Náhrada škody za pracovní úraz

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz, náhradu v rozsahu, v němž za škodu odpovídá. Proto je také ze zákona úrazově pojištěn. Zaměstnanci tak poskytuje náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, za bolest a ztížené společenské uplatnění, případně za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a věcnou škodu.

Ztráta na výdělku je hrubý ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti poškozeného.V případě uznání invalidity náleží zaměstnanci náhrada na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. To znamená, že se náhrada poskytne v takové výši, aby se výdělek zaměstnance rovnal jeho průměrnému výdělku před vznikem škody. Výši odškodnění za bolest a ztížené společenské uplatnění bodově ohodnotí lékař. Účelně vynaloženými náklady se rozumí náklady, jež musí zaměstnanec hradit ze svého, například lázeňský poplatek. Věcná škoda jsou třeba rozbité hodinky při úrazu a plnění této škody vychází z ceny věci v době poškození. Toto jsou náhrady škody za trvání života postiženého.

V případě, že zaměstnanec následkem úrazu zemře, poskytne zaměstnavatel i náhradu nákladů na pohřeb a výživu pozůstalých včetně jejich jednorázového odškodnění.

"Nalézt zaměstnání po pětačtyřicítce? Blázníte?" aneb dobře utajená diskriminace!

Způsob a rozsah náhrady škody je zaměstnavatel povinen projednat s pozůstalými a informovat je o nárocích z titulu náhrady škody dle zákoníku práce, nejlépe písemně. V praxi se toto informování často nedodržuje, a to ani ústně! Nároky na náhradu za ztrátu na výdělku a nároky na náklady na výživu pozůstalých se ale nepromlčují. Zaměstnavatel nese veškeré riziko odpovědnosti za zpracování všech písemností potřebných k odškodnění nároků zaměstnance. Je proto nepřípustné, aby zaměstnavatel poškozeného zaměstnance odkázal přímo na zákonnou pojišťovnu. Učiní-li tak, hrubě porušuje ustanovení zákoníku práce.