Neporovnávejte úvěry na ulici

Zorientovat se ve velmi široké nabídce dluhového financování občanů není až tak jednoduché. Přestože si většina Čechů myslí, že v případě srovnání nejrůznějších úvěrů si počínají zkušeně, tak praxe nemusí být až tak růžová. Zatímco finanční instituce si cenu peněz spočítat umějí s náležitou rutinou, tak jejich klienti si tak dobře počínat nemusí.

Zkusme se podívat na konkrétní příklad, který poodhalí reálnou hodnotu peněz. Sice bychom mohli jít opačnou cestou a začít obecnými chybami, kterých se dopouštíme, avšak zkusme začít příkladem.

Mladý muž si vyhlédl soupravu elektroniky v pořizovací ceně 36 tisíc a dostal hned tři nabídky na spotřebitelský úvěr. Všechny tři měly čtvrtletní splátkovou periodicitu a doba splatnosti spotřebitelského úvěru činí ve všech případech dva roky.

Strukturu splátek nabízí následující tabulka:

1. nabídka
Akontace	1.Q	2.Q	3.Q	4.Q	5.Q	6.Q	7.Q	8.Q
-	5.000	5.000	5.000	5.000	5.000	5.000	5.000	5.000
2. nabídka
Akontace	1.Q	2.Q	3.Q	4.Q	5.Q	6.Q	7.Q	8.Q
8.000	4.000	4.000	4.000	4.000	4.000	4.000	4.000	4.000
3. nabídka
Akontace	1.Q	2.Q	3.Q	4.Q	5.Q	6.Q	7.Q	8.Q
-	13.000	9.000	8.000	3.000	2.000	2.000	2.000	500

Vysvětlivky: Akontací se rozumí povinná splátka placená věřiteli hned při podpisu smlouvy. Údaj Q znamená čtvrtletí. Kupříkladu 1.Q znamená první čtvrtletí, přičemž dlužník platí vždy ke konci tohoto období.

Všechny nabídky jsou sice shodné z hlediska délky splatnosti (všechny budou splaceny po dvou letech od podpisu smlouvy) i frekvence, avšak jejich struktura v čase je rozdílná. Kupující elektroniky se rozhodl pro srovnání použít obvyklý propočet a sečetl si sumu všech splátek . Jinými slovy ho zajímá částka, o kterou lidově řečeno „přeplatí“ současnou pořizovací cenu vyhlédnuté elektroniky. Součet všech splátek u jednotlivých nabídek nabízí následující tabulka.

	Součet všech splátek
1. nabídka	40.000
2. nabídka	40.000
3. nabídka	39.500

Použitím této z pohledu financí nesprávné metody se kupujícímu jeví jako nejvýhodnější třetí varianta, neboť zaplatí úvěrující společnosti o celých pět set korun méně než u zbývajících dvou nabídek. Rozhodl by se tedy jako většina lidí, avšak později uvidíme, že jeho rozhodnutí není z čistě finančního pohledu uplatňovaného u finančních institucí správné.

Zakopaný pes tkví ve struktuře splátek a zejména v tom, zda klient koncentruje převážnou většinu splátek do první poloviny splátkového cyklu či spíše nakonec. Následující tabulka stručně upravuje cash flow splátek u jednotlivých nabídek vždy po půl roce.

	1. pololetí	2. pololetí	3. pololetí	4. pololetí
1. nabídka	10.000	10.000	10.000	10.000
2. nabídka	16.000	8.000	8.000	8.000
3. nabídka	22.000	11.000	4.000	2.500

Z tabulky je patrná rozdílná proporcionalita klientova zatížení z hlediska splátek. V prvním případě je zatížení stejně rozloženo do obou let trvání splátkového kalendáře. U druhé nabídky již tomu tak není hned za prvních šest měsíců klient zaplatí úvěrující společnosti 16.000 Kč. Ještě horší je situace u třetí varianty (mimochodem se pro ni klient rozhodl a považuje ji za nejvýhodnější ze všech), kdy je splátkové zatížení koncentrováno do prvního roku, zatímco v druhém roce jsou splátky spíše kosmetické.

Chcete se dozvědět více o hypotečních úvěrech? Navštivte proto tuto sekci.

Co z toho vyplývá, pokud nepoužijeme suchou řeč čísel? Pro klienta je výhodnější oddálit co možná nejvíce splátkové zatížení co nejvíce dozadu. Úvěrující instituce má zcela opačný zájem. Jejím záměrem je dostat co možná největší část pohledávky v první polovině splátkového období. Je to logické, neboť čím dříve tyto prostředky získá zpět, tím dříve je může použít pro další zhodnocení. Splátkové společnosti je nejspíše použijí na další půjčky, avšak jiné finanční instituce by je mohly kupříkladu investovat do cenných papírů.

Kupující si možná neuvědomuje, že čím více oddálí splátky tím „levnější“ pro něj tyto splátky budou. Do jeho karet totiž hraje věrná patronka dlužníků - inflace. Přestože mu jeho zaměstnavatel nemusí zvýšit radikálně plat, tak zpravidla minimálně o inflaci mu ho upraví. Jeho reálná kupní síla sice nevzroste, avšak reálná hodnota splátky z jeho pohledu poklesne. Rozdíl je právě v inflaci, přičemž splátkový kalendář o její výši upravován není.

Zkusme si tady najít nějaký vhodný diskontní faktor, který nám upraví splátky o působení inflace. Předpokládejme, že inflace bude činit tři procenta a diskontujme čtvrtletní splátky o tříprocentní diskontní faktor. Následující tabulka uvádí přehled diskontních faktorů pro jednotlivá čtvrtletí.

1.Q	1/1,0075	5.Q	1/1,038
2.Q	1/1,015	6.Q	1/1,045
3.Q	1/1,023	7.Q	1/1,054
4.Q	1/1,030	8.Q	1/1,061

O tyto částky tedy upravíme jednotlivé splátky pro konkrétní úvěrové nabídky klienta a při zohlednění časové hodnoty peněz dostáváme zajímavé výsledky uvedené v následující tabulce.

	Celkem zaplaceno	Čistá souč. hodnota	Pořadí podle ČSH
1. nabídka	40.000 Kč	38.685 Kč	1.
2. nabídka	40.000 Kč	38.949 Kč	3.
3. nabídka	39.500 Kč	38.708 Kč	2.

Z tabulky vyplývá, že preferovaná třetí varianta není z pohledu čisté současné hodnoty již nejvýhodnější. Zvítězila nenápadná první varianta, kde jsou splátky rozvrženy rovnoměrně po celou dobu splatnosti a nejsou koncentrovány na začátek jako u zbývajících variant.

Našemu klientovi se ještě nabízí jiná alternativa. Představte si, že by se choval jako řádná finanční instituce a peníze, které by díky nižším splátkám u první varianty ušetřil ještě navíc zhodnotil kupříkladu ve fondu peněžního trhu. Přestože se jedná o velmi krátký časový horizont (cca 1 rok), tak u konzervativního fondu peněžního trhu by se záporného výkyvu bát nemusel. V podstatě by mu tedy lineární první varianta umožnila investovat ušetřené prostředky a výnos použít na pozdější úhradu splátek. Zachoval by se tedy jako zkušený finančník.

Dokážete se orientovat v časové hodnotě peněz? Víte co s penězi dělá inflace a jak hospodaří s penězi finanční instituce. Těšíme se na vaše názory.

Hodláte vymalovat byt nebo dům a nevíte, zda se vyplatí využít služeb odborníků? Poradíme vám v TOMTO ČLÁNKU.

reklama