Paní Janě je 33 let, má vysokoškolské vzdělání, doktorát z filozofie, mluví plynně německy a je středně pokročilá v angličtině. Má pracovní zkušenosti z manažerských pozic ve dvou velkých firmách. Po mateřské dovolené se chtěla vrátit do zaměstnání. A začalo martyrium.
Navštívila několik personálních agentur. "Oslovila jsem určitě všechny významné personální agentury na trhu, netrvala jsem ani na svém původním oboru působení," popisuje paní Jana. Byla spokojená, u ústních pohovorů téměř vždy "zabodovala" a postoupila do dalších výběrových kol. Mockrát se těšila, že už to vyjde, byla přece ve finále. A výsledek? Ten se dá shrnout jednoduše: věčně druhá místa. "Věděla jsem, že všude uspět nemůžu, ale věřila jsem si, že něco vyjde," vzpomíná.
Deprese ze vzdělání
I když se smířila s tím, že mnohde neuspěla, nemohla strávit důvod neúspěchu. Nejméně čtvrtina firem, u kterých se dostala do závěrečného kola, jí poslala písemné vyrozumění, že ji nezaměstná, protože převyšuje kvalifikaci požadovaného místa. I když zkoušela firmy kontaktovat, nic konkrétního, v čem byla překvalifikovaná, se nedozvěděla. Začala pochybovat o tom, zda doktorát, který si dělala při mateřské dovolené, má vůbec cenu. "Prožívala jsem opravdu hluboké deprese, začala uvažovat o úplně jiném zaměstnání, při kterém bych tolik kvalifikace ani nepotřebovala. Napadlo mě třeba začít podnikat ve službách," vzpomíná manažerka. Za to, že ji neúspěch při hledání práce nezasáhl ještě víc, vděčí rodině.
Nezaměstnanost? Stálý problém. Podívejme se tedy, kdo ještě
|
Manžel ji uklidňoval, že rodinu uživí. Podobné zkušenosti jako Jana má další vysokoškolačka, Veronika, absolventka filozofické fakulty se znalostí čtyř jazyků: "Když jsem neuspěla na pozicích, kde hledali vysokoškoláky, začala jsem se ucházet o středoškolská místa. Například v call centru jedné banky mi řekli, že tak dobře jako já testy ještě nikdo nezvládl, a že tedy musí zpřísnit kritéria přijetí. Nicméně před skončením zkušební lhůty se mnou pracovní poměr ukončili se slovy: Vás je pro nás škoda, vy svými schopnostmi příliš vynikáte nad ostatními," popisuje Veronika. A při následujícím konkurzu slyšela: Vy ovládáte čtyři jazyky, to u nás nevyužijete. Rok po ukončení vysoké školy za sebou měla Veronika 120 konkurzů bez výsledku, dodnes ji hledání práce stálo víc než 55 000 korun.
Pomoc hledej na konci své ruky
Manažerce Janě pomohl přítel rodiny, zkušený personalista působící v Německu. "Ujišťoval mě, že práci najdu, že je to jen otázka času, protože mám všechny předpoklady." Nakonec si manažerka pomohla nejvíc sama. "Všechny kontakty, které jsem získala, jsem využila k hledání nové práce. Osamostatnila jsem se, příjem do rodiny plyne z několika zdrojů a začínám být spokojená," říká. Také Veronika po intenzivním úsilí našla práci - začala učit jazyky na středním odborném učilišti. Zaměstnání ji neuspokojuje, deprimuje jí nezájem učňů o vzdělání. I když práci nakonec sehnala, stejně nemůže souhlasit s tvrzením, že čím vyšší vzdělání, tím lepší uplatnění na trhu.
Co soudí odborníci |
Alice Hamidová, ředitelka personální společnosti Mercury Group Hodně důležitý je pro úspěch dobře zvládnutý přijímací pohovor. Uchazeč musí ukázat, proč je pro firmu důležitý, že je schopen jí něco přinést. Pokud to nepředvede, nemá šanci personalista objevit, jaký je pro firmu poklad. Cítím také jako problém, když se lidé s vyšší kvalifikací hlásí na místa, kde se jejich kvalifikace zcela neuplatní. Každému personalistovi je jasné, že takový člověk s největší pravděpodobností při první příležitosti vezme lepší nabídku, a proto se raději rozhodne pro kandidáta, který dosaženou kvalifikací lépe odpovídá a který je pro firmu levnější. |
Martin Vosecký, jednatel personální společnosti Catro Jak z toho ven? Každý by měl začít sám u sebe a položit si i pár nepříjemných otázek: Co musím udělat jinak, aby se situace neopakovala? Nepracoval jsem ve firmě, která přeplácela lidi, a proto mám problém, protože jiné firmy platí méně? Dokážu efektivně komunikovat? Doba je těžká, kdo chce být úspěšný, musí na sobě tvrdě pracovat, třeba se vzdát oboru. Často se potkávám s lidmi, kteří vystudovali úplně něco jiného, než čím se teď živí - z absolventů jaderné fyziky se stali třeba ředitelé obchodních firem. Znám ale také člověka, který ovládá sice čtyři jazyky, ale neumí založit papír do kopírky. Takoví jsou pro některé pozice nepoužitelní. |