Asi jste si vymezili příliš široký prostor. Třeba jste zpočátku pociťovali jako příjemné být k dispozici a vše zvládat. Ostatní se proto brzy přestali pokoušet vás přesvědčovat o opaku a nadělují vám stále více.
Koneckonců vám to přece opravdu jde! Po čase však možná zjistíte, že prostě nedokážete odmítnout, i když si tím komplikujete situaci. A když to zkusíte, ostatní to považují za "drzost".
|
Co radí PETER URBAN, generální ředitel Tatry Kopřivnice |
Na jedné straně jste pak nespokojeni se svou situací a na druhé nedokážete zvládat odmítavé reakce druhých. Ty jsou však přirozené, protože jim najednou berete svou dlouhodobou ochotu.
Přestaňte se bát toho, že vás okolí nebude mít rádo, a řekněte klidně NE. Nemusí být důrazné. Může být i jemné. Například jako: "Já vás chápu..., ale bohužel vám v tom nemohu pomoci." Nebo: "Je mi líto, ale mám jiné povinnosti."
Vaše odmítnutí však musí být neodvolatelné. Trvejte na něm v klidu, nedejte se zlomit lichotkami, jak "jste dobří", jak "jedině vy to dokážete", jak "výborně vám to jde".
Pokud to na vás takto někdo zkouší, zastavte se. A zamyslete se, není-li za tím snaha využít toho, že vždy souhlasíte a na všechno kývnete. Jednou vyslovené NE nesmíte hned nebo za chvíli brát zpátky.
A určitě byste se za ně neměli omlouvat. Uvědomte si, že pocit viny máte vy. Druhá strana to klidně unese. Řeknete-li navíc NE častěji, lidé si zvyknou, přestanou na vaše stoprocentní nasazení spoléhat a vaše každé další odmítnutí bude pak mít mnohem větší šanci na úspěch.
Budete klidnější, snáze stihnete, co potřebujete, bez pocitu, že celá firma visí jen na vás.
