Dříve než si udělá názor, chce slyšet co nejvíc různých argumentů. Věci se naučil neodkládat a řeší je hned. Tak popisuje svůj manažerský styl Martin Dvořák, generální ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy.
Vedl jste televizi, teď Dopravní podnik. Odkud jste se vracel domů z práce dřív?
První dva až tři roky na Primě byly relativně krušné, televize byla ve velmi svízelné situaci. S trochou nadsázky tvrdím, že nebyla minutu před klinickou smrtí, ale v okamžiku těsně po ní. Jsem rád, že se ji podařilo resuscitovat. Ale ty první dva tři roky jsme s kolegy trávili v práci takových třináct až čtrnáct hodin denně. Pak už to bylo těch standardních deset jedenáct.
Jak je to dnes?
Dopravní podnik určitě není v tak svízelné situaci, jako byla tenkrát Prima. Ale na druhou stranu je to řádově větší podnik. A tomu odpovídá i mnohem větší množství priorit a úkolů. Jsem v této oblasti nový, proto mi samozřejmě zabere daleko víc času, než si udělám kvalifikovaný názor. První rok považuji za naprosto zásadní, v práci jsem tedy o něco déle, než bych sám chtěl a než by bylo zdrávo.
Televize a městská doprava jsou docela odlišné oblasti. Musí hlavní manažer znát daný obor, nebo se má soustředit jen na ekonomické ukazatele?
Na to jsou dva názory. Já si myslím, že na vedoucí pozici je ideální ten, kdo se na tu problematiku dokáže dívat primárně přes čísla, přes jednoduchou selskou ekonomickou logiku. Odborné argumenty by měl nechávat na odborných ředitelích. Ale samozřejmě je vždy potřeba umět jim naslouchat.
Máte stanoven nějaký okruh oborů, ve kterých byste byl schopen šéfovat? Nebo máte třeba negativně vymezeno, do čeho byste nešel?
Negativně se nevymezuji nikdy a nenapadá mě žádný obor, který bych a priori odmítal nebo zamítal. Nenapadá mě nic.
Jako ředitel televize jste byl hodně vidět, dokonce jste vystoupil v reality show. Nechybí vám to?
Je to zvláštní, ale ten batoh medializace si svým způsobem nesu s sebou. A nikdo mi asi neuvěří, že je to spíše nezaviněné a nechtěné. Věřte nebo nevěřte, není to něco, co by mě nějak mimořádně okouzlovalo a naplňovalo. Na druhou stranu komunikaci s novináři beru jako povinnou součást svého fungování, ať jsem v jakékoliv funkci. A protože jsme měli na Primě příjemný tým žurnalistů, nemám asi ten odstup a strach z mikrofonu, z kamery, z novinářů, kteří čas od času kladou ne úplně fundované otázky.
S vašimi zaměstnanci se lidé setkávají každý den na ulicích. Jsou třeba i svědky toho, jak řidič na poslední chvíli zavře dveře a ujede staré paní. Jak byste na to zareagoval?
Tady si myslím, že musí přijít na řadu princip nulové tolerance. Stejně jako nemáme žádné smilování s těmi, u koho se najde v pracovní době alkohol. Stavovská čest řidičů a čest zaměstnanců Dopravního podniku má vést k tomu, abychom se zbavovali lidí, kteří nám nedělají dobré jméno. Na druhou stranu se musím řidičů zastat. V Dopravním podniku jich pracuje více než čtyři tisíce a v jakékoliv skupině lidí se stane, že se určitá malá část nechová tak, jak má. Uvědomme si, v jak svízelných podmínkách zejména řidiči povrchové dopravy fungují, v jakých stresových situacích se nacházejí. Čas od času se může stát, že i slušnému řidiči ulétnou nervy a zachová se tak, jak se zachovat nemá. Ale jsou situace, které prostě nelze tolerovat.
Které to jsou?
Pokud se třeba tramvaj střetne s osobním automobilem, náš řidič, který střet nezavinil, vyběhne, použije několik málo invektiv a po vyhasnutí emocí se omluví, je to jeho věc, kterou můžu pochopit, i když mě mrzí a neměla by se stávat. Ale pokud někdo ujede, když vidí, že dobíhá maminka s kočárkem nebo stará paní, záměrně zavře dveře a ujede, tak to je věc, kterou nelze tolerovat a za kterou se stydím.
Jak chování řidičů zjišťujete?
Zaprvé: máme velmi dobře propracovaný systém kontrol a určitě ho budeme posilovat. Zadruhé: budeme vyzývat - a už se to děje - aby si cestující nenechávali tyto negativní zážitky pro sebe. Jejich stížnosti nekončí v koši a všechny jsou postupovány kontrolnímu odboru, který je projednává s dotyčnými řidiči. A pokud se pochybení prokáže, následují kázeňské postihy - pokuty a podobně.
V rozhovoru se čtenáři iDNES jste řekl, že chcete ve firmě vytvořit atmosféru, aby vám od zaměstnanců denně nechodily stohy anonymů. Opravdu vám chodí stohy anonymů?
Chodí, ale stohy je trošku expresivnější výraz...
Reagujete na ně?
Na anonymy většinou ne.
Jak to chcete udělat, aby vám nechodily?
Už dnes mi chodí mnoho mailů a dopisů, jejichž autoři mají odvahu se podepsat. A přestože jsem třeba naštvaný, když je čtu, a nesouhlasím s nimi, nikomu za ně nehrozí žádný kázeňský postih, vyhazov nebo něco podobného. To je prostě nesmysl. Vážím si lidí, kteří se nebojí a jsou schopni vyjádřit svůj názor. Takovou atmosféru je jednoznačně nutné v Dopravním podniku navodit.
***
Martin Dvořák
Narozen: 12. srpna 1970 v Brně
Vzdělání: Zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze
Cesta vzhůru: Působil jako konzultant a manažer v několika společnostech, například Barum Continental či Český Telecom, kde se věnoval především marketingu. Od roku 2000 do loňského podzimu vedl televizi Prima. Letos v dubnu se stal generálním ředitelem Dopravního podniku hl. m. Prahy.
