Nejkonzervativnější národ? No přece Češi.

  • 68
Je to tak. Zatímco lidé ve Spojených státech mají v bankách pouhých 10% svých úspor, u nás v nich mají přes 80%. Čím to, že Češi projevují takovou neochotu umísťovat své prostředky i někam jinam?
Už je to tak. Zatímco lidé ve Spojených státech mají v bankách pouhých 10% svých úspor, u nás v nich mají přes 80%. Čím to, že Češi projevují, narozdíl od západních zemí, takovou neochotu umísťovat své prostředky i někam jinam?

Společnost Baader Securities nedávno publikovala údaje, týkající se struktury finančního majetku soukromých osob v různých státech, včetně České republiky. Pojďme se u nich na chvíli zastavit a podívat se jak si na tom ve srovnání s vyspělou cizinou stojíme. Podle těchto údajů je zřejmé, že:

  • Největší důvěru v kapitálový trh mají Američané, kteří v něm mají umístěno 90% úspor
  • Britové jsou zase národem, který si libuje v pojištění. Ukládají do něj 55% svého majetku
  • Nejvíce diverzifikované úspory mají Němci
  • Francouzi a Italové mají z evropských národů nejkladnější vztah k akciím – mají v nich třetinu svého majetku
  • Češi ukládají do fondů pouhá 4% svých úspor
Spojené státy – nic než burza

Jako den a noc působí srovnání Američanů a Čechů. Akcie a fondy se u nich těší nejvyšší oblibě. Skoro to vypadá, že jen těžko naleznete Američana, který by se denně neprobíral burzovními stránkami novin a nezjišťoval, jak si stojí akcie jeho favorizované společnosti. Z každého sta ušetřených dolarů mají 45 uloženo v akciích. Američané s přehledem vedou i v oblibě podílových fondů, kam směřuje více než třetina celkového majetku. Zajímavostí tak zůstává skutečnost, že na bankovních účtech se krčí pouhá desetina prostředků.

Velká Británie – aby se nám tak něco stalo

Ač je to téměř k neuvěření, více než polovinu svých úspor utratí Britové za nejrůznější formy životního a penzijního pojištění, což by mohlo být zapříčiněno historickou zodpovědností o zabezpečení vlastní rodiny v případě živitelovy smrti. Druhým důvodem by mohlo být chápání pojištění jako defenzivní investice vhodné pro historicky vysoké inflační prostředí a třetím je skutečnost, že státní penzijní systém je poměrně slabý a spoření na penzi je tak nezbytností. Překvapivé je, že kolektivní investování v Británii přitáhne pouze každou dvacátou uspořenou libru, zatímco v akciích se nachází téměř pětina majetku. Londýnská burza má velmi dlouhou tradici, a proto zřejmě není divu, že důvěra v akcie je i přes pověstný britský konzervativismus poměrně vysoká.

Itálie a Francie – na akciové vlně


Tyto dvě země vykazují poměrně obdobné výsledky. Třetina finančního majetku je umístěna na akciových trzích a 23% je uloženo na nejrůznějších bankovních vkladech. U Italů se navíc setkáme s poměrně vysokou oblibou dluhopisů, do kterých se ukládá každá pátá volná lira.

Německo – všeho tak akorát

Při pohledu na strukturu finančního majetku Němců zjistíme, že stejně, jako u nás jsou i u našich západních sousedů ve velké oblibě bankovní vklady, na kterých je uložena více než třetina celkových úspor. Tato skutečnost by nás neměla příliš překvapovat, vzhledem k tomu, že významnou část populace tvoří obyvatelé z bývalého východního Německa, kde se tyto vklady, stejně jako u nás, těšily historické oblibě. Pokud srovnáme oblíbenost ostatních finančních instrumentů v Německu s dalšími západními zeměmi, zjistíme, že k akciím se němci staví poměrně rezervovaně, zatímco životní a důchodové pojištění pro ně nabývá většího významu. Celkově je však možno říci, že z hlediska diverzifikace by Němci patřili v žebříčku vyspělých států jednoznačně na přední místo.

Česká republika - šoupneme to na termíňák

Údaje jednoznačně prokázaly, že ve srovnání s vyspělými státy jsou Češi až nečekaně konzervativní. Domácnosti v naší republice nedrží téměř žádné akcie, kolektivní investování jim také moc neříká, na pojištění vynakládají přibližně 6% z úspor, ale na banky nedají dopustit. Čtyři z pěti korun, které dokážeme ušetřit, jsou totiž uloženy na nejrůznějších bankovních účtech. Proč tomu tak je? Jednak je to dáno historicky, kdy jsme vlastně až do konce osmdesátých let byli zvyklí své prostředky přechovávat ve spořitelně jako nejrůznější vkladní knížky, sporožira či spoření mladých. Druhým důvodem bude zřejmě poměrně vysoká oblíbenost stavebního spoření, které se do této kategorie také počítá.

Buď jak buď, kapitálové trhy Čechům k srdci dvakrát nepřirostly. Otázkou je, zdali se tato situace v dohledné době změní či nikoliv. Několik negativních zpráv od začátku kupónové privatizace důvěru v investování rozhodně nezvýšilo a hrstka dostupných akcií na pražské burze zřejmě také není příliš velkým lákadlem. A tak lze jen doufat, že lidé u nás snad do budoucna více podlehnou kouzlu kolektivního investování a své volné prostředky nebudou nechávat ležet na nízkoúročených účtech u bank.

Očekáváte nějakou změnu v myšlení konzervativních obyvatel našeho národa v souvislosti se vstupem do EU? A co si o těchto údajích myslíte vy? Těšíme se na vaše názory.