Náhrady škody: co po vás může zaměstnavatel vyžadovat

Když vám ukradnou v restauraci služební mobilní telefon a zloděje policie nechytí, máte smůlu. Způsobenou škodu na vás bude zaměstnavatel oprávněně požadovat. I její vymáhání má však svá pevně stanovená pravidla.

Když pracovník způsobí svým jednáním nebo nečinností škodu firmě, může se zaměstnavatel bránit. Je třeba si však vyjasnit, co se pod pojmem škoda rozumí. Je to především snížení finanční hodnoty nebo hodnoty majetku. Zaměstnanec odpovídá za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

Zaměstnavatel musí většinou škodu dokázat

Zaměstnavatel je vždy povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů, kdy s ním má uzavřenu dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty. Pak musí naopak pracovník prokazovat, že škodu na svěřeném majetku nezavinil. Zároveň musí chránit majetek zaměstnavatele a upozornit ho na hrozící škodu. To se týká všech zaměstnanců, zejména pak vedoucích. Například personalisté nebo mzdoví účetní jsou povinni upozornit na nesprávně vyúčtované částky. V opačném případě mohou nést spoluodpovědnost za škodu, která vznikla jejich nečinností, a to až do výše trojnásobku svého průměrného výdělku. Při porušení pracovních, bezpečnostních nebo jiných předpisů může platit pracovník v rámci své obecné odpovědnosti způsobenou škodu až do výše 4,5násobku svého průměrného výdělku.

Škoda se splácí podle dohody

Náhradě škody formou srážky ze mzdy musí předchízet písemná dohoda o úhradě způsobené škody. Pokud k ní nedojde, nemůže firma provést jednostranným rozhodnutím srážku ze mzdy. Pokud odmítne zaměstnanec škodu uhradit, musí se zaměstnavatel obrátit na soud a požádat ho, aby rozhodl o míře zavinění pracovníka a o provedení srážky z jeho mzdy. Jeden brněnský zaměstnavatel chtěl takové situace řešit tím, že vložil do pracovní smlouvy doložku o tom, že se zaměstnanec zavazuje uhradit své závazky vůči zaměstnavateli, které v budoucnosti vyplynou z pracovněprávního vztahu.

Taková doložka však je podle Zákoníku práce právně neplatná, protože by se tím zaměstnanec předem vzdával svých práv. Jak postupovat v případě, že zaměstnanec má odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách? Zaměstnavatelé se mnohdy domnívají, že když sjednají s pracovníkem písemnou dohodu o hmotné odpovědnosti, už s ním nemusí při zjištěném manku nebo jiné škodě projednat její zavinění a výši. To je však omyl, protože každou srážku ze mzdy, kterou chce zaměstnavatel provést, s výjimkou srážky za neoprávněně vyčerpanou dovolenou, musí předem projednat se zaměstnancem a získat jeho souhlas. Náhradu takové škody pak může pracovník platit v plné výši, když neprokáže, že neměl vytvořené potřebné pracovní podmínky a zaměstnavatele na to písemně upozorňoval. V takovém případě se pak náhrada škody zaměstnanci přiměřeně sníží.

Když se ve skladu ztratí materiál a skladník upozorňoval na to, že klíče od skladu, za který převzal hmotnou odpovědnost, má i mistr a majitel firmy, musí se náhrada škody skladníkovi snížit, případně nebude muset zaplatit nic. Pokud mají pracovníci společnou hmotnou odpovědnost, pak se škoda nebo vzniklé manko rozdělí mezi ně. A to tak, že řadoví zaměstnanci odpovídají za vzniklé manko až do výše svého průměrného výdělku, ale vedoucí a jeho zástupce až do výše dvojnásobku svého průměrného výdělku. Škoda se mezi jednotlivé pracovníky rozpočítává podle jejich celkového výdělku za rozhodné období, to je od poslední inventury k současné inventuře, při níž bylo zjištěno manko. Pokud stanovené částky nepokryjí celkovou škodu, musí její zbytek uhradit vedoucí a jeho zástupce.

Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů

Zaměstnavatel často požaduje, aby zaměstnanec uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti za kancelářský inventář, například za psací stroj, počítač, pracovní stůl, obraz nebo za auto, které mu bylo svěřeno. Takový požadavek je však neoprávněný, protože zaměstnanec plně odpovídá pouze za ztrátu nebo zcizení předmětů, které mu byly svěřeny do užívání a které má po celých 24 hodin pod kontrolou.

To znamená, že zaměstnanec nese plnou odpovědnost pouze za ztrátu předmětů nebo pracovních prostředků, které převzal na základě písemné dohody o hmotné odpovědnosti, například osobní počítač, diktafon, mobilní telefon, příruční psací stroj a podobně, které má buď nepřetržitě u sebe, nebo které může v době své nepřítomnosti uschovat do uzamčeného prostoru, k němuž má přístup jenom on. Pokud je pracovník za ztrátu svěřených pracovníků odpovědný, je povinen vzniklou škodu v plné výši uhradit. Při určení výše škody věci se vychází z ceny v době jejího poškození nebo ztráty.

 Pokud je škoda způsobena úmyslně, v opilosti nebo neoprávněným požitím návykových látek, může zaměstnavatel požadovat náhradu i jiné škody, například ušlého zisku. Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že zaměstnavatel musí při uplatňování náhrady vzniklé škody vždy přesně rozlišovat, zda jde o obecnou odpovědnost zaměstnance, odpovědnost za schodek, nebo za ztrátu svěřených předmětů, a až podle toho uplatňovat své nároky na náhradu škody.