Jestliže se dítě odlišuje od svých vrstevníků, zajímá se o věci, o které jeho spolužáci neprojevují žádný zájem a ve škole navíc soustavně vyrušuje podivnými otázkami, potom se mohlo stát, že dostalo od přírody více nadání, než je běžné. Pokud se rodiče radují, že má z toho důvodu dobrou budoucnost a čeká jej zajímavá práce a vysoké postavení, mohou se mýlit. Značná část talentů zůstává nerozpoznána, někteří jej u sebe dokonce dobrovolně potlačí.
V počátcích je těžké říci, zda dítě je skutečně nadané či jen svérázné. Značnou část talentů okolí prostě nerozpozná a nedá tak dítěti šanci, aby se plně rozvinulo. A naopak někteří rodiče vidí talent u svých dětí, přestože se jim žádného nedostalo.
Nešťastný malý Einstein
Jestliže dítě zvládne různou činnost za mnohem kratší dobu než ostatní, a přesto správně, jestliže se rychle a bez potíží učí novým věcem, potom je jeho inteligence zřejmě vyšší než běžný průměr. Vysoce inteligentní dítě ovšem nemusí být ještě úspěšné a jeho nadání mu může způsobit nepříjemnosti jak ve škole, tak i v kamarádských vztazích. Proč? Je prostě jiné. Spolužáci si s ním nerozumějí, neboť se zajímá o hlouposti, učitele rozčiluje svými dotazy a poznámkami. Nadané dítě se tak velice jednoduše ocitne odstrčeno a ponecháno samo sobě. "V takovém případě pomůže pouze dostatečná sebedůvěra, díky které dítě zvládne situaci a může být jak úspěšné, tak i oblíbené a přátelské," říká psycholožka Eva Vondráková, zástupkyně ECHA, evropské společnosti zabývající se nadanými dětmi a rozvojem nadání. Podle Vondrákové je ale tato skupina poměrně vzácná. Většina dětí má se svým nadáním problémy.
Talentovaný, ale osamělý
Vysoce inteligentní děti se musí se svým nadáním nějakým způsobem vyrovnat. Někteří své nadání popřou, a to proto, aby je jejich vrstevnická skupina přijala. Jiní upřednostní své zájmy natolik, že se obejdou bez vztahů se svým okolím. Jsou sice izolovaní a ostatní je považují za blázny, jsou ovšem spokojení. "Bohužel často se nadané děti vzdají svého talentu, ale zároveň nenaváží normální vztahy se svými spolužáky. Ostatní je potom označují za nepřizpůsobivé a podle toho s nimi také jednají," sděluje Vondráková. Tyto studenty může potkat nelehká životní zkouška, která pro ně může špatně skončit. Podle Vondrákové potřebují nadaní dostatečnou sebedůvěru, kterou jim mohou v mladším věku poskytnout rodiče. T i by měli s dítětem často mluvit a věnovat jeho problémům dostatečnou pozornost.
Škola by neměla talent udusit
Co si mají s výjimečným dítětem počít sami učitelé? Rozhodně by neměli zareagovat nejjednodušším způsobem a cítit se ohroženě. Pokud učitelé u dítěte nadání zjistí, měli by mu umožnit individuální plán. Současná škola šitá na míru neexistujícímu průměru nevyhovuje ani talentovaným, ani slabším žákům. Žáci potřebují podle svého nadání pestrou nabídku. Řešením může být i domácí vzdělávání či vyučování, v kterém každý žák pracuje podle svých možností. Podle ředitelky základní školy v Obříství Jitky Kašové lze pracovat s nadanými žáky i ve třídě, kterou navštěvuje běžná populace. Selekce nadprůměrně inteligentních žáků ve specializovaných školách je možná stejně pouze ve velkých městech a problém nevyřeší. Každá základní škola by ovšem měla nabídnout takové společné vzdělávání, při kterém žák získává a zpracovává informace a vědomosti vlastním tempem.
Co potřebuje talentovaný žák?
* individuální úkoly
* pestrou nabídku činností
* podporovat zdravou sebedůvěru
* tolerantní učitele
* kamarády, kteří jej budou akceptovat
- čtvrtek 30. prosince 1999
