Vlastnické bydlení však není pro každého.

Vlastnické bydlení však není pro každého. | foto: Profimedia.cz

Nenechte hypotéku zruinovat váš rodinný rozpočet

  • 207
Pořídit si bydlení bez využití úvěrových zdrojů je pro rodiny s běžnými příjmy nemyslitelné. Většina lidí se proto musí zadlužit, a to často na desítky let. Splátky hypotéky však každý hradit nezvládne. Neuváženě sjednaný úvěr může udělat ze života peklo.

Ještě před několika lety v Česku bylo vlastnické bydlení spíše doménou venkova, nyní se zájem o bydlení ve vlastním přesunul i do měst. Zvýšením dostupnosti hypotečních úvěrů a spuštěním deregulace nájemného došlo k uvolnění laviny zájmu o nové i starší byty. Zatímco v roce 2000 bylo podle údajů Českého statistického úřadu dokončeno na 8 tisíc nových bytů v bytových domech, vloni to bylo už téměř 42 tisíc bytů. Převážná většina z nich je přitom určena pro přímý prodej, nikoliv na pronájem.

Díky vytrvalé mediální masáži podporované developery, bankami i realitními kancelářemi bydlení v pronajatém bytě lidé považují často jen za nevýhodné provizorium. Naopak pořízení vlastního bytu je prezentováno jako za všech okolností jediné racionální řešení. Ani jedno z toho ale není pravda.

Pořízení naprosté většiny nových i starších bytů je v Česku financováno s využitím úvěrových zdrojů. Jinak to s ohledem na jejich prodejní ceny vlastně ani není možné. Starší byt 3+kk na pražském sídlišti stojí kolem 3 milionů korun. V novostavbě se za tutéž cenu dá pořídit spíše jen byt 2+kk. Většina rodin uvažujících o pořízení bytu sice disponuje nějakými úsporami, ale většinou se jedná nejvýše o několik set tisíc korun. Ty lze využít spíše jen jako doplněk úvěrových zdrojů nebo z nich zaplatit potřebné vybavení bytu.

Banky posuzují bonitu žadatelů o úvěr podle několika různých kritérií. Každá banka při propočtech používá své algoritmy a tabulky. Klíčový význam ale vždy má výše doložených příjmů žadatelů o úvěr za předchozí čtvrtletí, popřípadě za celý kalendářní rok. Po odečtení splátek všech jejich stávajících finančních závazků, splátky uvažovaného úvěru a případně i pojištění by jim měl zbýt určitý násobek jejich životního minima. Pokud nezbývá, banka úvěr v požadované výši neposkytne.

Idealizovaná představa bydlení ve vlastním bytě žene spoustu lidí k tomu, aby se pokusili své příjmy při jednání s bankou vylepšit. Stačí, když o úvěr požádají ve správný čas nebo se třeba domluví se svým zaměstnavatelem na posunutí termínu výplaty odměn. Absolutní prioritou pro ně je přesvědčit banku, že úvěr zvládnou splácet. Sami o tom přitom nemusí být zcela přesvědčeni, nebo dokonce o možných potížích, které jim povinnost platit vysoké úvěrové splátky přinese, raději příliš neuvažují.

Hypotéka by neměla zruinovat rodinný rozpočet
Placení nájemného znamená strkání peněz do cizích kapes. Placení úvěru ale vlastně také. Anuitní splátka velkého a dlouhodobého úvěru totiž zejména zpočátku sestává především z úroku, tedy peněz, které sice neinkasuje pronajímatel bytu, ale banka. Na splátku jistiny připadne jen velmi malá část splátky. Pořízená nemovitost je v katastru nemovitostí zapsána na jejího uživatele. Ten s ní ovšem velmi dlouho nemůže disponovat o nic víc než s nájemním bytem. Navíc nese veškerá rizika.

Vlastnit byt zatížený hypotékou neznamená mít větší jistotu bydlení než bydlení v  pronajatém bytě. Nebude-li úvěr řádně splácen, banka poměrně rychle může přistoupit k realizaci zástavy sama nebo prostřednictvím jiné osoby. Tím dlužník přijde o vlastnické i užívací právo k bytu. Bude-li prodejní cena bytu nižší než zůstatek úvěru navýšený o smluvní pokuty a sankční úroky, což rozhodně není vyloučeno, dlužník nebude mít kde bydlet a banka po něm ještě bude vymáhat své pohledávky.

Každý, kdo uvažuje o hypotečním úvěru nebo úvěru ze stavebního spoření, by si tedy měl včas uvědomit, jaké důsledky by mohlo mít jejich případné nesplácení. Splátka nesmí odčerpat veškeré volné prostředky z rodinného rozpočtu. I při splácení úvěru by rodina měla žít, ne jenom přežívat. Uskrovňovat se dá pár měsíců nebo i let, ale ne celý život. Po úhradě splátky úvěru, všech dalších finančních závazků a běžných výdajů by rodině měla zůstávat určitá částka peněz na vytváření finanční rezervy.

Nezbytné je splácet i spořit
Zajištění odpovídajícího bydlení je důležité. Existují ale i další priority. Sjedná-li si hypoteční úvěr s 30letou splatností dnešní třicátník, splatí ho až v předdůchodovém věku. Šance, že by si pak během několika málo let mohl vytvořit dostatečné finanční rezervy tak, aby zamezil očekávanému propadu své životní úrovně po odchodu do důchodu, je velmi malá. Pokud nebyl schopen spořit a investovat už v průběhu splácení úvěru, bezstarostný život finančně zajištěného důchodce ho nečeká.

Více se dočtete na Hypoindex.cz