xhlav: Po mnoha velmi špatných zkušenostech s investováním si domnívám, že jsou jen dva vhodné způsoby uložení peněz - buď je hned utratit nebo opravdu raději uložit pod slamník. O investované peníze vás dříve či později někdo připraví. Hned při vstupu do některých investičních společností zplatíte poplatky zpravidla za správu svých peněz, ale obvykle se dočkáte pouze ztrát, za něž příslušný správce není odpovědný, protože to způsobil stav na trhu. Peníze v bance, to je v podstatě totéž - vysoké poplatky za ne příliš kvalitní služby - na př. vedení účtu, který si musíte vést pro jistotu ještě duplicitně sami (jinak se nedopočítáte), a navíc daně. A tak jsem toho názoru, že je snad nejlépe si pořídit OK kartu či nějakou jinou a žít úplně na dluh tak jako žije celá "tato země". Paul
O zajímavé možnosti využít životní pojistku jako cenný papír informoval naše čtenáře ve středečním komentáři Dušan Šídlo. Své názory na tento zajímavý produkt napsali i někteří čtenáři:
Anonym: Blahopřeji autorovi článku k vynikajícímu nápadu. Sám nad ním přemýšlím asi půl roku a odkup životního pojištění vidím jako jeden z pilířů svého zabezpečení na důchod (asi za třicet let). Bude generovat daleko vyšší výnosy než dluhopisové fondy, riziko bude naprosto minimální v porovnání s akciemi a přitom - myslím - nebude třeba být veden jako pojištěný s tanečky kolem převodu. Raději budu pojistníkem, doplatím pojistku do konce a před samotným inkasem pojistné částky spolu s podílem na zisku budu ve skrytu duše věřit v cizí neštěstí, které mi přihraje z rizikové složky slušnou sumičku. Není to právě lidský přístup, ale konstrukce životních pojistech už je taková... Jedinou chybičkou je špatná likvidita, ale na to by měl mít každý zcela jiné produkty.
Kapitalista: Není lepší třeba jednorázové IŽP u Winterthuru převést rovnou při založení do splaceného stavu? Tím pádem nejde žádná část na krytí rizika. Naopak všechny prostředky jdou do tzv. akumulačních jednotek podle alokace. Konzervativní investor, ale nejen ten, má celkem zajímavý a poměrně bezpečný investiční produkt. Zajímavý je proto, že může takto investovat libovolně do 4 základních fondů (peněžní, dluhopisový, smíšený a zahraniční). Prostředky může mezi fondy libovolně a jednou ročně bezplatně přesouvat. Jinak za poplatek 100 Kč. Pokud se nepletu, tak roční čisté zhodnocení peněžního fondu bylo asi 4,5% a dluhopisového dokonce 8%. Toto by byl zajímavý cenný papír pro obchodování. Tam, kde se zkoumá zdravotní stav, si to dost dobře neumím představit.
Plastový úvěr do kapsy – tak by se daly nazvat kreditní a nákupní úvěrové karty, které srovnal ve svém komentáři Miroslav Beneš. Své zkušenosti s těmito produkty napsali do diskuse i někteří čtenáři článku:
Marek: Kreditky používám již dlouhou dobu a jsem s nimi celkem spokojen. Z těch, které uvádíte používám VISA Classic a MAXIM VISA. Ty ostatní neznám. Maxim je skutečně pravá kreditní karta a velice mi vyhovuje. Nerad totiž nosím u sebe větší hotovost a bankomaty používám jen výjimečně. Celý měsíc nakupuji (potraviny a další běžné i neběžné věci) pomocí karty Maxim. Na začátku dalšího měsíce dostanu výpis s výší dlužné částky. Tuto uhradím převodem z běžného účtu a tím mi nevzniká žádný úrok. Jsem takto úvěrován celý měsíc a bezúročně. Pokud chci znát zůstatek na kartě, tak zavolám na bezplatnou linku a vše se dozvím. Poplatek za vedení účtu neplatím. Jediné co platím je asi 7 Kč měsíčně za výpis. Jediný problém je ve stavu snímačů v obchodech. Běžně se mi stává, že třeba v Hypernově musím použít jinou kartu, ale to už je o něčem jiném.
Feudál: Rodiče mě vždy učili, že mít dluhy je výrazem neschopnosti je nemít. Je to slabost, která vede zaručeně do pekla. Podlehne-li kdo pokušení se zadlužit jednou podlehne mu i podruhé. Žít na dluh je sobecké. A hezké věci, které nemám mě nemrzí ani zdaleka tak, jako hezké životní okamžiky, které propásnu. Kreditka je vynález samotného ďábla, znajícího lidské slabosti, zeptejte se lidí, třeba v obdivované Americe, kteří sklouzli do spirály smrti a nemají tušení, jak se z ní vymotat. Je k tomu moc hezký článek v Britských listech - stojí za přečtení.
V pátečním komentáři popsal Jan Filáček souvislosti mezi cenami finančních aktiv a vývojem hospodářského cyklu. Této skutečnosti využívají i mnozí soukromí investoři:
Pavel Zajíček: Podle mého názoru respektování těchto skutečností stačí skutečně k tomu, aby člověk zaručeně neprodělal. K zaručenému výdělku to sice nestačí (lokální i globální arytmie, zpoždění přesných údajů, záměrné zkreslování), neznám však nic, co by výdělek zaručilo.
Jan Filáček: V Čechách zatím bohužel není žádný fond, který by se přímo specializoval na nemovitosti nebo měl většinu portfolia v nemovitostech. Investicím do nemovitostí příliš nenapomáhá zákon o IS, ve kterém je řečeno, že investice do jedné nemovitosti nesmí překročit 5% portfolia. Dále je problémem znalecké oceňování nemovitostí, které je relativně drahé a znamenalo by vysoké náklady na správu fondu.
