Zpívající právník Ivo Jahelka

Zpívající právník Ivo Jahelka | foto: Archiv Iva Jahelky

Nevím, kolik peněz si každý měsíc vydělám, říká Ivo Jahelka

  • 26
Folkový písničkář Ivo Jahelka je označován jako zpívající právník, který se na životní osudy a fatální právní příhody dívá s nadhledem a úsměvem. Má svou vlastní právnickou praxi a o některých případech zpívá. Těmto písničkám říká "soudničky".

Kdy jste rozjel svoji vlastní právnickou praxi?
Ještě na fakultě jsem se rozhodnul, že se stanu advokátem, protože mi to přišlo takové docela svobodné povolání, na rozdíl třeba od soudce nebo prokurátora. Shodou okolností v té době bylo místo v Jindřichově Hradci, a tak jsem nastoupil jako advokátní koncipient a až do roku 1989 jsem byl členem Krajského sdružení advokátů, neboť jinak to tenkrát nešlo.

Po změně poměrů v roce 1989 pak bylo rozhodnuto, že toto sdružení bude rozpuštěno a advokát se vlastně stane samostatným podnikatelem, ať chce, nebo nechce. Byla samozřejmě možnost nechat se někde zaměstnat, ale pro člověka, který nikdy nebyl v pracovním poměru a zvyknul si na to, že si může sám svobodně rozhodovat různé věci, to nebylo vůbec lákavé. Takže od roku 1990 jsem samostatný advokát.

Výhodou bylo, že člověk nepotřeboval žádné horentní sumy na začátek, protože vlastně veškerý kapitál jsem měl v hlavě. Tím pádem jsem se nemusel nikde zadlužovat, prostě jsem jenom změnil cedulku na dveřích, koupil si pár zákonů, později počítač, a mohl jsem fungovat.

Nemohu tedy tvrdit, že by snad začátky podnikání v tomto oboru byly nějak obzvláště krušné. Člověk se musel ovšem smířit s tím, že zatímco dříve byli v Jindřichově Hradci čtyři advokáti, tak najednou jich tu bylo dvacet.

Jak se z vás vlastně stal zpívající právník?
Ještě v průběhu studií na fakultě v Praze jsem jednoho dne přišel do studia Rubín na Malostranském náměstí, kde známý recitátor Mirek Kovářík pořádal večery nazvané Zelené peří. Vyznačovaly se tím, že tam mohl kdokoliv přinést své básničky, povídky, písničky, a pokud byly vybrány, mohl je tam přednést.

Křištálová lupa Já, který jsem se již v té době rozhodnul, že se stanu písničkářem, jsem pár věcí přinesl a mezi nimi byly asi dvě zhudebněné soudničky. Kovářík všechno ostatní vyhodil, ale soudničky ho zaujaly, a tak jsem je tam zazpíval, ono se to líbilo, a tak už jsem pak u toho zůstal vlastně dodnes.

Tento okamžik považuji v mém životě za dosti zásadní, protože vlastně v tomto oboru nemám žádnou konkurenci, a když se řekne "zpívající právník", tak téměř každý si vzpomene právě na mě, ačkoliv je u nás mnoho právníků, kteří umí opravdu – na rozdíl ode mne – zpívat.
 
Kdo je typický klient vaší kanceláře? A jak si získáváte svoji klientelu?
Můj typický klient je občan "z Horní Dolní", který má potíže se sousedem, někdo mu dluží peníze, má problémy v manželství nebo dá někomu v hospodě přes hubu. Prostě obyčejné lidské starosti a problémy. Musím říci, že právě tato agenda mě nejvíce baví, protože je inspirativní i pro moji písničkářskou tvorbu. Nezaplacené faktury v obchodních věcech, to je opravdu těžká nuda.

