny, které jsou takříkajíc srdeční záležitostí.
A snad právě proto uvažujeme o jakémsi mediálním poradenství v saunování, abychom českou veřejnost informovali o tomto tak příjemném, zdraví prospívajícím produktu. Proč by se sauna nemohla stát součástí každé domácnosti, jako je to ve Finsku? Vždyť malá, nejlevnější sauna z naší nabídky vyjde na padesát tisíc.
