Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Někde si potrpí na oblečení, jinde na dochvilnost

aktualizováno 
I když se svět globalizuje, stále platí pro různé země jiné kulturní zvyklosti, se kterými se člověk setkává i v zaměstnání. V knize Kultura v mezinárodním podnikání na ně upozorňuje autor Ivan Šroňka. Kdo předem zná kulturní odlišnosti země, kde bude působit, lépe může předcházet možným nedorozuměním a předvídat reakce druhých. Ulehčí si vstup do nového pracovního prostředí a rychleji uplatní své přednosti. Přestože mají země Evropské unie už mnoho společného, v důsledku odlišných tradic a zvyklostí mají také hodně rozdílného.
Nikdo nechce ztrácet zbytečně čas, to platí i obchodních jednáních v zemích Evropské unie - jsou věcná, maximálně koncentrovaná. Předpokládá se, že se na ně jejich účastníci předem dobře připraví. Květnaté fráze, nicneříkající projevy nemají v takových jednáních místo. Alespoň ne v severní a střední Evropě. Čím jižněji se takové jednání koná, tím rozvláčnější může být.

Na jihu Evropy zpoždění tolerují

Dodržování termínů schůzek a plnění dohodnutých úkolů v tom je mezi zeměmi Evropské unie podle Ivana Šroňka ještě značný rozdíl. Na dochvilnost jsou nejpřísnější v Nizozemsku, Belgii a severských zemích. Laxněji k ní přistupují v Řecku, jižních oblastech Itálie a Francie, dříve také v Portugalsku a Španělsku. Zdravení má ve všech zemí EU podobná pravidla, polibky na tvář jsou typické jen pro pozdrav dobrých známých v románských zemích, stejně jako jiný fyzický kontakt, například poplácávaní po zádech. Ve Velké Británii či severských zemích je fyzický kontakt považován za naprosto nevhodný. V oslovování nejsou mezi zeměmi EU rozdíly - nejčastěji se používá oslovení paní, pane, slečno se jménem. Akademickým titulem se většinou neoslovuje, výjimkou je Itálie (dr. nebo ing.) a Rakousko (dr.). Postavení v zaměstnání se v anglicky mluvících zemích při oslovení nevyužívá, v Německu se od něj také upouští, ve Francii je zvykem jen u nejvyšších firemních funkcionářů.

O čem (ne)hovořit, jak se obléknout

Součástí jednání je krátký nezávazný hovor (používá se anglický výraz small talk), který má uvolnit atmosféru a napomoci bližšímu seznámení účastníků jednání. "V Británii začíná hovor několika osobními dotazy pro počáteční 'uvolnění ledu', třeba i při přijímacím pohovoru do zaměstnání. První otázkou je bez výjimky 'How are you', pak podle situace následují další, například 'Jaká byla cesta' a podobně," potvrzuje tlumočnice Irena, která pracovala víc než rok v Londýně. I k obchodnímu jednání může patřit humor, ale je potřeba pečlivě vážit jeho míru, protože smysl pro humor je u různých lidí různý. V žádném případě by neměl nikoho urazit. Podle Ivana Šroňka existují také některá témata, která jsou pro hovor tabu. Týká to se například osobní finanční situace. Zatímco v Americe na toto téma lidé klidně pohovoří, dokonce se se svými příjmy rádi pochlubí, v zemích EU to tak není. "Otázka na plat se pokládá za velké faux pas," říká Zdeněk Beneš, který má pracovní zkušenosti z několika evropských zemí. Ani rodinné záležitosti není vhodné na pracovních jednání přetřásat. Výjimkou jsou snad Italové, kteří o rodině rádi hovoří, s Němci a Rakušany není vhodné hovořit o druhé světové válce, všude je lepší se vyhnout náboženské tematice. V oblékání nejsou mezi zeměmi EU větší rozdíly. U mužů je při obchodních jednáních nutností oblek s kravatou, konzervativnější způsob oblékání je typický pro Velkou Británii, Španělsko a Portugalsko, v Itálii si potrpí na značkové věci. V Německu a Rakousku jsou ručně šité obleky známkou příslušnosti k určité společenské vrstvě, v severských zemích je přípustné sako a kalhoty z různých látek. Ve všech zemích jsou samozřejmostí čisté, naleštěné boty. Španělé chodí na jednání draze oblečení a vždy mají supervyčištěné boty," říká Šárka Valverde, která se pravidelně zúčastňuje pracovních jednání ve Španělsku. Pokud se na nějaké společenské akci očekává u mužů smoking, je na pozvánce ve Velké Británii uvedeno "black tie".

Je potřeba mít vícejazyčné vizitky

Při kontaktech s partnery v zemích EU je dobré mít k dispozici vizitky v některém z jazyků těchto zemí. Pozor! Akademické tituly jsou například v německy mluvcích zemích jiné. Například místo Ing. je vhodné mít na vizitce Dipl. Ing., místo JUDr. Dr. iur. Francouzské vizitky jsou bez titulů, ale s uvedením zastávané pracovní pozice. Na anglických vizitkách nejsou akademické tituly. Označení dr. užívají jen lékaři nebo ti, kdo mají vědeckou hodnost (CSc., DrSc. nebo PhD.). Pro častější jednání v Itálii je vhodné mít italské vizitky se všemi tituly a funkcemi. V Dánsku, Nizozemsku, Řecku a Švédsku se hodí dvojjazyčné vizitky (jazyk dané země a angličtina), ve Španělsku a Portugalsku je lépe mít vizitku ve španělštině a portugalštině. V patnácti zemích EU se používá jedenáct úředních jazyků. Před každým pracovním kontaktem je dobré předem dohodnout jazyk, ve kterém se jednání povede.


Autor:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ilustrační snímek
Nikdy dříve se nám nežilo lépe, vzkazují čeští milionáři

Nahlédnout do života bohatých Čechů, kteří mají na svých kontech miliony, není snadné. Už po několik let se o to snaží unikátní průzkumy bank. Přímým...  celý článek

Ilustrační snímek
Tři věci, které nejvíce vytáčejí zaměstnance v kancelářích

Někdy je to v kanceláři o nervy a o zdraví. Zvlášť, když vypuknou hádky mezi kolegy kvůli relativním maličkostem. Horko, hluk, vyrušování, co teď nejvíce vadí...  celý článek

Ilustrační snímek
Čísla ČSSZ: Kolik platíme na důchod a na co se vybrané peníze použijí

Za první polovinu roku vybrala Česká správa sociálního zabezpečení od lidí na pojistném na sociální zabezpečení skoro 214 miliard korun. Ale na důchodech a...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.