Když pětadvacetiletý sluchově postižený Petr nedávno odpověděl na inzerát firmy hledající skladníky, setkal se se zvláštní neochotou. Třebaže firma skladníky potřebuje, Petra prý zaměstnat nemohou. Důvod? Nemohl by totiž přijímat telefonní instrukce o pohybech zboží. Diskusi o tom, zda je to při práci skladníka opravdu potřeba a zda není možné mu zadávat údaje písemně, se firma bránila. Petr odešel s nepořízenou.
„Při kontaktování firem se často potýkáme s nutností telefonování, přestože tato činnost vůbec nesouvisí s danou pozicí. Lidé mají z komunikace s neslyšícími obavy, ale raději se vymluví, aby nebyli nařčeni z diskriminace. Když vidíme, že našeho klienta ve firmě nechtějí, nenutíme je. Ani jedna strana by se stejně necítila dobře,“ vysvětluje Marie Horáková, vedoucí projektu Agentury profesního poradenství pro neslyšící (APPN), který patří pod sdružení Neslyšící CZ.
Pomáhají pracovní asistenti
Grantový projekt má za úkol podpořit osoby se sluchovým postižením při hledání práce. APPN nabízí zdarma zprostředkování volného pracovního místa, pomáhá při získávání pracovních návyků, pořádá počítačové a jazykové kurzy ve znakovém jazyce. Důležitou součástí nabídky je také program podporovaného zaměstnávání, jehož součástí je podpora při orientaci na trhu práce, uvědomění si vlastních očekávání od pracovní pozice. Asistenti také po krátkou dobu docházejí s klienty přímo na pracoviště. Málokterý slyšící člověk si uvědomuje, že pro většinu sluchově postižených čeština není mateřským jazykem, jejich prvním jazykem je jazyk znakový, který nemá písemnou podobu. Pracovní asistenti proto svým klientům na začátku pomáhají při čtení pracovních smluv, při seznamování s místem práce nebo jim jsou nápomocni při pochopení pracovní náplně.
„Radíme mimo jiné klientům, aby se před příchodem do nového zaměstnání naučili klíčové termíny, získali slovní zásobu týkající se vykonávané práce. To velmi usnadní následnou komunikaci se zaměstnavatelem. Když přesto vznikne nějaké nedorozumění, mohou se na nás kdykoliv opět obrátit,“ říká Marie Horáková.
Jednou z firem, která byla agenturou APPN oslovena, je společnost G4S Cash Services (CZ), která se zabývá převozy finanční hotovosti. Sluchově postižení pracují v takzvané „počítárně“, kde připravují drobné mince pro pokladní v supermarketech. „Spolupráce funguje bezvadně. Zpočátku jsme se báli, že bude váznout komunikace, ale ostatní zaměstnanci se naučili pár základních znaků, naši sluchově postižení kolegové odezírají ze rtů, a kdyby náhodou všechno selhalo, tužka a papír pomůžou vždy,“ říká s úsměvem personalistka Petra Franclová z firmy G4S Cash Services (CZ).
Proč vzít neslyšícího
Kromě toho, že firmy s velkým počtem zaměstnancům si zaměstnáváním sluchově postižených mohou splnit zákonem danou povinnost mít ve svých řadách určité procento invalidních občanů, neslyšící mohou firmě přinést i jiné výhody. Oproti jiným zdravotním omezením, jako jsou architektonické bariéry u vozíčkářů nebo prostorové bariéry u nevidomých, nepředstavuje ztráta sluchu žádné fyzické omezení. Neslyšící mají velmi vyvinuté zrakové vnímání, zrakovou paměť a vynikající prostorovou orientaci. Díky svému vizuálnímu citu bývají dobrými aranžéry.
Neslyšet okolí může být také někdy výhoda. „Při manuální práci mají kolem sebe ,božský‘ klid. Nejsou vytrhováni od práce kvůli vyzvánění telefonů, neruší je hlasité hovory kolegů. Další jejich předností je skvělá schopnost koncentrovat se na to, co vidí. Dobře se tak mohou uplatnit třeba při kamerovém dozoru,“ vysvětluje Jiří Dachovský, prezident České unie neslyšících. Podle své odbornosti se mohou sluchově postižení uplatnit například jako archiváři, webmasteři, kadeřníci, švadleny nebo grafici. Díky současnému lepšímu přístupu k odbornému vzdělávání však v Česku působí i sluchově postižení lékaři, učitelé, chemičtí či strojní inženýři, projektanti nebo třeba bankovní úřednice.
Stále však vznikají situace, kdy sluchově postižený práci v oboru těžko hledá. „Nakonec začne dělat méně placenou a nekvalifikovanou práci, než pro jakou má vzdělanostní předpoklady,“ říká Jiří Dachovský a dodává: „Můžeme jen smutně sledovat, jak podobnou situaci řeší na západ od našich hranic. Tamní zaměstnavatelé se neohlížejí na to, jaké mají neslyšící sluchové omezení, ale jakým disponují vzděláním, praxí a zkušenostmi. Příčina přitom není v našich špatných zákonech či chybějících podpůrných programech pro firmy, ale v českém myšlení.“ Podle Marie Horákové se však situace zlepšuje: „Někdy se dokonce setkáváme s tím, že jsou zaměstnavatelé ochotni se naučit základy znakového jazyka.“
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
