Váš pracovní poměr v tomto konkrétním případě může skončit ihned. Zaměstnavatel vám jen chtěl dát možnost využít ustanovení § 48 odst. 2 zákoníku práce. Podle něj se do výpovědní doby nezapočítává takzvaná ochranná doba (nemoc, těhotenství, výkon veřejné funkce a podobně), pracovní poměr skončí teprve uplynutím zbývající části výpovědní doby po skončení ochranné doby. Výpovědní doba (tři měsíce) měla, kdybyste býval neonemocněl, skončit 30. dubna 2006. Pokud jste onemocněl 15. dubna a uzdravil jste se 1. června, váš pracovní poměr skončí 15. června, protože do konce výpovědní doby ve chvíli, kdy jste onemocněl, zbývalo 15 dní.
Jiná situace by nastala, kdybyste onemocněl 15. února, do práce jste se vrátil 15. dubna. Pak by se výpovědní doba neprodlužovala a váš pracovní poměr by skončil 30. dubna. Platí totiž pravidlo, že výpovědní doba se prodlužuje pouze v případě, že pracovní neschopnost trvá i poslední den výpovědní doby.
Některým zaměstnancům však prodloužení výpovědní doby nemusí vyhovovat - a to je právě váš případ. Zaměstnanec si před vznikem pracovní neschopnosti sežene novou práci, onemocní a poté, co se uzdraví, by do nové práce potřeboval nastoupit okamžitě.
V takovém případě může zaměstnavateli sdělit, že na prodloužení výpovědní doby, a tedy i pracovního poměru netrvá. Takové prohlášení je vhodné z důvodu právní jistoty pracovníka i firmy, ve které pracuje, učinit písemně. Zaměstnavatel nemá možnost na prodloužené výpovědní době trvat.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
