Pokud se napětí nahromadí, sebemenší záminka může spustit výbuch. Stres z práce a osobního života se sčítá.

Pokud se napětí nahromadí, sebemenší záminka může spustit výbuch. Stres z práce a osobního života se sčítá. | foto: Profimedia.cz

Nejlepší na pracovní vztek je trhání novin

I když je výbuch vzteku v práci někdy oprávněný, může výrazně ztížit komunikaci. Hněv nepotlačujte, vybijte ho jindy a jinak.

Má v práci větší autoritu ten, kdo v kritické situaci druhé zpraží nadávkami a pak se jim omlouvá, nebo ten, kdo zareaguje klidně a méně důrazně? Někteří šéfové si úspěšně zajišťují respekt prvním způsobem. Dlouhodobě se však vyplácí ten druhý.

Výbuchy emocí zbytečně ztěžují pracovní komunikaci. I když obsahují věcná sdělení, málokdo je bere vážně. Okolí se přestává zabývat argumenty a zaměřuje se na dojmy. Snadno si tak vytvoříte nepřátele i z lidí, kteří by jinak s vaší vizí souhlasili, ale brání jim v tom pocit ponížení či strach z vašich reakcí. Políček šéfovi po 15 letech Výbuch vzteku je vlastně ztráta kontroly nad sebou. Proto zdaleka nestačí říct si: „Příště se zachovám jinak.“ Proti tendenci vylévat si na druhých vztek je třeba bojovat. V první řadě odhalit její příčinu.

Vybuchovat nemusí jen cholerici, za jejichž vznětlivost může vrozený temperament. „Takto reagují i takzvaní áčkaři, tedy lidé s chováním typu A. Jejich povahovým rysem je vnitřní nahněvanost, chtějí překonávat překážky, jsou vydrážděni k výkonu. Pokud se jim něco postaví do cesty, chovají se nepříčetně,“ popisuje psycholožka Zdeňka Židková.

Třetí skupina lidí, kteří mohou v práci vyvolat nepříjemnou scénu, je poměrně překvapivá – jsou na první pohled klidní, uzavření a pocity křivdy si nechávají pro sebe. Právě proto, že nejsou zvyklí svůj vztek uvolňovat, napětí se v nich hromadí. V jednu chvíli už jeho tíži neunesou a dají mu volný průchod. „Řešil jsem případ člověka, který dal svému šéfovi facku po patnácti letech práce a měl z toho velmi dobrý pocit,“ vzpomíná pražský psycholog Jan Gruber.

Z příkladu je patrné, že obranou proti výbušnosti, která vám škodí v mezilidských vztazích, není potlačování vzteku. Řešením je vztek vhodně uvolnit. Rozčilení lze vzdorovat ve třech krocích:

1. Zastavte nástup vzteku
V situaci, kdy cítíte, že rozčilení nastupuje, rychle přerušte situaci, která ho vyvolala. „Udělejte si pauzu. Jakmile začnete kypět, odejděte třeba do jiné místnosti a umyjte si obličej vodou. Je důležité hněv přeseknout a nenechat ho dojít až k vrcholu,“ radí psycholožka Zdeňka Židková.

Zanechte práce, oběhněte blok domů, běžte na kávu. Pokud nemůžete odejít, vzdalte se od situace alespoň myšlenkami – sledujte okolí, dění za oknem, dívejte se, co má kdo na sobě. „Nebo si můžete vzít do ruky nějaké ‚žmoulátko‘, hladkou věc, kterou budete pohybovat mezi prsty a odvádět tak negativní emoce,“ doplňuje Židková.

Dalším, náročnějším trikem je pojmenovat svůj hněv slovy a převést ho tak na úroveň rozumu. „Lidé někdy raději křičí, než by si řekli, co prožívají. Přiznejte kolegům, že cítíte vztek, a rozeberte s nimi celou situaci,“ doporučuje Jan Gruber.

2. Vybijte hněv jinde a jindy
Ve chvíli, kdy to bude společensky přijatelné, dejte průchod svému vzteku náhradním způsobem. Vyzkoušejte si, která metoda na vás zabírá – ať už to jsou údery do boxovacího pytle, trhání kancelářských papírů, novin či „škrcení“ molitanového panáka. Zdeňka Židková upozorňuje, že při těchto technikách uvolňování emocí je třeba mít stále na paměti lidi či věci, kteří vztek vyvolali. „Nefunguje to, pokud si vylijete zlost na cizím člověku, který za vaše rozčilení nemůže,“ podotýká Židková. Škrcený panáček by tedy měl ve vašich představách zastoupit bezohledného šéfa či neschopného podřízeného.

3. Trénujte zátěžové situace
Zvládání emocí, které vás připravují o kontrolu nad sebou, je náročné a vyžaduje dlouhodobý trénink. Zmíněné techniky si musíte osvojit natolik, abyste je použili automaticky v situaci, kdy vztek odsouvá všechna ostatní pravidla stranou. „Rozmyslete si, co uděláte, až na vás přijde vztek, a několikrát si to vyzkoušejte,“ radí Jan Gruber.

Vzpomeňte si na minulé křivdy a sledujte, která činnost vám přináší uvolnění. „Zkuste si třeba několikrát zmačkat a roztrhat papír. Pokud to v praxi jednou zabere, tento zvyk se zpevní a příště už bude fungovat lépe,“ dodává Gruber. V nácviku sebeovládání může pomoci také klasická psychoterapie.

Kdo vybuchuje

Cholerik
Člověk, jehož temperament je nestálý. Vše prožívá velmi intenzivně, ale jeho nálady se neustále mění.

Áčkař
Psychologové rozlišují lidi nejen dle temperamentu, ale i podle chování: na typ A a B. Áčkaři jsou energičtí, soustředí se na výkon, jsou napjatí a netrpěliví. (Naopak béčkaři jsou klidní, méně dychtiví, umějí odpočívat.)

Ten, kdo potlačuje stres
Lidé, kteří si nechávají zklamání a vztek pro sebe, potlačují ho. Pokud se napětí nahromadí, sebemenší záminka může spustit „výbuch“. Stres z práce a osobního života se sčítá.

,