Dříve advokát prakticky podle našich advokátních předpisů nesměl získávat klienty nějakou inzercí a podobně, ale situace se změnila, takže dnes už to možné je a někteří kolegové to využívají. Nejsem z těch advokátů, kteří mají striktně daný paušální poplatek.

Z toho tedy plyne, že nemám absolutně žádnou jistotu, kolik peněz ten který měsíc vydělám. Naštěstí se ještě pořád věnuji i koncertní činnosti a tam si to člověk může nějak naplánovat, ví, kolik bude mít za měsíc koncertů a co mu to přinese.

Jsou klienti hodně ovlivněni tím, že jste známá osobnost?
Vždycky jsem říkal, že býti mediálně známým na malém městě je přitěžující okolností, a tak to opravdu je. Lidé pak mají mylnou představu, že například advokát, kterého vidí v televizi, si bude účtovat nějaké horentní sumy za právní pomoc, a tak za ním pro jistotu vůbec nejdou. A pak také je to otázka věrohodnosti, protože podle přesvědčení mnohých se má právník věnovat právu, a ne někde šaškovat na koncertě.

Jak dokážete skloubit zpívání s vaším občanským povoláním?
Advokacie a písničková tvorba jsou spojené nádoby – jedno bez druhého se prostě neobejde.  Někdy je trochu problém, když třeba sedím u soudu u hlavního líčení, ze kterého nemohu odejít, to se protahuje a já vím, že za tři hodiny mám být na druhém konci republiky na koncertě – tak to jsou potom opravdu nervy. Ale zatím jsem to vždycky stihnul.

Můžete zmínit nějaký kuriózní případ z vaší praxe?
Tak třeba přišli rodiče jedné zhrzené mladé dívky s tím, že dcera se měla vdávat, všechno bylo připraveno, na svatbu napečeno, jak se patří, hosti pozváni, hospoda zajištěna, ale ten zmetek ženich si to den před svatbou rozmyslel, takže ze svatby sešlo, cukroví se zkazilo, prase bylo zabito zbytečně, takže je třeba požadovat náhradu škody.

Jak by člověk měl postupovat, pokud hledá dobrého právníka? Jak byste si vy vybral svého právníka?
Najít dobrého právníka není úplně jednoduché, protože vztah advokát a klient je poměrně intimní záležitost a musí zde být především důvěra. Přitom si nepochybně každý advokát myslí, že právě on je ten nejlepší.

Každému doporučuji, aby si bral právníka z místa bydliště nebo z okresu, kde bydlí a kde se ten který spor projednává. Jednak ho to vyjde levněji a dále místní právník lépe zná místní poměry než někdo zvenku. Je také dobré poptat se známých, jaké mají zkušenosti s konkrétními právníky, a nechat si případně někoho doporučit, i když i to může být ošidné.

Kdybych si já měl vybírat svého právníka, tak jsem na tom o něco lépe než ostatní, protože mnohé kolegy dost dobře znám profesně i lidsky, takže bych se obrátil na někoho, komu bezvýhradně věřím a kdo je opravdu stoprocentní profesionál, protože žádné city zde nemají místo.

Co vám jako soukromému podnikateli vadí na legislativním prostředí?
Jako právník pracuji s právem a to je obsaženo v právních předpisech, zákonech, vyhláškách atd. Vadí mi především to, že právní prostředí není stabilní, sotva se schválí nějaký zákon, tak se hned novelizuje, třeba zákon o daních z příjmů má už asi 80 novel. V tom aby se pak čert vyznal.

Kdybyste si mohl zalobbovat, co byste chtěl změnit v podnikání ve vašem odvětví?
Než bych lobboval někde v parlamentu, tak si radši zalobbuji na mém oblíbeném tenise. Tam je alespoň jasné, že když je míček vedle, tak je to prostě aut, a žádné jiné výklady tohoto stavu nejsou možné, což se bohužel u zákonů říci nedá. Takže ať jsou zákony jasné a srozumitelné každému, kdo si je přečte, a bude se nám všem žít lépe.