V Česku je mnohem méně částečných úvazků než v západní Evropě. „Ale rodiče malých dětí si o ně začínají říkat a pomáhají jim i někteří osvícenější zaměstnavatelé,“ podotýká Lada Wichterlová z organizace Gender Studies. Tvrdí, že každá firma, která rodičům vyjde vstříc, může inspirovat ostatní.
Co dalšího brání Čechům ve skloubení rodiny a práce?
Velký problém je nedostatek zařízení, která by pečovala o malé děti. Je fajn, že lze nově volit mezi třemi rychlostmi rodičovské dovolené, ale už teď jsem četla zprávu, že dvouletou variantu si volí málokdo. Kvůli nedostatku jeslí a školek je třeba, aby zaskakovaly rodiny, babičky a podobně. To je samozřejmě čím dál těžší, jak se posouvá věk odchodu do důchodu.
Jaká je mentalita Čechů? Chtějí se do práce vracet brzy?
Ani moc nevíme, jak se rodiče ve skutečnosti chovají a co vlastně chtějí - jestli pracovat na plný úvazek, na částečný úvazek, nebo zůstávat doma. Takové výzkumy zatím nejsou, takže se těžko mluví o tom, jaká je v této oblasti mentalita. Řada žen si však uvědomuje, že je velmi těžké se na trh práce vracet. Tři nebo dokonce čtyři roky jsou hodně dlouhá doba. Myslím, že se ženy budou postupně vracet do práce dříve.
Některé matky si naopak čtyřletou rodičovskou pochvalují. Co si o tom myslíte?
Myslím, že takové rozhodnutí je zcela oprávněné. Důležité je, aby lidé měli možnost volby. Je dobře, když si tohle někdo myslí a když to ve svém životě zvládne. Je však třeba upozorňovat, že návrat do práce je pak složitý. I z hlediska zaměstnavatelů je pochopitelné, že se tomu trochu brání. Já jsem se s prvním synem vracela do práce po tři čtvrtě roce a s druhým po roce a čtvrt. A vím, jak i to je dlouhá doba. Na první pohled se to nezdá, ale v práci se změnilo opravdu hodně věcí, i když jsem s ní vlastně byla celou dobu v kontaktu, mohla jsem využívat i interní poštu, byla jsem zvaná na všechny akce. Čtyři roky jsou opravdu mnoho. A často jsou čtyři roky na jedno dítě, další čtyři roky na další dítě. Po osmi letech je návrat do práce nesmírně složitý.
Jak byste přesvědčila firmy, aby umožnily více částečných úvazků? Zaměstnávat dva lidi po čtyřech hodinách je dražší než jednoho na osm hodin.
To je pravda a já doufám, že dojde k nějakým změnám. Ministerstvo práce a sociálních věcí alespoň tvrdí, že bude zaměstnavatele podporovat ve vytváření částečných a flexibilních úvazků. První úprava se snad dá čekat do roka, doufejme. Myslím, že řada zaměstnavatelů částečné úvazky nabídne, protože si díky nim budou moci udržet kvalifikované pracovníky. A to se jim vyplatí. Stejně tak by měl stát začít podporovat zařízení péče o děti. Ale představa, že se bude do péče o nejmenší děti investovat ze státního rozpočtu, je, myslím, neprůchodná.
Neuvažuje se v dlouhodobější perspektivě. Je to škoda, protože ženy, které půjdou dřív do práce a budou vydělávat, přispějí k celkové prosperitě. Jenomže ta se objeví až za dlouho. A pro politiky, kteří vidí jen svoje volební období, je těžké přemýšlet, že za dvacet let se něco vyplatí.
Vy na poloviční úvazek pracujete, a to díky paní na hlídání. Bylo snadné ji sehnat?
Našla jsem ji přes inzerát. Nebylo to úplně snadné, mluvila jsem asi s deseti ženami, než jsem našla tu správnou. Chtěla jsem, aby byla otevřená, emocionální a vzdělaná v téhle oblasti, při výběru jsem hodně dala na svůj vnitřní pocit. Platit paní na hlídání vyžaduje určitou životní úroveň.
Ovlivňuje i tohle rozhodování rodičů, kdy se vrátí do práce?
Ano. I pro mě je tenhle způsob vlastně snahou udržet se v kontaktu s pracovištěm, než že bych nějak moc vydělávala. Je to opravdu drahé. Ministerstvo opět připravuje úpravu, která by měla tyhle služby zlevnit, ale bohužel nemá dobře vymyšlené, jak tyto ženy vzdělávat a kontrolovat. A to jsou zase provázané záležitosti - čím bude péče o děti kvalitnější, tím více žen ji bude využívat. Ano, je to velmi drahé, a kdybych nemohla k platu pobírat rodičovský příspěvek, nemohla bych si paní na hlídání dovolit.
Řešila jste svůj brzký návrat do práce jako dilema, nebo jste měla od začátku jasno?
Bylo to dilema kvůli stereotypům ve společnosti a tomu, že tady vlastně neexistuje moc vzorů. Kdybych kolem sebe viděla dalších padesát žen, které se zachovaly podobně, bylo by vše jednodušší. U prvního dítěte jsem měla větší dilema, u druhého už to šlo docela hladce.
Váhala jste, zda syna svěřit na část dne do péče někoho jiného?
Ano. Stereotyp je tady opravdu silný. Na začátku jsem si všechno hlídala, říkala jsem si: teď syn brečí, určitě je to kvůli tomu, že ho nechávám hlídat. Nevidím ale žádné negativní dopady na své děti. Vnímám naopak jako pozitivní, že je rozvíjí také někdo jiný než já.
Kariéra a rodina
Lada Wichterlová Od roku 1998 pracuje v organizaci Gender Studies, která se zabývá rovnými příležitostmi mužů a žen. Vedla její knihovnu, dnes se specializuje na personalistiku a spolupráci firem se zařízeními péče o děti. Zaměstnání na poloviční úvazek spojuje s výchovou dvou synů mladších tří let.
