Jana ví, jaké to je, zamilovat se do šéfa, stát se kvůli tomu terčem pomluv a muset odejít z firmy. "Po své zkušenosti neodsuzuji žádnou asistentku, která má vztah se svým nadřízeným. Vím sama, že všechno může být jinak než v drbech, které o ní kolují," tvrdí. "Jistě, jsou ženy, které loví šéfa kvůli kariéře, penězům. Ale i když jsou oba skutečně zamilovaní, nikomu stejně nevysvětlíte, jak to doopravdy je."
Jak se stane, že asistentka začne chodit s ne právě chudým majitelem společnosti, pod niž patří desítka dalších firem?
- Jasně, jakpak to ta potvůrka udělala, že? (smích) Podívejte, svého bývalého šéfa, dnes partnera, jsem potkávala v práci každý den, ale nebyl můj přímý nadřízený. Jako majitel firmy měl spoustu svých starostí a já díky své práci taky. Občas mi také on zadal nějaký úkol...
Moment. Žádná jiskra při prvním setkání?
-
Ne. Ale pamatuji si, že když jsem do firmy nastoupila a on se mi představil, řekla jsem si: Hm, tohle je osobnost. Měl charizma, budil respekt. Něco z něho vyzařovalo, když procházel místností, cítila jsem, že je to on, ani jsem ho nemusela vidět. Měl přehled snad úplně o všem, smysl pro humor - takový je dodnes.
Tak dál. Znali jste se, ale jak jste se sblížili?
-
Vztah mezi námi vznikl na firemní party. Byl to večírek pro zaměstnance a jejich partnery. Já v té době nikoho neměla a vzala tam s sebou kamarádku. Seděli jsme u stolu, dali jsme si jednu dvě skleničky vína, navrhl nám tykání. Pamatuji si, že jsem na chvíli váhala, jestli to neodmítnout. Zmého pohledu to byl "Pan Majitel" a já byla někde dole jako řadová zaměstnankyně. Povídali jsme si, bylo nám spolu fajn. Začali jsme se vídat i v týdnu na obědě, o víkendech jezdili na golf, výlety. Věděla jsem, že je ženatý, ale už spolu nežili. Byl to románek pro nás oba. Nešlo o to, že by se měl kvůli mně rozvést.
Jeho žena to věděla?
-
Něco tušila. Nikdy jsem se ho na to neptala. Už bych ale nikdy do takového vztahu nešla. Zpočátku jsem si prostě užívala ty chvíle s ním, ale později jsem k němu cítila něco víc a víc, a když odcházel k rodině, brečela jsem.
Sledovala jste tím vztahem nějaký kariérní postup?
-
Ne, nesledovala a žádný se ani nekonal. Naopak - po nějaké době jsem si hledala jiné zaměstnání, protože jsme oba věděli, že náš vztah nemůžeme tajit donekonečna. Ani v práci. Jenže jsme stejně byli dřív prozrazeni. Má kolegyně, která chvíli pracovala na mém počítači, se dostala do mé pošty a našla e-mail. Nebylo v něm nic důležitého, jen závěr byl důvěrnější a víceméně jasný. Tak to prasklo. Pak to začalo - některé kolegyně se mě začaly stranit, kam jsem vstoupila, utichl hovor. Byla jsem pro ně ta vychytralá blonďatá mrcha, která jde po penězích a rozbíjí rodinu. Tohle nikdy nevyvrátíte, nevysvětlíte.
Neutrpěl tím váš vztah s přítelem?
-
Ne. Spíš se rozvíjel tak, že jsem si přítele dokázala představit jako životního partnera. Ale nikdy jsem na něj netlačila. Co bude dál, bylo na něm. On se později rozhodl pro mě. Po tom poprasku u nás ve firmě jsem si našla jinou práci v malé společnosti. Práce mě bavila, ale majitel firmy ji podle mého vedl špatně. V té době mě přítel povzbuzoval, abych si podobnou společnost založila sama. A tak vlastně vznikla firma, které velím dodnes.
Přispěl vám přítel na ni svým kapitálem?
-
Když s někým žijete a bydlíte, máte společnou domácnost a kasu, tak to takhle neberete. Hodně mi pomohl, finančně, radou, psychickou podporou.
Staráte se o domácnost?
-
Vařím denně teplé večeře, ale pomáhá mi paní na úklid, protože jsem to sama nezvládala. Přijít v sedm večer, uvařit, žehlit, v deset jsem padla do postele s pocitem, že jsem štvanec...
Přece jen, nemáte strach, že by se, až budete mít s přítelem rodinu, mohla objevit nějaká pohledná asistentka, která...
-
Za nikoho nemůžete dát ruku do ohně. Nebudu tvrdit, že se to nemůže stát. Ale myslím, že se to stane, když se na ten vztah oba vykašleme.
 |
Dá se podle vás budovat kariéra přes postel? Myslíte, že tak dosáhnete, čeho chcete? Nebo naopak takový postup neschvalujete? Napište nám své názory.
