Někde si potrpí na oblečení, jinde na dochvilnost

I když se svět globalizuje, stále platí pro různé země jiné kulturní zvyklosti, se kterými se člověk setkává i v zaměstnání. V knize Kultura v mezinárodním podnikání na ně upozorňuje autor Ivan Šroňka. Kdo předem zná kulturní odlišnosti země, kde bude působit, lépe může předcházet možným nedorozuměním a předvídat reakce druhých. Ulehčí si vstup do nového pracovního prostředí a rychleji uplatní své přednosti. Přestože mají země Evropské unie už mnoho společného, v důsledku odlišných tradic a zvyklostí mají také hodně rozdílného.

Nikdo nechce ztrácet zbytečně čas, to platí i obchodních jednáních v zemích Evropské unie - jsou věcná, maximálně koncentrovaná. Předpokládá se, že se na ně jejich účastníci předem dobře připraví. Květnaté fráze, nicneříkající projevy nemají v takových jednáních místo. Alespoň ne v severní a střední Evropě. Čím jižněji se takové jednání koná, tím rozvláčnější může být.

Na jihu Evropy zpoždění tolerují

Dodržování termínů schůzek a plnění dohodnutých úkolů v tom je mezi zeměmi Evropské unie podle Ivana Šroňka ještě značný rozdíl. Na dochvilnost jsou nejpřísnější v Nizozemsku, Belgii a severských zemích. Laxněji k ní přistupují v Řecku, jižních oblastech Itálie a Francie, dříve také v Portugalsku a Španělsku. Zdravení má ve všech zemí EU podobná pravidla, polibky na tvář jsou typické jen pro pozdrav dobrých známých v románských zemích, stejně jako jiný fyzický kontakt, například poplácávaní po zádech. Ve Velké Británii či severských zemích je fyzický kontakt považován za naprosto nevhodný. V oslovování nejsou mezi zeměmi EU rozdíly - nejčastěji se používá oslovení paní, pane, slečno se jménem. Akademickým titulem se většinou neoslovuje, výjimkou je Itálie (dr. nebo ing.) a Rakousko (dr.). Postavení v zaměstnání se v anglicky mluvících zemích při oslovení nevyužívá, v Německu se od něj také upouští, ve Francii je zvykem jen u nejvyšších firemních funkcionářů.

O čem (ne)hovořit, jak se obléknout

Součástí jednání je krátký nezávazný hovor (používá se anglický výraz small talk), který má uvolnit atmosféru a napomoci bližšímu seznámení účastníků jednání. "V Británii začíná hovor několika osobními dotazy pro počáteční 'uvolnění ledu', třeba i při přijímacím pohovoru do zaměstnání. První otázkou je bez výjimky 'How are you', pak podle situace následují další, například 'Jaká byla cesta' a podobně," potvrzuje tlumočnice Irena, která pracovala víc než rok v Londýně. I k obchodnímu jednání může patřit humor, ale je potřeba pečlivě vážit jeho míru, protože smysl pro humor je u různých lidí různý. V žádném případě by neměl nikoho urazit. Podle Ivana Šroňka existují také některá témata, která jsou pro hovor tabu. Týká to se například osobní finanční situace. Zatímco v Americe na toto téma lidé klidně pohovoří, dokonce se se svými příjmy rádi pochlubí, v zemích EU to tak není. "Otázka na plat se pokládá za velké faux pas," říká Zdeněk Beneš, který má pracovní zkušenosti z několika evropských zemí. Ani rodinné záležitosti není vhodné na pracovních jednání přetřásat. Výjimkou jsou snad Italové, kteří o rodině rádi hovoří, s Němci a Rakušany není vhodné hovořit o druhé světové válce, všude je lepší se vyhnout náboženské tematice. V oblékání nejsou mezi zeměmi EU větší rozdíly. U mužů je při obchodních jednáních nutností oblek s kravatou, konzervativnější způsob oblékání je typický pro Velkou Británii, Španělsko a Portugalsko, v Itálii si potrpí na značkové věci. V Německu a Rakousku jsou ručně šité obleky známkou příslušnosti k určité společenské vrstvě, v severských zemích je přípustné sako a kalhoty z různých látek. Ve všech zemích jsou samozřejmostí čisté, naleštěné boty. Španělé chodí na jednání draze oblečení a vždy mají supervyčištěné boty," říká Šárka Valverde, která se pravidelně zúčastňuje pracovních jednání ve Španělsku. Pokud se na nějaké společenské akci očekává u mužů smoking, je na pozvánce ve Velké Británii uvedeno "black tie".

Je potřeba mít vícejazyčné vizitky

Při kontaktech s partnery v zemích EU je dobré mít k dispozici vizitky v některém z jazyků těchto zemí. Pozor! Akademické tituly jsou například v německy mluvcích zemích jiné. Například místo Ing. je vhodné mít na vizitce Dipl. Ing., místo JUDr. Dr. iur. Francouzské vizitky jsou bez titulů, ale s uvedením zastávané pracovní pozice. Na anglických vizitkách nejsou akademické tituly. Označení dr. užívají jen lékaři nebo ti, kdo mají vědeckou hodnost (CSc., DrSc. nebo PhD.). Pro častější jednání v Itálii je vhodné mít italské vizitky se všemi tituly a funkcemi. V Dánsku, Nizozemsku, Řecku a Švédsku se hodí dvojjazyčné vizitky (jazyk dané země a angličtina), ve Španělsku a Portugalsku je lépe mít vizitku ve španělštině a portugalštině. V patnácti zemích EU se používá jedenáct úředních jazyků. Před každým pracovním kontaktem je dobré předem dohodnout jazyk, ve kterém se jednání povede.