K. Kořínek, Praha
Návštěva zaměstnance u lékaře je z hlediska zákoníku práce považována za důležitou překážku v práci na straně zaměstnance, při níž se poskytuje volno s náhradou mzdy. Tuto problematiku upravuje nařízení vlády č. 108/1994 Sb., konkrétně jeho příloha.
Zaměstnanci, který potřebuje ošetření nebo vyšetření u lékaře či v jiném zdravotnickém zařízení, je zaměstnavatel povinen poskytnout pracovní volno s náhradou mzdy. A to po dobu nezbytně nutnou na vyšetření nebo ošetření lékařem, který má smlouvu se zdravotní pojišťovnou, u níž je zaměstnanec pojištěn.
Zároveň má být tento lékař bydlišti či pracovišti zaměstnance co nejblíže a musí být schopen mu poskytnout potřebnou zdravotní péči.
Je však také povinností zaměstnance, pokud je to možné a lékař má takové ordinační hodiny, navštívit lékaře mimo pracovní dobu. Rozhodně však není paušálně stanoveno, zda je nezbytně nutnou dobu jedna hodina nebo hodiny čtyři. To je třeba posoudit vždy vzhledem ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu.
Pokud zaměstnanec nenavštíví lékaře, který je nejblíže, ale jiného, jenž má smlouvu s jeho zdravotní pojišťovnou a je mu schopen péči poskytnout, má také nárok na pracovní volno s náhradou mzdy. Pouze však v takovém rozsahu, v jakém by mu náležela, kdyby navštívil lékaře, který splňuje výše uvedená kritéria, ale je blíže.
