Tato rizika mohou nastávat z důvodu obrovské pružnosti derivátových kontraktů. V jistém smyslu, akciové investice jsou pouze speciální případ investice do derivátových kontraktů. Např. nákup akcie na dobu 1 roku je ekvivalentní nákupu jednoho forwardového kontraktu na tuto akcii a investování zbylých prostředků na bezrizikový vklad. Jinými slovy, pokud někdo obchoduje pouze derivátové kontrakty, neochuzuje se o žádné možnosti, samozřejmě pokud příslušné deriváty existují. Obchodováním pouze standardních cenných papírů investor přichází o spoustu zajímavých možností.
Derivátové kontrakty jsou velmi mocný nástroj, a jakožto mocný nástroj patří pouze do rukou odborníků. V odborných rukou nepředstavují derivátové kontrakty žádné extra riziko v porovnání s jinými, např. akciovými investicemi. Přesněji řečeno, při správném investování odpovídá jakémukoliv zvýšenému, dobrovolně podstoupenému, riziku zvýšený výnos.
Trhy s finančními deriváty a opcemi prodělaly v uplynulých letech bouřlivý rozvoj. Zájem o instrumenty obchodovaných na těchto trzích byl motivován extrémně nestálými úrokovými sazbami, což je pro finanční trhy charakteristické pro posledních dvacet let.
Dalo by se říci, že finanční deriváty jsou poměrně nové. Nicméně kontrakty vedoucí k zajištění cen v oblasti komodit, zejména zemědělských plodin, jsou známé v různých formách již od středověku a jejich standardizované obchodování započalo v 19. století.
Ve spojených státech založila v roce 1848 Chicago Board of Trade termínovaný trh pro obilí, který byl postupně rozšiřován o trhy pro kovy a dřevěné výrobky. Teprve v říjnu 1975 zahájila Chicago Board of Trade aktivní obchodování finančních termínovaných kontraktů na GNMA (garantované cenné papíry zaručené hypotékou).
Během následujících měsíců se zde začaly obchodovat také finanční termínované kontrakty (futures kontrakty) na vládní cenné papíry a další finanční nástroje. V současné době jsou hlavními obchodními centry finančních derivátů Chicago Board of Trade (CBOT) a London International Financial Futures and Options Exchange (LIFFE).
Podstatou kontraktů obchodovaných na trzích finančních derivátů je dohoda dvou stran, tj. prodávajícího a kupujícího, o dodání komodit, cenných papírů nebo hotovosti na specifické místo v určený čas za cenu, dohodnutou v okamžiku uzavření kontraktu.
Riziko budoucích změn v tržních cenách, nebo výnosech z cenných papírů je převáděno na někoho jiného, ať už jednotlivce nebo instituci, kdo je ochoten toto riziko nést. Finanční deriváty můžeme rozdělit podle předmětů kontraktů na futures na úrokové finanční instrumenty; futures na indexy kurzů akcií a na futures na měny.
Na trzích finančních derivátů obchodují s futures investoři se zájmem o hedging, tzn. zajištění své pozice, s těmi investory, kteří spekulují, tzn. snaží se profitovat z příznivých tržních pohybů.
Jako příklad investora, který se chce zajistit, můžeme uvést společnost, která předpokládá, že za 6 měsíců bude potřebovat úvěr a chce si zajistit výši úroků na dnešní úrovni.
To znamená odstranit riziko možného zvýšení úrokových sazeb. Jednou z možností, kterou tato společnost má, je koupit futures kontrakt na úrokové míry (tyto kontrakty budou podrobněji popsány v další části, kterou zveřejníme v pátek 26.ledna). V případě zvýšení úrokových sazeb má sice investor dražší půjčku od banky, ale zisk ve stejné výši z futures kontraktu, v případě snížení sazeb má ztrátu z futures kontraktu kompenzovanou levnějším bankovním úvěrem.
Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti s finančními deriváty? Investovali byste do těchto instrumentů, popřípadě kolik procent svého portfolia? Věříte, že investováním do finančních derivátů můžete vydělávat dlouhodobě nadstandardní výnos při srovnatelném riziku jako při investování do akcií? Uvítáme vaše názory.
 |
