Nedělejme z žen v práci něco extra

Ještě před šesti lety ji někteří označovali za militantní feministku. Ačkoli se její názory od té doby nijak nezměnily, dnes ji takhle označí málokdo. "Myslím, že čím dál víc lidí chápe, že stejně jako některým mužům nestačí ke spokojenosti v životě jen úspěch v práci, tak některým ženám nestačí ke spokojenosti jen péče o děti a uklizená domácnost," říká Michaela Marksová-Tominová, nová ředitelka odboru rodinné politiky na Ministerstvu práce a sociálních věcí České republiky a místopředsedkyně Asociace pro rovné příležitosti.

Sama je maminkou dvouleté dcery a nemyslí si, že by ji kvůli práci nějak zanedbávala. Fandí všem ženám, které jsou spokojené a úspěšné v práci i doma. "Pro mnohé ženy kariéra dítětem nekončí. A díky těm slavným, jako je třeba lyžařka Katka Neumannová, je vidět, že to jde a že na ni nemusí být brány nějaké zvláštní ohledy. Jsem ráda, že těchto žen stále přibývá," říká Michaela MarksováTominová. A asi má pravdu. Několik dní po našem rozhovoru moderátorka pořadu Kotel Michaela Jílková porodila dceru Marušku a nechala se slyšet, že se v dubnu vrací ke své práci.

Téma žena, kariéra a diskriminace se hodně propírá. Letos proběhl první ročník soutěže o nejlepšího zaměstnavatele, který dává ženám stejné šance jako mužům. Člověka napadne - proč se z pracujících žen dělá něco zvláštního? Proč se píše a mluví jen o nich a ne taky o pracujících mužích?

Tady není zájem dělat z žen něco zvláštního! Řada z nich to ani nechce. Jenže společnost na ženy jako na něco zvláštního vždy pohlížela a pohlíží. Ještě před sto padesáti lety byl jejich život zúžen na rození dětí a péči o domácnost. Žena byla prý příliš křehká, zdravotně i duševně, pro studium na vysoké škole. Na to, aby ve válce

I příliš chytří hledají práci těžko. Více ZDE.

pracovala v těžkém průmyslu, už křehká nebyla.

Ale dodnes někteří lidé tvrdí, že žena neuvažuje racionálně, neumí organizovat, nevydrží zátěž, má pečovat o děti a domov. Která to tak chce, má na to právo - i když ho často nemůže využít, protože mužův příjem rodině nestačí. Ženy, které chtějí mít děti a zároveň se realizovat v práci, by také měly mít právo tak učinit - aniž by dělaly stejnou práci jako muž, ale za menší plat, nebo byly obviňovány z kariérismu.

Stejně tak muž, který chce být na rodičovské dovolené, by neměl být zaměstnavatelem považován za troubu ovlivněného feminismem...

Jistě. Současné ženy se emancipují v práci, muži zase v péči o dítě. Bohužel muži stále ještě nemají tatáž práva jako matky - například v případě rozvodu je dítě často automaticky dáno do péče matky, i když by se otec o ně možná postaral daleko lépe.

Zákoník práce v mnoha ohledech chrání těhotné zaměstnankyně. Chráněn je i rodič na mateřské a rodičovské dovolené a je jedno, jestli jde o muže či ženu. V takovém případě je však zvláštní přístup zaměstnavatele žádoucí... ¨

Jistě, nejde vyhodit těhotnou zaměstnankyni z práce, protože bude na mateřské a zaměstnavatel si musí poradit bez ní. Na druhé straně si myslím, že ochrana mateřství je u nás někdy trochu přílišná, a proto zaměstnavatele každá potenciální matka odrazuje.

Přílišná ochrana? Zákon přece ženám umožňuje jít do práce už po šestinedělí, i když mohou využít čtyř let rodičovské dovolené. Je na nich, jak se zařídí.

Jenže řada z nich využije právě těch čtyř let. Ale často proto, že dříve práci prostě neseženou. Jenže když se ženy zavřou doma na celé čtyři roky, aniž udržují kontakt se svým oborem a zaměstnavatelem, nemohou se divit, že si s nimi pak neví rady. Maminka by si měla naplánovat, jak dlouho chce být na rodičovské a jakým způsobem pak chce pokračovat v práci, případně jakým způsobem může se zaměstnavatelem spolupracovat ještě v průběhu "dovolené".

Takovou spolupráci nabízí málokterý zaměstnavatel a ženy o ni příliš nestojí. Proč to tak je?

Zaměstnavatelé se často vymlouvají na organizační problémy, pokud třeba jedno místo napůl sdílejí dvě zaměstnankyně a podobně, dále, že náklady jsou pro ně

Pracovním úrazem může být i vražda Více ZDE

takto vysoké - ale já tomu nevěřím. Moderní firmy, hlavně na Západě, vědí, že se jim péče o zaměstnance vyplatí. Podporují své zaměstnankyně, aby se jim dařilo sladit rodinný a profesní život - právě tím, že jim třeba umožňují práci doma, zakládají podniková zařízení pro děti. Co se týká nezájmu žen, může být skutečný, ale také vynucený okolím - maminka si chce přivydělávat, ale nemá podporu rodiny, manžela. Přesně v duchu: máš dítě, tak nemůžeš už dělat nic jiného. Je tolik frustrovaných maminek na rodičovské dovolené, které jsou na péči o děti samy, a nikdo neřekne - zajdi každé úterý dopoledne do práce, já se postarám.

Někteří zaměstnavatelé se nechávají slyšet, že takzvané diskriminační otázky pokládat musí. Nemohou prý ženu zaměstnat, když nevědí, jestli není zrovna těhotná, jestli nebude často doma s nemocnými dětmi. Co vy na to?

Tohle je alibismus, na který by uchazečky o práci neměly skočit. Kde berou tihle zaměstnavatelé jistotu, že jim perspektivní muž za pár měsíců neuteče ke konkurenci? Že to není lajdák, který za týden stihne tolik práce, co jeho kolegyně za tři dny? Je samozřejmé, že žena se musí rozhodnout, jestli zvládne náročnou práci i s péčí o malé dítě. Žena v manažerské pozici si těžko může dovolit zůstat řadu dní doma s nemocným dítětem.