Jak vypadá portfolio úvěrů Hypoteční banky? Přibývá neplatičů?
Kvalita se mírně zhoršila, lidí v problémech přibývá, ale stále je dobré a stabilní. Naštěstí podnikáme v Česku. Pokud se totiž Američan dozví, že byt, na nějž platí hypotéku, o deset procent zlevnil, zjednodušeně vezme klíče a vrátí je bance. S tím, že se mu to nevyplatí. Češi takoví nejsou. Nemovitosti pečlivě vyberou nebo postaví a berou to jako vážnou investici na dlouho. Stěhovat se pak nechtějí, i když její cena třeba klesne.
Přesto prý obálky s klíči už některé české banky dostaly od zahraničních investorů.
Nám ještě nikdo klíče neposlal. (smích) Naštěstí jsme nikdy neměli velký podíl klientů, kteří nákup bytu berou jen jako investici.
Jak velký podíl nesplácených úvěrů teď máte?
V polovině roku jsme měli 1,6 procenta z celkových úvěrů po splatnosti. Tedy s více než devadesátidenním skluzem ve splátkách. Dřív se číslo dlouhodobě pohybovalo kolem jednoho procenta a začalo se zvyšovat od druhého pololetí 2008. Celkem teď máme rozpůjčováno 130 miliard korun.
To je nárůst neplatičů o šedesát procent.
Záleží, zda vidíte sklenici poloprázdnou, či poloplnou. Já pořád říkám, že je to velmi dobrá kvalita portfolia. Já se srovnávám se stavebními spořitelnami, které jsou na tom v podstatě stejně.
Jak se postupuje v případě, že člověk přestane platit svou hypotéku?
Pokud nezaplatíte v dohodnutém termínu, tak ještě ten samý den dostanete SMS zprávu, že jste splátku neuhradil. To se občas stane téměř každému. Po pěti dnech posíláme doporučenou upomínku, a pokud ani to nepomáhá, začneme klientovi telefonovat. Cílem je, abychom se na zaplacení dohodli co nejdříve, protože pro mnoho lidí se už jen třeba tříměsíční výpadek v placení těžko dohání.
Zvýšili jste počet pracovníků, kteří mají vymáhání na starost?
Ano. Máme třináct regionálních poboček a na každé máme minimálně jednoho zaměstnance, který má problematické úvěry na starosti. Kontaktuje klienta a snaží se nalézt řešení. Nejčastěji jde třeba o odložení splátek jistiny (nominální výše úvěru, pozn. red.), kdy člověk po určitou dobu platí jen úroky, nebo o prodloužení splatnosti. Můžeme jít až na čtyřicet let, čímž dojde ke snížení měsíčních splátek. Krátce -snažíme se klienta zase "rozplatit".
To musí být psychicky náročné zaměstnání, stále jednat s lidmi, kterým jde o střechu nad hlavou.
Je to opravdu těžká práce a určitě bych to neuměl dělat tak dobře jako oni. Hodně našich kolegů má zkušenosti od policie: umí ty lidi vůbec najít a potom s nimi dobře jednat. Pokud nejsme úspěšní řekněme do 180 dní až jednoho roku, začneme jednat o prodeji nemovitostí. Nejvhodnější je samozřejmě dobrovolný prodej, kdy klient spolupracuje.
Kolik jste letos takto prodali nemovitostí?
Zhruba třicet. Dobrovolný prodej je výhodný zpravidla i díky vyšší ceně, které se podaří dosáhnout. Často se z ní uhradí nejen dluhy, ale i klientovi něco zbude. Třeba na pronájem.
Co když se o prodeji nedohodnete?
Nesplácené hypotéky zabalíme do balíčků, obvykle po několika desítkách kusů, a prodáváme je jako klasické pohledávky. Většinou formou veřejných aukcí na internetu. Pokud zájemce složí určitou kauci, dostane detailní informace o dražených nemovitostech a dlužnících. Přímé prodeje balíků pohledávek děláme minimálně.
Máte nějaké limity, pod které s cenou nejdete?
