Na telefonním čísle Antonína Slováka z Ostravy zní většinou obsazovací tón. Stále něco řeší a zařizuje. Když si s ním chce člověk domluvit schůzku, odkáže ho na brzké ranní hodiny nebo na večer. „Nestíhám,“ tvrdí. Když se mu konečně dovoláte a zeptáte se, zda ho nerušíte na dovolené, začne se smát: „Tu jsem neměl už několik let.“
Antonín Slovák se před deseti lety pustil do podnikání, a jelikož byl úspěšný, stále své aktivity rozšiřoval. Dnes vlastní několik obchodů s potravinami, firmu na reklamní a propagační předměty, zajišťuje dopravní služby a zaměstnává spoustu lidí. Všechno však řídí sám. „Nedůvěřuji lidem, a tak leží veškeré starosti jen na mně. Vstávám v pět ráno a do postele uléhám kolem druhé hodiny ranní. Už to nejde zastavit. Mám odpovědnost za firmy i za lidi,“ říká pětačtyřicetiletý Slovák. Na dotaz, jak dlouho může takový zápřah zvládat bez toho, aby alespoň na čtrnáct dnů odjel někam si odpočinout, odpoví: „Dokud to moje tělo vydrží. Žena už rezignovala a na dovolenou jezdí s kamarádkou. Já netoužím ležet někde u moře nebo se pachtit po památkách. Co bych z toho měl? Stále bych uvažoval, co se děje doma, telefonoval bych do firem.“
Prášek a sprcha - recept na únavu
Práci se Antonín Slovák zcela oddal před pár lety, kdy mu těžce onemocněla a poté zemřela jediná dcera. Další děti už mít s manželkou nemohli. Kdyby dcera žila, na dovolenou by si určitě našel. „Teď jsou mými dětmi firmy,“ říkává často a pečuje o ně víc, než je zdrávo. Přiznává, že občas už registruje poruchy spánku, bušení srdce nebo reaguje zbytečně podrážděně. „Když nemůžu spát, sednu si k papírům nebo spolknu prášek na spaní. Jakmile se dostaví únava ve dne, dám si ledovou sprchu a zase se nějak nastartuji. Netrpím finanční nouzí, takže si alespoň kupuji kvalitní jídlo, v tom se neodbývám,“ uvádí muž. Rád také relaxuje za volantem vozu. Když míří pracovně někam do vzdálenějších míst, pozoruje krajinu, klidně si i kousek zajede. To jediné si dopřeje. „Auto a kanceláře jsou můj domov. Nenašel jsem zatím člověka, kterému bych důvěřoval natolik, abych mu část svých manažerských povinností přenechal. Navíc si myslím, že kdyby se jednou stalo, že bych měl delší čas volno, už bych se neuměl ničím zabavit a potěšit. Baví mě jen práce.“
KONTAKTY NA SPRÁVNÉ LIDIDo lázní mě nedostanou
Antonín Slovák si uvědomuje, že pracovní tempo ho každou chvíli může přivést do nemocnice. „Představuji si, jak ležím na nečas mocničním lůžku, nade mnou stojí lékař a říká mi, že musím do lázní. V tu chvíli vyskočím z postele, beru si župan a prchám z nemocnice. Lázně - strašná představa.“ Muž si je vědom, že prací utíká i od běžného života proto, že se ještě vnitřně nevypořádal se smrtí dítěte. Možná i z těchto důvodů je mu jedno, jestli za chvíli padne vyčerpáním nebo těžce onemocní. Na druhou stranu mu velmi záleží na firmách, které vybudoval a řídí, takže sice nerad, ale přesto připouští, že by stálo za to navštívit psychologa.
Významní lidé na dovolenou nezapomínají
Pro mnohé lidi, kteří se zcela oddali práci a neznají odpočinek, může být představa, že by měli jet na dovolenou, opravdu strašákem. „Bojí se cizích lidí, zvyklostí, neumějí si představit, co budou ve volném čase dělat. Jakoukoli jinou činnost považují za maření času. I když to nemusí být duševně nemocní lidé, měli by přece jen vyhledat odbornou pomoc. Třeba se jen vypovídat, ulevit si a zkusit společně zlomit vnitřní odpor k odpočinku,“ míní psycholožka Hana Součková z Olomouce. Je zajímavé, že úspěšní a významní lidé či majitelé velkých nadnárodních společností dovolenou obvykle neodmítají. „Naopak, dopřejí si ji hodně dlouhou, aby načerpali síly a novou energii. Odhaduji, že pocit nepostradatelnosti mívají spíše střední a malí podnikatelé,“ dodává psycholožka.
KDO CHCE KOLEGU BÍT,