Nemohu říci přesné číslo, každá banka to má nastavené trochu jinak. Řekněme, velmi zhruba, že my pohledávku za milion pod pět set tisíc neprodáváme. A pokud se prodej nepodaří,musíme zástavu vymoci právní cestou sami. Jdeme formou žalob a insolvenčního zákona. Takových případů bylo dosud málo, ale asi jich začne přibývat, protože pohledávek je na trhu čím dál více. Ostatní banky je také začaly prodávat a každá s jinou politikou.
Co to znamená?
Některé banky třeba prodávají takzvané čerstvé pohledávky, tedy hypotéky, které jsou nesplácené jen krátkou dobu. Třeba potřebují likviditu. My si naopak na počátku nesplácení řešíme situaci sami a prodáváme až starší pohledávky, kde naše postupy nemusí být již tak účinné.
Jan SadilPředseda představenstva a generální ředitel Hypoteční banky je vystudovaný stavař vodních děl. V bankovnictví pracuje od roku 1995, šest let v Komerční bance, naposledy jako ředitel odboru úvěrů pro občany. V roce 2001 přešel do představenstva Hypoteční banky, o dva roky později ji začal řídit. Sadil dříve reprezentoval Česko v kanoistice a poprvé se stal otcem v osmnácti letech. S druhou manželkou mají tříletého syna a tříměsíční dceru. Dnes se věnuje vodnímu slalomu. |
Kolik jste letos takto prodali nemovitostí?
Zhruba třicet. Dobrovolný prodej je výhodný zpravidla i díky vyšší ceně, které se podaří dosáhnout. Často se z ní uhradí nejen dluhy, ale i klientovi něco zbude. Třeba na pronájem.
Může člověk nesouhlasit, abyste prodali jeho nesplácenou hypotéku někomu jinému?
Může, ale máme na to právo. Prostě se z věřitele Hypoteční banky stane věřitelem někdo jiný. Teoreticky bychom to mohli kdykoli udělat i s portfoliem hypoték, které jsou dobře splácené. Ale proč bychom to dělali?
Kdo tyto pohledávky kupuje?
Konkrétní jména kupců nezveřejňujeme, ale na pohledávky se hodně ptají jak lidé z realitní branže, tak třeba právníci. Ti dobře znají právní způsoby, jakým způsobem s dlužníky jednat.
Jsou to obvykle finanční investoři, nebo lidé, kteří chtějí v konkrétní nemovitosti bydlet?
Nedá se to paušalizovat, ale setkal jsem se spíše s osobním zájmem o dům či byt.
Pokud si někdo půjčí tři miliony na byt, který se nakonec vynuceně prodá jen za 2,5 milionu, zůstane vám dlužen půl milionu?
Samozřejmě. Pak začneme vymáhat zbytek dlužné částky i s úroky.
Přijde doba, kdy banky začnou lidem volat, aby jim doplatili část hodnoty bytu, který kvůli krizi ztratil cenu? Třeba když si někdo půjčil tři miliony na panelákový byt, který má teď hodnotu jen dvou a půl.
To si nemyslím. Dokud budou lidé hypotéku řádně splácet, tak banka nemá důvod nutit je něco předčasně doplatit. Pokud by k prudkému propadu cen nemovitostí došlo, mohly by banky vyžadovat další zajištění. Takových případů však u nás bude velmi málo.
Kam půjdou ceny nemovitostí?
Dělat definitivní závěry je teď obtížné. Líbí se mi ale teorie, podle níž se staví nesrovnatelně méně developerských projektů než před dvěma lety, a nabídka se proto postupně tenčí. Ovšem poptávka stále existuje: lidé se rozvádějí, stěhují od rodičů a další přicházejí do Prahy za prací. Teď jsou sice všichni opatrní, spíš než nákup volí pronájem, ale jakmile se ekonomika trochu otočí, dostanou zase chuť bydlet ve svém. A ceny mohou jít nahoru.
Prognózy se dnes dělají těžko. Jak tedy vývoj cen odhadujete pocitově?
Nečekám dramatický pokles, ale kam mé oko dohlédne, nevidím ani strmý růst. Spíše dojde k nějaké stabilizaci trhu. Ten teď mírně klesá a asi mu to ještě několik měsíců vydrží. To je ale všechno.
